Vyřešil projekt Hessdalen záhadu UFO?

Objasnit podstatu některých neidentifikovaných létajících objektů (UFO),

které se někdy objevují na obloze, pomohl vědcům tzv. „Project Hessdalen Lights“, tj. výzkum světel, které se v údolí Hessdalen objevují již více než 200 let.

30 let pod dohledem vědců

Hessdalen – malá vesnice ve stejnojmenném údolí, se nachází ve středním Norsku, je známá nejen ufologům. Turisté sem přicházejí z celého světa, aby se podívali na tajemná světla – UFO. Protože je známo, že se tam skutečně objevují. Pokud ne dnes, pak zítra. A budou létat na obloze celé hodiny.

Vědci sledují tento jev už po dobu 30 let. V roce 1984 sem dorazila první expedice – 40 vědců z University v Ostfoldu (Ostfold University). Pracovala zde asi měsíc, zaznamenala 53 světel. Ale „identifikovat“ je nemohli – pouze je více či méně klasifikovali.

Od roku 1998 se v údolí stálá vědecká pozorovací stanice s radarem, spektroskopy, seismografy, magnetometry, dozimetry, infračerveným reflektorem a konvenčními kamerami. Pravidelně ji zde navštěvují vědci, pracující v rámci mezinárodního projektu „Project Hessdalen“, snažící se rozluštit podstatu překvapivého jevu v blízkosti Hessdalenu už asi od roku 1811. V té době tam byla světla poprvé zdokumentována očitými svědky.

Obr.1 Zářící koule letí do údolí. Foto: Projekt Hessdalen

Obr.2 Objekt se pohybuje … Foto: Projekt Hessdalen

Nebeské světlo zabíjí mikroby a reaguje na signály

V údolí létají svítící objekty různých typů. Někdy i 15-20 týdně. Jsou ve formě kuliček, pyramid, trojúhelníků, válců, disků. Některé jsou vidět na radaru, ale nejsou viditelné. A jiné naopak – jsou viditelné, ale ne přístroji. Létají buď jednotlivě, nebo v celých skupinách, nebo vytváří různé tvary.

Barva světel je také různá – modrá, bílá, žlutá, červená. Světla jsou tak silná, že lidi probudí jejich jasné světlo. Pozorovatelé hlásili nicméně i tmavé objekty, které byly umístěny na okrajích blikajících světel.
Samostatné UFO dosahují i několika desítek metrů v průměru. Objevují se však i malá světla, která o sobě dávají znát krátkými záblesky.

Obr.3 Objekt nad údolím. Foto: Projekt Hessdalen

Obr.4 Let objektu přes údolí. Foto: Projekt Hessdalen

Pozorování ukázala, že objekty se pohybují tiše. Na rozdíl od kulových blesků nezanechávají žádné stopy, i když poté, co zmizí v zemi, půda je sterilní – bakterie jsou zde zlikvidovány.

Některá světla proletí vysoko na obloze vysokou rychlostí, jiné visí nehybně a pomalu a dlouho – někdy i několik hodin – krouží nad údolím.

Před jejich příchodem přístroje zaregistrují nárůst intenzity elektromagnetického pole.

Několikrát se vědcům podařilo na objekty namířit laserový paprsek. Ale objekt se rozdělil, a poté, co byl paprsek vypnut, opět se spojil. Staly se i případy, že objekt zablikal – jako by v odpověď. A jednou objekt sám poslal jakýsi paprsek – jako kdyby odrazil ten, který k němu poslali vědci.

Někdy na nebi vzniká záře – obvykle žluté. Ta vytvoří kruh, který pokryje celé údolí. Z kruhu periodicky vystřelují paprsky jako z obřího reflektoru.

Obr.5 Různé typy světel. Foto: Projekt Hessdalen

Anoda, katoda a kyselina – oba břehy u jedné řeky

Vědci už dávno předpokládali, že „Hessdalenská světla“ jsou asi plazmoidy. Ale k tomu, aby vznikly, je potřeba velmi silné elektromagnetické pole. Legendárnímu Nikolu Teslovi se například podařilo „zapálit“ koule plazmy za pomoci velkých transformátorů a vysokým napětím. Ale kde by se to vzalo v odlehlém údolí?

Jenže samotné údolí elektřinu vytváří. K takovému závěru dospěl italský výzkumník Jader Monari z Institutu pro rádiovou astronomii (Institute of Radio Astronomy in Medicina, Itálie) (2), který se záhadou „Hessdalenských světel“ zabývá již od roku 1996. Podle něj je údolí v podstatě obří elektrická baterie. Nebo pokud chcete, kyselinový akumulátor.

