Slované pocházejí z Kavkazu?

Odkud přišla slovanská civilizace? Kde jsou její počátky?

Výzkumy na toto téma se konaly dlouhou dobu. Další vědecká hypotéza o původu Slovanů umístila jejich předky do okolí Elbrusu. Přesně tam, kde řady vědců hledají legendární město Kijar, hlavní město Ruskolanu – starověkého státu, který existoval dávno před Kyjevskou Rusí…

V roce 2002 se uskutečnila expedice k Elbrusu, pod vedením Státního Astronomického ústavu Šternberga (NKÚ) (1), nad kterou dohlížel sám ředitel ústavu Anatolij Čerepaščuk (2).

Ve zprávě, ve které jsou předloženy výsledky archeologických, geodetických, topografických a jiných studií, se uvádí: „Na hoře Karakaja, na Skalnatém hřebeni v nadmořské výšce 3646 metrů nad mořem, mezi obcemi Věrchnyj Čegem a Bezengi na východní straně hory Elbrus, byly nalezeny stopy hlavního města Ruskolan Kijar, které existovalo dávno před narozením Krista, a je zmiňováno v mnoha legendách a eposech různých zemí světa, stejně jako nejstarší astronomické observatoře – Chrám Slunce, jež popsal starověký historik Al Masúdi…“

Umístění ruin starověkého města se překvapivě přesně shoduje s údaji starověkých zdrojů, popisujících umístění města Kijar, o čemž píše v XVII. století turecký cestovatel Evliej Čelebi (3). Kromě toho, na hoře Karakaja byly nalezeny pozůstatky starověkých chrámů, jeskyně a hrobky, zachovalé v dobrém stavu, četné osady a ruiny starověkých chrámů…

Zástupci této starobylé kultury uměli vyrábět železo. Těžili také uhlí a stříbro, zabývali se i astronomickým pozorováním. Archeologové nalezli kultovní stavby, což naznačuje objev jednoho z nejstarších center slovanské civilizace v okolí Elbrusu.

Ještě předtím historici Alexander Asov a Alexej Alexejev, kteří navštívili oblast Elbrusu v roce 2001, oznámili objev bájného Kijara – prvního hlavního města starých Slovanů Ruskolan, nacházejícího se na severním Kavkazu. Město Kijar je spojeno se jménem starověkého slovanského knížete Busa Bělojara, který byl také veleknězem a Slované ho uctívali jako syna Nejvyššího. Předpokládá se, že Bělojar sjednotil všechny národy obývající Ruskolan. Vědci se domnívají, že Bus Bělojar byl posvěcen v chrámu Slunce, který je také v Kijaru.

Podle zoroastrijských a staroruských mýtů, byl tento chrám uchvácen východními vládci Rusem (Rustamem) a Usenem (Kavi Usejnasem) v II. tisíciletí před naším letopočtem. O chrámu Slunce píše starořecký geograf a historik Strabon (3). Podle něj se tam nacházela svatyně Zlatého rouna a věštce Eéta. Na přelomu našeho letopočtu chrám Slunce vyplenil bosporský krále Farnak. Ale skutečný zánik postihl chrám a město ve IV. století našeho letopočtu, v důsledku útoku Gótů a Hunů.

V roce 1881 vykopávky provedené v okolí Pjatigorsku archeologem D. J. Samokvasovem (5), prověřily 44 kopců. Později, po Říjnové revoluci, byly prozkoumány pouze některé z nich. Zdá se, že Pjatigorsk (6) byl postaven jako druhé slovanské město, podle některých zdrojů také založeno Kijarem. Předpokládá se, že do XVI.-XVII. století byl Ruskolan osídlen potomky Ruskolanů – Čerkesy a Pjatigorcy, z nichž někteří tam zůstali i po odchodu Rusů k Dněpru, kde byl založen třetí Kijar – Kyjev, matka ruských měst…

Je zajímavé, že současná zeměpisná jména v podhůří Elbrusu někdy připomínají doslovný překlad do slovanských jazyků. Např. ráj se nazývá Irij a má se nacházet na úpatí hory Alatyr nebo kamene Alatyr… Vědci se domnívají, že Alatyr je Elbrus. V okolí Elbrusu je planina Irachitsyrt – protáhlý horský masiv o šířce ne víc než jeden kilometr, obklopený lávovými poli, ledovci Elbrusu a skalami hřebene Tašly-Syrt (7).

Legendy také tvrdily, že Irij byl oddělen od Javi ohnivou řekou Smorodinou (od slova „smaga“ – „oheň“, „plamen“).

Irachitsyrt je oddělen na úpatí řekou Kyzylsu, což znamená „ohnivá řeka“. Přes ní, podle mýtů, byl položen Kalinův most. Kalinovým byl nazván proto, že byl vyroben z kaliny: to znamená „zakaleným“. Přes Kalinův most přecházely duše zemřelých z jednoho světa do druhého. A takový most výzkumníci opravdu našli.

V nejužším místě řeky Kyzylsy nad vodopádem Sultan je položena kamenná lávka, po které lze přejít na druhou stranu řeky, kde dodnes není žádná vegetace, jen hromady černé a červené lávy. Můžeme se jen dohadovat, kdy sem pronikli Slované. Zřejmě ještě zažili vulkanické erupce. A poeticky to zachytili ve svých mýtech…

Odkazy

(1) http://www.sai.msu.ru/
(2) https://ru.wikipedia.org/
(3) http://ru.wikipedia.org/ – http://en.wikipedia.org
(4) http://cs.wikipedia.org/wiki/Strab%C3%B3n
(5) http://ru.wikipedia.org/
(6) http://cs.wikipedia.org/wiki/Pjatigorsk
(7) http://wikimapia.org/