Kostarické koule

Jejich tvar je tak dokonalý, že vyvstává otázka: jak to udělali? Jaký je jejich účel?

Kamenné koule byly nalezeny v několika dalších zemích, jako je Chile, Mexiko a ve Spojených státech. Ale žulové koule v Kostarice jsou jedinečné. Jejich kvalita je obdivuhodná: některé z nich mají naprosto správný tvar a hladký povrch. Často jsou nalézány po skupinách 20 nebo více kusů. Zvlášť zajímavé je, že koule jsou uspořádány do různých geometrických tvarů: trojúhelníků, obdélníků, nebo v přímých liniích. Někdy tvary jakoby ukazovaly na magnetický severní pól Země.

   

Několik koulí bylo nalezeno v deltě řeky Dikie. Jiné se nachází v blízkosti měst Pal-mar, Buenos Aires a Golfito na jihu země, jakož i na severu, v provincii Guanacaste, v centrálním údolí. Několik předmětů hmotné kultury, nalezených v blízkosti koulí, pomohlo při jejich datování. Podle odhadů archeologů, se některé z těchto záhadných koulí vztahují k roku 400 n. l. Většina z nich se ale objevila mezi lety 800 a 1200 n.l.

Některé se nachází v blízkosti obydlí, jiné byly v těsné blízkosti hrobů. Postupem času byly některé z koulí zničené lidmi, kteří čekali, že v nich najdou poklady. V Národním muzeu Kostariky je katalog, ve kterém je zaznamenáno asi 130 dochovaných koulí. Přesto těch koulí, které nejsou v katalogu zaneseny, je mnohem víc. Evidence těchto starých památek je těžká – mnoho z nich bylo odstraněno ze svého původního místa, a nyní zdobí zahrady a chrámy. Nepochybně, mnohé ještě budou nalezeny – jsou skryty pod zemí a v husté džungli.

Jak byly vyrobeny zůstává záhadou. S největší pravděpodobností se to neobešlo bez mechanického obrábění. Soudě podle mnoha soch z tohoto období, výrobci koulí byli zkušenými sochaři. Kromě toho, předměty ze zlata, patřící do období kolem roku 800 n.l, svědčí o zkušenostech s použitím vysokých teplot. Podle jedné teorie, při práci na koulích, zahřáli lokálně horninu na vysokou teplotu a poté ji ochladili, a tak následně odstranili horní vrstvu horniny. K docílení přesného tvaru použili jako brusivo písek nebo kůže.

Jak badatelé vysvětlují, větší koule byly vytvořeny nejlépe kvalifikovanými řemeslníky a jejich tvar je tak blízko k dokonalosti, že měření neodhalilo žádné nepřesnosti. To naznačuje, že domorodci měli matematické dovednosti, rozsáhlé znalosti v oblasti zpracování kamene a věděli, jak používat nástroje. Ale vzhledem k tomu, že domorodci neuměli psát, neexistuje žádný záznam o výrobě koulí, ani o technologii jejich vzniku.

Většina kamenných koulí je z materiálu, připomínající žulu. Nejbližší žulový lom je však vysoko v horách, 40 – 50 km od delty řeky Dikie.

Jak byly tyto koule přepravovány?

Pokud polotovary koulí stavitelé získali z lomů, pak sochaři museli pečlivě sledovat jejich přepravu. Jak bez moderní technologie byl tak těžký náklad přepravován? A kolik ve skutečnosti váží taková koule? Některé z nich váží více než 16 tun! Pokud byly vytěženy v lomu a pak transportovány, pak krychle o hraně skoro tři metry pro zhotovení koule o průměru 2,4 metru, by vážila asi 24 tun! Přitom široké, hladké silnice, nezbytné pro přepravu takových bloků, se nikde v džungli nenašly.

Ostatní koule jsou vyrobeny z vápence, materiálu, který se nachází na pobřeží nedaleko ústí řeky Dikie. To by znamenalo, že materiál byl dopravován 50 km proti proudu. Koule se také nacházejí na ostrově Cano, který je 20 kilometrů od kostarického pobřeží v Tichém oceánu.

Ale proč to dělali – není známo nikomu. Možná jsou to klenoty kmenového vůdce, nebo ukazatele pro založení vesnic. A možná jsou to náboženské nebo ceremoniální symboly. Možná až archeologický výzkum v budoucnu odhalí tajemství kostarických kamenných koulí.