Obr. Údolí Hessdalen funguje jako přírodní akumulátor. Foto: Projekt Hessdalen

Anoda (kladný pól) baterie – je levý břeh řeky Hesja. Je bohatý na železo a zinek. Jako katoda (záporná elektroda) funguje pravý břeh, kde skála obsahuje měď. Řeka sama o sobě je elektrolyt. Voda v něm je mírně kyselá díky sloučeninám síry z místních dolů, kde se kdysi těžily sulfáty.

Společně s kolegy z univerzity v Bologni, vědec postavil zmenšený model údolí s použitím místní skály a vody z řeky Hesja. Výsledkem byla jakási mini-baterie. Ale i to stačilo, aby rozsvítil lampičku.

Podle názoru Monari, obrovská, přírodní baterie ionizuje vzduch a vytváří elektrické pole, zažíhající světla.

Ufology vysvětlení italského vědce samozřejmě, neuspokojuje. Fenomén UFO je příliš různorodý na to, aby jej bylo možné redukovat výhradně na elektrické přírodní jevy. To by znamenalo úplně odmítnout mimozemskou verzi.

Ale britská armáda s názorem Monari v podstatě souhlasí. I když v údolí Hessdalen nepracovala, UFO pozorně studovala. A dospěla rovněž k plazmoidům.

V roce 2006 byl publikován dokument pod názvem „Neidentifikované vzdušné jevy v zóně působení britských vojenských vzdušných sil.“ Sepsali jej vysoce kvalifikovaní odborníci – vedoucí specialisté vědeckých vojenských laboratoří na základě pokynů zpravodajského oddělení ministerstva obrany Velké Británie v letech 1998-2000. Tento dokument byl odtajněn podle „zákona o svobodě informací“ na vyžádání ufologů, snažících se najít důkazy o mimozemském původu UFO. Ale rozvědka takové důkazy neposkytla. Spíše naopak.

Závěr zprávy: „V zemské atmosféře, za určitých podmínek, dosud neprozkoumaných, mohou existovat shluky plazmy – plazmoidy –oblasti ionizovaného rozředěného plynu o rozměru až několik desítek metrů, které mají neuvěřitelně vysoký elektrický náboj, jež je srovnatelný s bleskem.“

Ještě ze zprávy britské zpravodajské služby: „Plazmoidy silně mění v určitém prostoru kolem sebe elektromagnetické pole. To způsobí selhání elektrických spotřebičů, jako zapalování aut v době přeletů UFO nebo popálenin svědků, nebo elektrizování kovových předmětů.“

V podstatě i na snímcích a videozáběrech od amatérských očitých svědků, mají objekty tendenci být rozmazané, mají nejasné obrysy. Což opět vede k závěru, že jejich povaha je plazmový oblak.

Poslední argument ve prospěch UFO jakožto plazmoidů: takové objekty nebudou viditelné na radarových obrazovkách, určených ke sledování letadel.

A kdo ví, možná většina UFO, a dokonce všechny z těch, které lidé vidí, jsou nějaké plazmoidy – elektrifikovaná oblaka plynů, jako v Hessdalenu. Vždyť norské objekty mohou rychle létat, září, mění tvar, rozdělují se na části, visí, vysílají paprsky – zkrátka dělají vše, co známe z popisů UFO. Možná, že jinde, kde je lidé vidí, také fungují přírodní elektrické síly?

Obr.7 UFO nad Havají – je i zde někde skrytá přírodní baterie? Foto: Projekt Hessdalen

Obr.8 Detail pohybu UFO. Foto: Projekt Hessdalen

Obr.9 Je UFO vůbec možné ještě považovat za mimozemský objekt? Foto: Projekt Hessdalen

Údolí Hessdalen se nachází asi 120 kilometrů od města Trondheim. Jeho velikost je 15 x 5 km. Na východě a západě je obklopeno vysokými horami o výšce asi 1000 metrů. V údolí žije asi 200 lidí. Existuje zde mnoho opuštěných dolů, ve kterých se těžila měď, zinek a síra.

Obr.10 Záhadné údolí se nachází téměř uprostřed Norska. Foto: Projekt Hessdalen

Odkazy

(1) http://www.med.ira.inaf.it/Esobiologia19052007/monari.htm
(2) http://www.ira.inaf.it/Home.html

Čtěte více:

• Jak je to se „zemskými světly“. ZaZ, 10.2.2014
• UFO – zemská světla? ZaZ, 7.12.2012
• Ministerstvo obrany Velké Británie potvrdilo: UFO existuje (1). ZaZ, 27.11.2012, Internet: