Zničila Mohendžodáro jaderná bomba?
Mohendžodáro je archeologické naleziště pozůstatků sídliště na indickém subkontinentě, patřící k jedné z nejstarších starověkých civilizací, jež vzkvétala kolem roku 2000 před naším letopočtem.
V záhadologických zdrojích se již dlouho traduje, že město a jeho obyvatele vyhladila záhadná zbraň, nejspíše výbuch atomové bomby někdy kolem roku 1500 př.n.l. Československému čtenáři to poprvé předložil Ludvík Souček. (1). Nejnověji se tyto hypotézy objevily v seriálu „Vetřelci dávnověku“ na History Channel (2)
Jaká situace vlastně v Mohendžodáru vedla k tokovým spekulacím?
Při prohlídce fotografií Mohendžodáro je zjevné, že budovy byly vystavěny z hliněných cihel, vypálených v pecích. Některé stěny jsou stále až 10 metrů vysoké. Jak by mohly cihlové zdi z bahna vydržet jaderný výbuch?
Zpráva o atomovém výbuchu bomby v Mohendžodáro je doplněna o informaci, která má tuto kataklyzmatickou událost podpořit:
„Když vykopávky v městech Harappa a Mohenžo-Daro dosáhly na úroveň ulic, byly objeveny kostry obyvatel, roztroušených po městě, mnohé se držely za ruce, jakoby běžící po ulicích, jako by nějaký hrozný osud zabil obyvatele města. Lidé leželi jen tak v ulicích města; zdá se, že nikdo nebyl, kdo by je pohřbil.“ (3)
Skutečnost je však naprosto jiná. Těla byla objevena při vykopávkách v letech 1922 – 1931. Vědci dnes kritizují postup používaný během tohoto období a uvádí, že při tehdejší, ještě nerozvinuté metodice výzkumu, je interpretace nálezů obtížná. (4)
Nicméně, i když některé nálezy lidských pozůstatků z původních vykopávek byly interpretovány jako důsledek katastrofy, touto katastrofou byla válka, a nikoliv jaderný výbuch. (5)
Bylo objeveno celkem třicet sedm těl. I když některé z nich byly nalezeny ve stejných částech města, ukázalo se, že pocházejí z různých časových období.
Vývoj Mohendžodáro měl tři hlavní období: počáteční, střední a pozdní.
Některé z těchto nálezů spadaly do jasně raného období a některé zase do pozdního. Tato dvě období dělí od sebe tisíc nebo i více let.
Dalším klíčovým bodem je to, že některé nálezy ukázaly jasné známky pohřbu. I když byly nálezy učiněny ve středu ulice, šlo o pohřby těl v průběhu pozdějšího období, kdy stávající budovy byly postaveny v průběhu předchozích období. Těla byla pohřbena nad silnicí v období o stovky let později. (6)
Zastánci výbuchu jaderné bomby poukazují na zachování těl, zejména nedostatek stop mrchožroutů. To má být důkaz, že prý záření způsobilo absenci jak lidí, tak i zvířat.
Faktem ovšem je, že je zde jedno z nejsušších a nejteplejších míst na planetě, tedy ideální počasí pro uchování kosterních pozůstatků. Navíc, jak již bylo řečeno, těla byla pohřbena, a tak se nemohla stát kořistí zvířat.
Původní předpoklady vědců vycházely z toho, že civilizaci v údolí Indu zahubil vpád hord Árijců. Přehodnocení dříve získaných nálezů vedlo k odmítnutí závěru, že zánik byl jednorázovou událostí a vpádem vetřelců.
Teze o jaderném výbuchu je doplněna nejasnými zprávami o jakési zvýšené úrovni radioaktivity v okolí, podobně, jako tomu bylo v Hirošimě a Nagasaki. (7) Problém s těmito tvrzeními je, že jsou vždy nejasné, postrádají číselné údaje a způsob měření.
Ale i tak je lze snadno odhalit jako mylné, na základě poznání o podstatě jaderných procesů při nukleárním výbuchu a konceptu radioaktivního poločasu rozpadu a jeho přenosu přes dobu 3500 let. To je více než 115 poločasů rozpadu stroncia 90 a cesia 137, hlavními zdroji radioaktivity po jaderném výbuchu. Po takové době není možné najít stopy po jaderném výbuchu, ale jen zvýšený výskyt už neradioaktivních izotopů z těchto rozpadů. Ovšem je tu ještě faktor rozptylu těchto izotopů větrem.
Dalším argumentem pro jaderný výbuch by měl být natavený a zeskelnatělý písek, stejně jako tomu bylo na podobných místech výbuchů v Novém Mexiku v USA nebo na francouzském polygonu na Sahaře. Avšak to, co bylo skutečně zjištěno, byla skládka rozbitých hrnců, a zeskelnatělý písek z pecí.
Co se tedy opravdu stalo?
Ačkoli civilizace v údolí Indu udivuje v mnoha ohledech, chybí jí řada monumentálních staveb, jako pyramidy v Egyptě nebo zikkuraty v Mezopotámii. Naproti tomu vynalezla kanalizaci a splachovací záchody (8), mřížky plánovaných měst po zpevněných cestách, univerzální přístup k vodě (9), osmičkový metrický systém (10), a dokonce i montážní linky. (11) (12)
Ačkoli obyvatelé měli zbraně (13), byly s největší pravděpodobností určeny pro obranu před osamocenými nájezdníky. O organizované vojenské agresi proti zdejší civilizaci nesvědčí žádný důkaz. Šlo tedy o jedno z nejdelších mírových období v historii lidské civilizace, kterou nějaká kultura zažila.
Odkazy
(1) Souček, L.: Tušení stínu. (Kap. Dávné Hirošimy). Čs. Spisovatel, Praha 1974, str. 59-74
(2) Ancient Aliens. History Channel. http://www.history.com/shows/ancient-aliens/videos
(3) Best evidence of atomic bomb in ancient civilization essay. http://www.philipcoppens.com/bestevidence.html
(4) Excavations at Mohenjo Daro. http://books.google.com
(5) Themes in Indian History, page 18. http://books.google.com/books?id=77P2mgEACAAJ&hl=en
(6) The Mythical Massacre at Mohenjo-Daro. http://www.penn.museum/documents/publications/expedition/PDFs/6-3/The%20Mythical.pdf
(7) Evidence at Mohenjo-Daro. http://www.hitbomb.com/evidence-at-mohenjo-daro/
(8) http://www.mohenjodaro.net/ancientdrains83.html
(9) http://www.cpreec.org/pubbook-traditional.htm
(10) http://www.tifr.res.in/~archaeo/papers/Harappan%20Civilisation/Harappan%20Weights.pdf
(11) McIntosh, Jane.(2008) The Ancient Indus Valley: New Perspectives. ABC-CLIO.
(12) http://www.cic.ames.cam.ac.uk/pages/mcintosh.html
(13) http://www.ancientindia.co.uk/indus/explore/nhr_spearhead.html
