Další řešení Voynichova rukopisu?

V polovině května 2019 proběhla světovými médii senzační zpráva.
– Brit Gerard Cheshire konečně rozluštil slavný Voynichův rukopis!

Díky sérii po sobě jdoucích postřehů pochopil: základem Voynichova rukopisu je starověký jazyk takzvaný proto-románský, ze kterého se později vyvinula italština, francouzština, španělština a další románské jazyky.

V článku nazvaném „Language and Writing System of MS408 (Voynich) Explained“ (Jazyk a psaní systému MS408 (Voynich)), publikovaném v časopisu Romance Studies, píše, že autoři rukopisu byly jeptišky dominikánů. Šlo o sbírku nějakých podkladů, které byly určeny pro Marii Kastilskou – královnu Aragonie.

Připomeňme, že v roce 1912 americký knihkupec Wilfrid Voynich, manžel Ethel Lilian Voynichové, jenž napsala legendární román Gadfly, objevil záhadný rukopis v italském městě Frascat od mnichů jezuitské školy Mondragona. A koupil ho.

Voynichův rukopis má 262 stran o rozměrech 22,5 x 16 centimetrů. Stránky jsou číslovány – ne tajnými znaky, ale arabskými číslicemi. Z toho vyplývá, že dosud se ztratilo 14 z nich. Text je napsán perem. Pro ilustrace jsou použity inkousty pěti barev.

Rukopis se skládá z několika částí – botanické, astronomické, biologické, astrologické, farmaceutické a preskripční. Alespoň přiložené kresby přinášejí takový dojem.

Rukopis obsahuje asi 250 tisíc slov, z nichž se asi 40 tisíc liší. Podivných písmen je nejméně 23, ale ne více než 30. Na konci mnoha slov je znak, podobný číslu 9.

Mezi stránkami rukopisu byl dopis z roku 1666, od rektora pražské univerzity. Z dopisu vyplývá, že římský císař Rudolf II., který vládl v letech 1576 až 1612, koupil rukopis za 600 dukátů, což je asi tři a půl kilogramu zlata.

V roce 2009, američtí vědci z University v Arizoně odřízli několik kusů z rukopisu. Provedená radiokarbonová analýza prokázala, že byl vytvořen mezi léty 1404 a 1438.

Nyní je rukopis v úložišti University v Yale. A oprávněně se mu říká „nejzáhadnější rukopis na světě“.

Zpráva o tom, že Voynichův rukopis byl vyluštěn, není první ani poslední.

Nejnadějnějších stop k vyřešení této záhady je pouze několik.

Před několika lety botanik Arthur O. Tucker z University v Delaware (Delaware State University v Doveru) a IT specialista Rexford H. Talbert dosáhli značného úspěchu.

Zjistili, že Voynichův rukopis je pozoruhodně podobný květinovému herbáři “Cruz-Badianus” neboli “Aztéckému herbáři”, jak je také nazýván. Ten byl vytvořen v 1552 v Novém světě v aztéckém jazyce – nahuatla. Kodex obsahoval popis léčivých rostlin. Jsou zobrazeny v ilustracích, vytvořených v naprosto stejném stylu jako v „nejzáhadnějším rukopisu na světě“.

Vědci identifikovali na stránkách rukopisu kaktus, konvolulus, divoké zelí … celkem 37 rostlin. Zdá se, že všechny rostliny pochází z Ameriky. Navíc v inkoustu byl objeven atacamit, nerost z oblasti Atacama v Chile. Z toho vyplývá, že Voynichův rukopis byl vytvořen v Novém světě. A tedy jazykem je aztécký Nahuatl. Ale dále tímto směrem Tucker a Talbert nepostupovali.

Britský učenec Stephen Bax, expert na aplikovanou lingvistiku z University v Bedfordshire, nedávno „vrátil“ rukopis do Starého světa. Našel 14 písmen, analogických s latinskou abecedou, což naznačuje, že rukopis je založen na textu, napsaném v jednom z jazyků Středního východu. Což souvisí s dalším objevem z loňského roku.

V roce 2018 agentura CBC z Kanady oznámila, že počítačový program, sestavený vědci z Laboratoře umělé inteligence na University v Alberta (University of Alberta) rozluštil první větu Voynichova manuscriptu.

Kanaďané určili, že jazyk rukopisu je hebrejský. A text je velmi jednoduše zašifrován – jeho autor jen přeuspořádal písmena slov a odstranil samohlásky.

Pokud lze dešifrantům věřit, rukopis začíná slovy „Dala doporučení knězi, pánovi domu, mně a lidem.“

Je však podivné, že po tomto úspěchu se neobjevila žádná zpráva, že po první větě rukopisu byla dešifrovaná i druhá a třetí…, když už je šifra tak jednoduchá.

Bohužel, ani nejnovější zpráva neskýtá naději na řešení. Portál EurekAlert uvádí, že Cheshire pracoval s rukopisem pouze dva týdny. Odborníci jeho vývody odmítli jako výmysly. Sama univerzita jeho článek ze svých stránek hned druhý den stáhla.

Výsledek: existuje spousta vítězných prohlášení, ale dosud nikdy nebylo objasněno, co se v něm píše. Voynichův rukopis stále zůstává „nejzáhadnějším rukopisem na Zemi“. Možná, že badatelé a šifranti všech zemí by měli spojit své síly a řešit text společně – nejen osamělí géniové, ale také vývojáři systémů umělé inteligence, specialisté na kryptografii, historici, lingvisté, a co je nejdůležitější – lékaři, dobře orientovaní ve fyzioterapii a léčivých rostlinách.

Voynichův rukopis není v žádném případě nesmysl. Existuje mnoho důkazů. Například Gabriel Landini z University v Birminghamu použil na rukopis druh spektrální analýzy. Spektrální analýza textu bez mezer naznačuje, že rukopis sdílí podobné vlastnosti s přirozenými jazyky a není náhodnou sbírkou znaků. Rukopis se podrobil také „Zipfovu zákonu“. George Zipf z Harvardské univerzity, který studoval texty mnoha jazyků, včetně vyhynulých, vytvořil rozložení četnosti výskytu slov v sestupném pořadí. Křivky měly podobu hyperboly, která je charakteristickým znakem reálných jazyků. Voynichův rukopis také dal hyperbolu. A to znamená, že musí být rozluštitelný.

Můžeme jen čekat. Bude zajímavé jednou zjistit, o čem tento rukopis opravdu je.