Hitlerovy tajné akustické zbraně

Po porážce fašistického Německa Spojenci našli mnoho fantastických projektů nových zbraní, některé jen v dokumentaci, ale některé již v různém stupni rozpracovanosti.

Mezi nimi šlo i o akustické zbraně.

O tom, že sluchem neslyšitelné vibrace o nízké frekvenci – infrazvuk – a o vysoké frekvenci – ultrazvuk – může být nebezpečný pro člověka, věděli vědci už dávno před druhou světovou válkou.

Ale v nacistickém Německu zkoušeli vliv ultrazvuku a infrazvuku na vězních. Nejprve se zjistilo, že infrazvuk skutečně vyřazuje lidi z činnosti: u testovaných způsobily závratě, bolesti břicha, průjem, zvracení, dušnost.

Chování lidí bylo příliš dramaticky narušeno: podvědomý strach přerůstal v paniku, lidé šíleli, nebo se pokusili o sebevraždu.

Zdálo by se, že je to zázračná zbraň!

Nicméně, všechny pokusy o přenesení zbraně z laboratoře do terénu se nezdařily: infrazvukové vlny tvrdohlavě odmítaly omezení do daného směru, a ovlivňovaly především i samotnou obsluhu zařízení.

Kromě toho byl infrazvukový generátor příliš těžkopádný a účinný dosah příliš krátký. Armáda došla k závěru, že obyčejný kulomet funguje mnohem lépe.

Paraboloid dr. Wallauscheka

Po neúspěchu s infrazvukem se němečtí vědci rozhodli soustředit na jiné akustické a aerodynamické účinky, které mohou být použity jako zbraň. Rozpracovali tyto projekty ve dvou směrech.

Obr. 1 Archivní záběry reálných akustických zbraní nacistů: „Zvukový kanón“ Richarda Wallauscheka…

Dr. Richard Wallaushek z Výzkumného ústavu akustiky v Tyrolsku zahájil práce na zařízení, které by mohlo způsobit otřes mozku nebo smrt. Jeho Schallkanone („Zvukový kanón“), byl připraven v roce 1944.

Ve středu parabolického reflektoru o průměru 3250 mm byl nainstalován injektor se systémem zapalování, do kterého proudil kyslík a metan. Výbušná směs plynů se zapalovala v pravidelných intervalech, a tak vytvářela trvalý hluk v požadované frekvenci.

Lidé, kteří byli blíže než 60 metrů od tohoto pekelného zařízení, okamžitě upadali do bezvědomí, a nebo umírali.

Ale Německo už nemělo čas na experimenty.

V lednu 1945 Komise pro výzkum a vývoj odmítla financovat práci dr. Wallausheka, „protože dnešní situace je taková, že použití akustických vln jako zbraně je neefektivní.“

Zařízení nakonec padlo do rukou Američanům.

V tajné zprávě Intelligence Bulletin z května 1946 se uvádí:

„Ve vzdálenosti 60 metrů od zdroje je intenzita zařízení taková, že lidé umírají…“ Jak k tomu dospěli, já záhadou. Ale i tak došli ke stejnému závěru – „zbraň má pochybné vojenské hodnoty kvůli malému akčnímu dosahu.“ (1), (2)

„Větrná zbraň“ luftwaffe

V knize „Waffen und Geheimwaffen des Deutschen Heeres 1933 – 1945″ („Zbraně a tajné zbraně německých ozbrojených sil, 1933 – 1945“) je uvedeno, že Dr. Zippermayr z Technické akademie luftwaffe vytvořil zařízení pod názvem Windkanone („Větrný kanón“.)

V jeho spalovací komoře také vybuchovala plynová směs, ale jako destruktivní činitel byl použit stlačený vzduch, zformovaný do víru za pomocí speciálních trysek.
Předpokládalo se, že tyto větrné víry, vypuštěné do nebe, budou trhat americká letadla na kusy.

Model „větrné zbraně“ rozbíjela desky z dřevotřísky na vzdálenost 150 metrů, ale když ministerstvo výzbroje nechalo vytvořit kompletní zařízení v blízkosti města Hillersleben, ukázalo se, že síla větrných vírů rychle zeslábla a nemohla letadlům nijak uškodit.

Obr. 2 „Větrná zbraň“ Mario Zippermeyra

Dokončit svou práci se dr. Zippermayrovi nepodařilo – Hillersleben byl brzy obsazen Spojenci. Zippermayrovi se sice podařilo uprchnout, ale dostal se do rukou Rudé armády. Po deseti letech v sovětských zajateckých táborech se vrátil do vlasti v roce 1955.

Zippermayr nevěděl, že jeho zařízení bylo odesláno do Ameriky.

Guy Obolensky, jeden z odborníků, pověřených vládou USA zkoumat strojů a zařízení dovezené z Německa (projekt „Paper Clip“), vzpomínal, jak zprovoznil v roce 1949 model „větrného kanónu“ ve své laboratoři:

„Zařízení mělo drtivý vliv na objekty. Desky lámalo jako třísky. Pokud jde o měkké cíle, např. lidi, efekt byl různý. Ten, kdo zažil jeho úder, cítil, jako by ho udeřili tlustou hadicí z gumy, a trvalo dlouho, než se zotavil.“

Jestli Obolensky dále zkoumal „větrnou zbraň“ v její akustické variantě, se neví.

Ale soudě podle toho, že Američané úspěšně vytvořili silnou „nesmrtící zbraň“ za pomocí zvukových vln, jsou tyto činnosti prováděny v USA už dlouhou dobu. (3), (4)

Odkazy

(1) https://www.youtube.com/watch?v=HnhUX78_YuU
(2) http://blogcecytej15.blogspot.cz/2011/12/in-you-last-months-of-world-war-ii.html
(3) http://malti001.hubpages.com/hub/Top-10-Secret-Weapons-of-Nazi-Germany
(4) http://discaircraft.greyfalcon.us/FAULKER%20FEUERSTURM.htm