Kam se poděli?
Každý rok zmizí tisíce lidí, aniž by po nich byla nalezena jediná stopa. Jsou pohlceni a vtaženi tajemnými průchody do jiného času či vesmíru?
Ještě v poledne 19. března 2000 byl Sung Kyung-il se svou ženou Chu Myung-hee ze Severní Koreje ve svém domku. Oba tam tahali po dvorku nějaké krabice. Když je večer přišla sousedka navštívit, domek byl prázdný. Dveře byly odemčené, na stole stál ještě teplý, nedopitý čaj a obě židle byly převržené. Po manželech však ani stopa, jako by se propadli do země. Marně prohlíželi přivolaní vesničané celou noc i příští den domek i okolí, vysvětlit jejich záhadné zmizení nikdo nedokázal.
Podobných případů, kdy se lidé ztrácejí jako by se rozpustili ve vzduchu je celá řada. V americkém Texasu, náhle zmizela šestatřicetiletá Lydia Kimfieldová během cesty ke svému lékaři. Pouhou hodinu poté byla nalezena její mrtvola ve vzdálenosti přes tisíc kilometrů. Pitva ukázala, že Lydia byla již dva měsíce mrtvá! Zní to šíleně?
Jako vysvětlení se předkládají úvahy o ufonech, lovících „vzorky“ pozemské populace pro své výzkumy. Někteří zase spekulují s hypotézami o tajemných oknech, která vedou do jiné reality, jiného času nebo možná i do jiného vesmíru. A další zase tvrdí, že na Zemi řádí miniaturní černé díry, které pohlcují lidi.
Jako důkaz toho je uváděna příhoda, kterou zažil Angličan Thomas Cumpston v Bristolu. Policisté ho našli v noci, jak vyděšeně prchá ulicí i se svou ženou v pyžamu. Na stanici pak vysvětloval, že městem projížděli a na jednu noc se zde v hotelu ubytovali. Ze spánku je vzbudil podivný zvuk a když pan Cumpston vstal z postele všiml si vířící černé díry v podlaze, do které byl nasáván. Na štěstí ho manželka zachytila a spolu pak utekli z místnosti oknem. Policisté prohlédli hotel, ale žádnou díru v podlaze nenašli. Případ uzavřeli jako kolektivní halucinaci.
Spisovatelé Charles Fort, Jacques Bergier, John Keel a další byli však jiného názoru. Na určitých místech Země se prý občas otevírají a zase zavírají tzv. „okna“, či „brány“, které mohou přesunout člověka i předměty stovky kilometrů, ale i také je vyhodit do jiného vesmíru nebo času.
Co si o takovýchto divokých hypotézách máme myslet? Nemůže být za tím ještě něco jiného? Podívejme se proto na některé klasické, často uváděné případy poněkud podrobněji.
Případ zmizelých letců
V létě roku 1924 se na Středním východě opět vyostřilo napětí mezi Brity a Araby. Dne 24. července se vydali poručík W.T.Day a pilot D.R.Stewart v jednomotorovém letadle na rutinní obhlídku pouště. Od té doby je nikdo neviděl. Letadlo se našlo den poté, co oba muži zmizeli, ale záhada se tím jen více prohloubila. V nádrži byl dostatek paliva a motor startoval bez problémů. Na letadle nebylo ani stopy, že by po něm někdo střílel. Ani náznak příčiny, proč přistáli tam kde přistáli – uprostřed nehostinné pouště. Vedle letadla byly otisky bot – tam, kde letci Day a Stewart vyskočili z letadla. Jejich stopy ukazovaly, že muži odešli asi čtyřicet metrů. A tam stopy náhle končily. Otisky prozrazovaly, že muži se prostě zastavili, jeden vedle druhého. Potom z toho místa záhadně zmizeli.
Obrněné vozy, letadla a půl tuctu hlídek místních domorodců prohledávalo kilometry pouště. Po zmizelých letcích však nenalezli nikde ani památky. Tam kde v písku jejich stopy končily, končil také příběh jejich života.
