Pravda o skutečném Drakulovi (2)

Jaký byl vlastně prototyp krvežíznivého upíra – kníže Vlad Tepes?

Mýty a skutečnost

Mládí Dracula prožil v krutém zajetí u Turků

Datum narození Draculy je stále předmětem dohadů. Známo je pouze období – mezi lety 1429 a 1431. Nicméně, místo narození je známo – je to město Sighisoara v Transylvánii. Ve středověku patřilo do uherskému království, nyní – Rumunsku.

Zajímavý fakt: v Sighisoara v té době byla jen katolická církev, ale rodina Draculy patřila k pravoslavným. A byla velmi nábožensky založena. Knížetem Valašska se Draculům otec stal v roce 1436. Pak se rod Basarab přestěhoval do města Targovište – hlavního města Valašska. Přibližně o rok později, matka budoucího slavného knížete zemřela.

Když byl Vlad III. výrostkem, byl se svým bratrem poslán tureckému sultánovi „na znamení oddanosti.“ V zajetí zůstal, podle různých zdrojů, od 4 do 5 let. Historici se domnívají, že právě turecké vězení nejvíce Draculu ovlivnilo. Existují nejméně dvě verze, proč. První z nich – silně nábožensky založeného prince se násilím pokusili donutit k přijetí islámu. Ale ten to nikdy neudělal. Jeho bratra Radu však zlomili a ten opustil svou víru. Za druhé – duševní zdraví budoucího knížete podkopalo sexuální obtěžování jeho mladšího bratra (možná i jeho samého) ze strany tureckého dědice trůnu.

Pozice mladého dědice trůnu Valašska u tureckého sultána se stalo obzvláště těžkých, když křesťanské země obnovily válku s Osmanskou říší. Jejich otec pak psal poddaným: „Pochopte, já chtěl umožnit svým malým dětem, aby byly zabity kvůli křesťanskému světu.“ Ale Turci se rozhodli ponechat chlapce naživu a nadále je používat pro politický nátlak.

Obr. 5 Sighisoara v Rumunsku, kde se narodil Vlad Dracula. Místním obyvatelům se podařilo zachovat středověkou desku na domě, kde se narodil slavný Valašský kníže.

Dracula popravil šlechtice, kteří zradili jeho otce

Zatímco Dracula byl v tureckém zajetí, byli jeho otec a starší bratr zabiti při převratu, zosnovaném Maďary. Prodejní šlechtici přispěli k jeho smrti. Když se Drakula dostal k moci po zajetí, nemilosrdně s nimi zúčtoval. V rumunských letopisech se uvádí, že v roce 1457 pozval zrádné šlechtice na velikonoční hostinu. Na konci hostiny vtrhli do hodovní síně vojáci a rozpárali zrádcům břicha. Podle pověstí šlo asi o 500 lidí. Nicméně, historici dokládají jen 10 lidí.

Obr. 6 Hrad Bran v Transylvánii je turistům předváděn jako „Draculův hrad“. Ve skutečnosti zde kníže pobýval jen několik nocí.

Dracula odmítl platit daň Turkům v podobě dětí

Aby bylo možné se vypořádat s Osmanskou říší, Dracula se rozhodl začít posilovat Valašsko. Daň Turkům platil, ale pouze zlatem. Dát chlapce k výcviku tureckých sborů janičárů, on rozhodně odmítl.

Aby obnovil pořádek na Valašsku, Dracula se nepřátelil s proturecky orientovanými šlechtici. Ti ho za to otevřeně nenáviděli. Mnohým z nich vzal půdu a dal ji rolníkům, kteří projevili odvahu v bitvě. Zachovalo se sedm dokumentů podepsaných Drakulou, ve kterých osvobozuje řadu vesnic od feudální závislosti.

Obr.7 Město Sighisoara v Transylvánii, kde se Dracula se narodil. Vlevo – jeden ze středověkých portrétů knížete.

Dracula pálil vesnice

V roce 1457, Vlad III uspořádal krvavou výpravu proti transylvánským městům Sibiu a Brašov. Důvodem bylo, že místní šlechtici se snažili na něj zorganizovat atentát. Transylvánská šlechta totiž podpořila nárok na trůn jeho mladšího bratra Radu – toho, který konvertoval k islámu a byl věrný Turkům.
V průběhu této kampaně bylo zničeno a spáleno 10 vesnic. Všechny ostatní křesťanské země považovali tažení Drakuly za „vnitřní záležitost“ Valašska. Kroniky té doby, pokud se o této „malichernosti“ vůbec zmínily, tak jen mimochodem – nikdo z evropských vládců Draculu nijak neodsoudil. Ve srovnání s 15 let trvajícími husitskými válkami to byla opravdu jen maličkost.

Obr. 8 Záběr z filmu „Drákula“, 1992

Vlad III. podporoval církev

Překvapivé je, že prototyp upíra byl hluboce věřící křesťan. Po dobu své vlády Dracula aktivně podporoval pravoslavnou církev – postavil chrámy, klášterům dal půdu zrádných šlechticů, a dával peníze na charitu. Existují důkazy, že pomohl financovat nejen výstavbu chrámů na Valašsku, ale také daroval peníze klášterům na hoře Athos v Řecku.

Obr.9 Interiér hradu Bran v Transylvánii. Fotky z oficiálních stránek.

Dracula udržoval obyvatelstvo ve strachu

Existuje legenda, že vládce shromáždil k jídlu všechny chudé z Valašska, a když se najedli, tak je upálil. To však není potvrzeno žádným dokumentem. Je však známo, že Dracula byl nesmiřitelný k zlodějům – ty opravdu nabodával na kůl. Tak byla krádež na Valašsku opravdu přísně potlačena. Dekretem knížete byly umístěny na hlavním náměstí hlavního města zlaté mísy. Pít z nich mohl kdokoli. Mísy ale nebyly nijak střeženy. Nikdo se po mnoho let neodvážil mísy ukrást.

Obr.10 Pohled z hradu Bran v Transylvánii. Obraz vlevo – portrét otce Draculy, Vlad II.

Dracula útočil na nepřítele v noci

V roce 1461 Dracula nezaplatil poplatek Osmanské říši. Ve stejné době vstoupil na území dnešního Bulharska, tehdy okupované Turky, kde osvobodil místní obyvatelstvo. Všem pravoslavným navrhl, aby se přestěhovali na Valašsko do bezpečí. Celá křesťanská Evropa Drakulovi blahořečila. Málo se to však líbilo vládci Osmanské říše. Evropští vládci podporovali Draculu ale pouze slovy.

Obr.11 Hrad Poenari. Z jedné z jeho hradeb se vrhla manželka Draculy, aby unikla tureckému zajetí.

O několik měsíců později dorazila na Valašsko 120 tisícová armáda tureckého sultána. Na pomoc knížeti nepřišel ani jeden spojenec. Draculovi nezbylo nic jiného než ustoupit do vnitrozemí. Ale udělal to chytře. Na jeho rozkaz rolníci spálili své vesnice, zničili úrodu a dobytek, otrávili studny. Turci sice postupovali, ale utrpěli četné ztráty. A Drakula napadal jejich tábory se svými nepočetnými oddíly výhradně v noci, šířil strach a zmatek, tekla krev. To nemá nic společného s upíry, ale s taktikou partyzánské války. Armádu Osmanské říše zachvátila panika. Drakula dosáhl svého cíle – vyvolal u nepřátel strach.

Obr.12 Obrázek vlevo – jeden z pamfletů proti Tepes, tištěný během jeho věznění v Maďarsku.

Pokračování