Záhada potopy světa je vyřešena

Vědci zjistili, kde se vzalo tolik vody pro dávnou katastrofu

Pod povrchem naší planety, v hloubce několika stovek kilometrů jsou obrovské zásoby vody.

Pověst o světové potopě je jeden z nejdiskutovanějších biblických příběhů. Řada vědců věří, že se skutečně odehrála. A nejednou. Na všech kontinentech jsou četné známky záplav. Jezera se slanou vodou se nachází i tisíce kilometrů od pobřeží – i ta jsou považována za pozůstatky dávné potopy.

Ale odkud se na Zemi vzalo tolik vody k tak katastrofální globální povodni? K takové, že praotec Noe přistál se svou archou na vrcholku hory Ararat?

Hypotéz je celá řada. Do oceánu mohl spadnout asteroid nebo kometa, což by způsobilo obrovské tsunami. Nebo roztál led v důsledku globálního oteplování. Nebo naopak, chlad způsobil zablokování řek ledem, a úroveň vodní hladiny v oceánech dramaticky vzrostla. A někteří vědci dokonce tvrdí, že osa planety se posunula, a v důsledku toho přesuny vod postupovaly ve vlnách o výšce několika kilometrů.

Nicméně, až do nedávné doby neexistovaly solidní vědecké důkazy, které by se mohly opřít o spolehlivá fakta.

Nyní byly publikovány v časopise Nature výsledky senzační studie. Díky nim se hypotéza, která byla dříve považována za úplně bláznivou, stala velice reálnou. Jde o hypotézu, že voda při potopě přišla z nitra Země. Nyní to už opravdu není fantazie – uvnitř naší planety se nachází obrovské zásobárny vody. Je jí v nich tolik, že by to stačilo k naplnění deseti oceánů, například v Pacifiku.

Tajemství světové potopy byla skryta uvnitř diamantu.

Je to vlastně úplně malý diamant – váží méně než jednu desetinu gramu. Byl nalezen v Brazílii. Je známo, že diamanty vznikají ve velkých hloubkách – více než 500 km.

Geologickými procesy se dostal na povrch. Ale co je nejdůležitější: diamant v sobě obsahuje překvapivý nález – malý minerální krystal ringwoodit (1). Je hermeticky „uzavřen“, a proto je ve stejném stavu, v jakém byl v hloubce. A tak poskytuje vzácnou příležitost: zjistit, jaké bylo prostředí, ve kterém vznikl.

Analýza, provedená týmem vědců pod vedením geochemika Grahama Pearson (2) z kanadské univerzity v Albertě (University of Alberta v Edmontonu), ukázala, že v krystalu ringwooditu je půl procenta vody. To znamená, že vznikal obklopen vodou.

Podle stávajících představ, ringwoodite – hlavní složka tzv. přechodové zóny Země – se nachází v hloubce několika set kilometrů.

Před několika lety hovořili o podzemních oceánech američtí vědci pod vedením Michaela Wysession (3), profesora seismologie na Washington University v St. Louis.

Nalezli je při studiu seismogramy – záznamových charakteristik zemětřesení.

Porovnání údajů, shromážděných v průběhu mnoha let v různých částech naší planety, vědci vysledovali, jak se vlna otřesů šíří v zemské kůře a plášti.

Analýza přibližně 600.000 seismogramů je překvapila. Zdá se, že alespoň ve dvou místech – pod východní částí euroasijského kontinentu a pod Severní Amerikou se nachází obrovské vodní nádrže

„O tom svědčí tlumení podélných seismických vln,“ vysvětlil profesor, „což je typické pro vodu.“

A ještě předtím mořskou vodou pod povrchem Země objevili britští vědci z University v Manchesteru. Rozpoznali její stopy v oxidu uhličitém, unikajícím z hloubky asi 1500 kilometrů. Nikdo jim nevěřil. Ale zdá se, že nyní ten důkaz existuje.

Jak se voda dostala dovnitř Země, není známo, – je možné, že vznikla spolu s planetou. To znamená, že tam vždycky byla. Nebo se tam dostala z povrchu, kde bylo vody dříve mnohem více než nyní. Možná, že celá planeta byla kdysi jeden velký oceán. Jako Jupiterův měsíc Europa.

Existuje teorie, podle které hlubinná voda přichází na povrch Země pravidelně. A pak znovu nateče do podzemí. Vědecky vzato, objem zemské hydrosféry se mění. S největší pravděpodobností, v důsledku určitých změn v kůře planety a pláště.

Mimochodem, na dně oceánu jsou podivné otvory, ze kterých proudí voda o teplotě 400 stupňů. Nazývají se „černé komíny“.

Je možné, že v dávných dobách podzemní nádrže praskly. Vznikly gejzíry horkých, slaných vodních par, jako když praskne kotel. Globální mořská hladina se zvýšila, a déšť ze zkondenzovaných par trval 40 dnů a 40 nocí. Tak vznikla Světová potopa. A pak voda natekla zpět.

To znamená, alespoň teoreticky, že se taková katastrofická událost může stát znovu. A to i taková, že ani ten Ararat nebude vidět. Je možné, že i pod oceány, tedy tam, kde se dosud seismicky příliš nezkoumalo – jsou oblasti plné vody. Její objem odhadují odborníci na pětinásobek kapacity všech vnějších oceánů.

Odkazy

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Ringwoodite
(2) http://easweb.eas.ualberta.ca/page/directory/?person=pearg
(3) http://epsc.wustl.edu/seismology/michael/michael.html