Tento přímo klasický případ je citován v mnoha knihách i na internetových ufologických stránkách. Objevilo se tam prý UFO, které letadlo přinutilo přistát a posádku pak unesli mimozemšťané. Angličan Paul Chambers se nedávno pustil do řešení této záhady. V archivu státní knihovny si pročetl noviny z doby, kdy k události došlo. A skutečně našel krátký odstaveček o zmizelých letcích v novinách The Times a Daily Mail. K velkému překvapení se tam ale psalo něco poněkud jiného. Zatímco všechny pozdější články uváděly, že nebyl logický důvod, aby letadlo přistálo, počasí prý bylo skvělé a letadlo schopné dalšího letu, zde se dočetl, že letoun byl poškozený a musel přistát v písečné bouři. Mimo to byla v kabině nalezena krev, takže pilot byl evidentně zraněn. O náhle končících stopách v písku zde nebyla ani zmínka.
Chambers pokračoval v hledání dalších článků, a v novinách, které vyšly asi půl roku po oné události našel zprávu, že mrtvá těla letců Stewarta a Daye byla v irácké poušti konečně nalezena. Jejich smrt způsobilo vyčerpání horkem a žízní poté co zabloudili. Ukázalo se tedy, že „zmizelí letci“ vůbec nezmizeli a záhada jejich tragédie se časem vyřešila. Tento fakt bohužel unikl pozornosti pisatelů o záhadách a případ je dodnes uváděn jako ukázkový příklad nevyjasněných zmizení. A jak jsou na tom další proslavené případy?
Farmář se před svědky rozplynul
David Lang byl farmář, který žil se svou rodinou nedaleko městečka Gallatin v Tennessee. Dne 23. září 1880 kráčel Lang přes pastvinu podívat se na své koně. Jeho žena, dvě děti a místní soudce se svým společníkem na něj čekali u plotu, když tu náhle Lang před zraky všech přítomných zmizel. V sekundě jednoduše přestal existovat, jakoby se náhle rozplynul. Jeho manželka dostala hysterický záchvat, na pomoc přiběhli sousedé, ale ani rozsáhlý průzkum místa kde zmizel, včetně celého okolí, nepřinesl vysvětlení. Nebyl tam žádný otvor v zemi, nic, co by naznačovalo, co se s Davidem Langem stalo. Teprve za půl roku se tam objevil asi pětimetrový kruh zažloutlé trávy. Když si ho Langovy děti s údivem prohlížely, náhle zaslechly otcův slabý hlas, jak volá o pomoc. Pak se však hlas začal ztrácet, až zmizel docela. Navždy.
Tento záhadný případ chtěl rozřešit americký knihovník Hershal Payne, ale ve starých dobových písemnostech v Galattinské oblasti nenalezl ani stopu po Langovi, jeho rodině, farmě, či jakémkoliv svědkovi oné události. Zjistil však, že se kolem roku 1880 v Galattinu pořádaly „soutěže lhářů“ o co nejkurióznější vymyšlenou historku. Jednu z těchto soutěží tehdy vyhrál obchodní cestující Joe Mulhatten s příběhem o zmizení Langa. Vítězný příběh pak byl uveřejněn v časopise Cincinnati Enquier. Odtud jej později převzaly jiné časopisy, ovšem už jako pravdivý. Díky nedbalosti novinářů se tak původní „velká lež“ dostala do encyklopedií „pravdivých“ paranormálních případů.
A čerstvý korejský případ? Teprve teď se zjistilo, že se oba manželé se přes pět let ukrývali v brlohu, který si vyhrabali na svahu hory Dokgol. Utekli totiž do Číny hledat lepší a svobodnější život, ale brzy zjistili, že by je Číňané museli poslat zpět do Koreje, kde jim za útěk hrozí vězení, mučení a možná i poprava.
Nepřihlásili se tedy úřadům, ale ukryli se v těžko prostupné krajině na severovýchodě Číny. Skrýš zamaskovali trávou a listím a přežili v ní za neustálého hladovění několik mrazivých zim. Nakonec se jim podařilo dostat do Jižní Koreje a tam svůj příběh zveřejnili.
Pravda samozřejmě je, že skutečně každý rok doložitelně zmizí bez zjevné příčiny stovky ba tisíce lidí. Nemusíme však hned hledat fantastická vysvětlení, ale mnohem pravděpodobnější je, že třeba tragicky zahynuli. Případy dokonalých zločinů, obchodů s bílým mase, útěků před spravedlností a dalšími známými důvody zůstanou otevřeny tak dlouho, pokud se těla nenajdou. Mohou tak být pochopitelně vysvětlovány těmi nejrůznějšími způsoby. Třeba i přeskokem do jiné reality.
Ing. Ivan Mackerle (12.3.1942 – 3.1.2013)
