V2 v Praze (5)

Akademik V. Mišin odhaluje stránky z dějin kosmonautiky, které se ještě nedávno pokládaly za tajné

„A jak celkově hodnotíte význam poznatků získaných v Německu pro rozvoj sovětské a světové raketové techniky?“

„Pokud jde o využití poznatků německých specialistů, je velký rozdíl mezi SSSR a USA. Němečtí specialisté nesehráli v sovětské zemi žádnou významnější úlohu. Byli soustředěni ve své konstrukční kanceláři v oblastí Ostaškova a dostávali úkoly souběžně s námi. My jsme však pracovali mnohem efektivněji, a tak německé odborníky brzy odsunuli do NDR.

Jinak tomu bylo se skupinou, kterou vedl Werner von Braun. V USA pro ni také zřídili speciální konstrukční kancelář, a sice v oblasti amerického města Huntsville. Určitou dobu jí nevěnovali moc pozornosti, ale když se program vypuštění první americké družice pomocí výhradně amerického nosiče dostal do časového skluzu, tak si německé experty pozvali na pomoc. První americkou družici vynesla na oběžnou dráhu raketa Juno, jejíž zkonstruování řídil Werner von Braun. Vyvrcholením jeho práce a skutečným triumfem se stala raketa Saturn 5, která byla určena k realizaci programu Apollo, zaměřeného na přistání astronautů na Měsíci. Není sporu o tom, že je vynikajícím raketovým konstruktérem světového významu. Faktem však je, že Werner von Braun má fašistickou minulost, což také nelze přehlédnout.

Nesporné také je, že Německo mělo obrovský vliv na světovou raketovou techniku, který spočívá především v tom, že ukázalo možnost průmyslové výroby této techniky.
Po válce jsme zjistili, že pouze závod v Nordhausenu vyráběl v podmínkách prohrávané války přes tisíc V – 2 měsíčně. Navíc vyráběl také V -1, rakety Wasserfall a Schmetteriing i další druhy. Naštěstí pro spojence nebyly tyto rakety po technické stránce dokonale propracovány. Kdyby se však válka protáhla a kdyby nedošlo k rychlé a jistě průlomové ofenzívě sovětských vojsk směrem na Berlín, je otázka, jakou úlohu by v ní ještě sehrála německá raketová technika.

Rozhodně se netajíme tím, že jsme jak my, tak Američané načerpali opravdu hodně poznatků z úspěchů německé raketové techniky. Upřímně řečeno jak naše, tak americké předválečné zkušenosti měly do značné míry jen laboratorně výzkumný charakter. Byly však užitečné a díky jim se vytvořil základní kádr odborníků na raketovou techniku a kosmonautiku. Ovšem na průmyslovou výrobu jsme my ani Američané dokonce ani na konci války nebyli absolutně připraveni. Německo jako první pochopilo obrovskou vojenskou důležitost raketové techniky a zvládlo zorganizování její průmyslové výroby. Její efektivnost v důsledku obrovské rozptýleností výrobních závodů nebyla příliš vysoká. Představme si však, co by se stalo, kdyby se Němci stejně seriózně a energicky zaměřili na vývoj jaderné bomby. Jak by válka nakonec dopadla? Jaký by byl svět?
Lidstvo mělo velké štěstí, že si v hitlerovském Německu neuvědomili, co by jim mohla dát raketová technika spojená s jadernou zbraní. Když toto technické spojení vznikalo, prakticky současně ho ovládly obě strany, které stály proti sobě: SSSR a USA. Je pravděpodobné, že tato skutečnost dlouho udržovala a ještě bude udržovat mír na naší planetě a jadernou válku činit málo pravděpodobnou.“

• Vzpomínky zaznamenal vědecký komentátor listu Izvěstija B. KONOVALOV

Týdeník Aktualit č.18/1991