Mumie si nevymysleli faraoni

Nová studie zpochybnila rozšířený názor, že staří Egypťané začali s mumifikací až v době faraónů.
Pokusy s prvními pokusy o balzamování mrtvol v Egyptě byly zaznamenány v pátém nebo čtvrtém tisíciletí před naším letopočtem.

Tradičně se mělo za to, že v pátém a čtvrtém tisíciletí př. n. l. staří Egypťané techniku mumifikace ještě neovládali, píše australská badatelka Jana Jones z Macquarie University v Sydney.

Před několika lety egyptoložka upozornila na zápis z 20. let 20. století, v němž archeologové popisují jistou mumii, jejíž ruce byly zabaleny do silných útržků látek, napuštěných pryskyřicí. Bylo známo, že tělo bylo mumifikováno 4 500 let před n.l.

Vědci si byli dobře vědomi, že v této době Egypťané ještě neznali způsob balzamování svých mrtvých a raději je pohřbívali do horkého písku, aby tělo přirozeně vyschlo.

První pokusy s mumifikací se datují nejdříve do doby 3 500 let před naším letopočtem.

Společně se svým britským kolegou Stephenem Buckleym z University of York provedla Jonesová biochemickou studii mumií z nejstaršího egyptského pohřebiště Mostagedda v severním Egyptě, o jejíchž výsledcích informuje na stránkách časopisu PLOS ONE.

Přestože jsou egyptské mumie poměrně dobře a dlouhodobě prozkoumány, stále skrývají mnoho záhad, které zůstaly minulými generacemi vědců neprozkoumány.

Stále častěji se do rukou badatelů dostává nový materiál ke studiu. Konkrétně letos v dubnu narazili archeologové v Údolí králů na dosud neznámé pohřebiště, kde se nacházelo 50 mumií a mumifikovaných ostatků. A v červnu 2014 bylo v Asuánu v hloubce 13 metrů pod zemí objeveno devět mumií. V tomto pohřebišti podle archeologů nespočívají princové a princezny, ale „obyčejní lidé“.

K balzamování staří Egypťané používali borovicové a jiné pryskyřice, gumu, dehet a smolu, natron, živočišné tuky, kadidlo z výtažků aromatických rostlin. Všechny tyto složky museli odborníci zjistit až v ostatcích a plátěných rubáších, které pokrývaly mumie z dřívějších dob.

Stephen Buckley k jejich analýze použil kombinaci dvou známých metod.

Termodesorpce (odstraňování atomů, molekul a radikálů z povrchu pevné látky při jejím zahřívání) slouží k testování, při jakých teplotách se složky od látky oddělují, a zároveň k přesnějšímu určení jejího složení. Druhá metoda, plynová chromatografie, umožňuje pozorovat, jak se molekuly pohybují ve směsích. Jak říká Buckley, „kombinace obou postupů umožňuje identifikovat širší škálu molekul.“ Vědci určili přesné stáří mostageddských mumií pomocí radiokarbonového datování.

Ukázalo se, že složení pryskyřic a rostlinných extraktů je totožné se známou balzamovací technikou. Až na to, že mumifikace se prováděla v mnohem zjednodušené verzi než v následujících tisíciletích. První balzamovači ještě ponechávali v těle vnitřní orgány.

Vedoucí studie Stephen Buckley v tiskové zprávě uvedl: „Antibakteriální vlastnosti některých látek a zachovaných měkkých tkání nás vedly k závěru, že se díváme na první pokusy o mumifikační experimenty, které nakonec dosáhly dokonalosti za vlády faraonů.“

„Oddělené pohřbívání těla a orgánů je doloženo přibližně od roku 2800 př. n. l.,“ říká Robert Kuhn, vědecký pracovník Egyptského muzea v Berlíně, pro Welt-online.

Balzamovači si uvědomovali, že mumie se lépe uchovávají, pokud se z nich odstraní měkké tkáně.

Na rozdíl od srdce (schránky duše) mozek nehrál pro Egypťany tak velkou roli, aby byl odstraněn. Všechny vnitřní orgány s výjimkou srdce byly zpracovány a uloženy do kanopických nádob. Po dvojím promytí vnitřní dutiny těla, po odstranění vnitřních orgánů, se naplnila kadidlem a samotné tělo se uložilo do natronu.

Slovo „mumie“ se v evropských jazycích poprvé objevuje kolem roku 1000. Pochází z arabského slova, které znamená „bitumen“ nebo „asfalt“, a to kvůli tmavému zbarvení těla zemřelého. Ve starověkém Egyptě se slovo sah používalo také pro označení nabalzamované mrtvoly.