Jak to bylo s kameny Dzopů ? (2)

Podivný příběh o kamenech Dropa měl své pokračování.
V roce 1978 vyšla kniha Sungods v exilu (1). Napsal ji pod pseudonymem David Agamon, údajně podle poznámek Dr. Karyl Robin-Evans (1914-1974), o kterém Agamon tvrdil, že byl profesorem etnologie na univerzitě v Oxfordu, a že byl jeho sekretářem.

Obr. 1 Kniha „Sungods v exilu“

V knize se uvádí, že polský profesor Sergej Lolladoff učinil v Indii fascinující objev. Krátce po skončení druhé světové války v roce 1945, Lolladoff koupil tibetský či nepálský disk v obci Mussoorie (Masuri, Uttarakhand, Indie) (2), který byl přičítán obyvatelům oblasti Dzopa. Ukázal disk dr. Robin-Evansovi, který následně uspořádal expedici do Tibetu v roce 1947.

Robin-Evans byl přijat Džampal Ngawanga Lobsang Ješe Tändzin Gjamccho (ལྷ་མོ་ དོན་ འགྲུབ་) čtrnáctým Dalai Lamou (narozeným jako Lhamo Döndrub), ale poté, co ho jeho tibetští průvodci opustili, seznámil se lidmi v regionu Baian-Kara-Ula a naučil se jejich jazyk, díky čemuž byl schopný dát dohromady příběh z disku.

Obr. 4 Disk profesora Lolladoffa

Disk byl vyroben z kamene, ale jeho rozměry nejsou známy. Jedná se o disk s centrálním kruhem, jenž má zřejmě symbolizovat Slunce, z něhož se odvíjí dvě spirální ramena ve směru hodinových ručiček cca 450° k okraji disku.

Ve spirále jsou obrázky. Nejvýraznější je humanoidní postava (nahá?), obrácená čelem s rukama a nohama od sebe a s velkou holou hlavou, připomínající typického „Grey“ – „šedivého“ mimozemšťana. Nalevo jsou dva „pavouci“ s osmi nohama. Kromě nich je tu i plazí stvoření. Na pravé straně od postavy jsou špatně definované objekty, a řada znaků. Kromě toho je zde i čočkovitý objekt, další čtyři znaky a konečně, další čtyřnožec, který připomíná spíše savce než plaza. Všechny tyto obrazy zabírají jednu z spirálních ramen, druhá je prázdná. Humanoidní postava vystupuje mimo spirálu jen hlavou.

Obr. 3. Disk „Lolladoff“ v barvě

Všechny dostupné obrazy disku pochází z jednoho páru fotografií z knihy, které ji ukazují shora a z úhlu asi 45°. Dvě publikované fotografie jsou monochromatické, ale existuje i verze běžně se vyskytují na internetu, který se evidentně obarvená.

David Icke uvádí, že disk je v muzeu v Berlíně (3) (i když není uvedeno, ve kterém), Bob Dean říká, že to bylo muzeum v bývalém východním Berlíně (4), což by mělo být relativně jednoduchý úkol určit, které). Je s podivem, že nikdo se o nalezení tohoto předmětu nepokusil.

Humanoidní postava má pravděpodobně reprezentovat mimozemšťana, který, podle profesora Robina-Evans, měl být jeden z Dzopa. Čočkovitý tvar je pravděpodobně typické UFO o „létající talíř“, ačkoli to také připomíná starověké vyobrazení ženských pohlavních orgánů. Proč jsou tam (možná pozemská) zvířata, je nejasné. Podle výzkumu Robin-Evanse a rozhovorů s náboženským vůdcem Lurgan-La, Dzopa havarovali v Tibetu v roce 1014 n.l. po předchozí průzkumné návštěvě asi před 20.000 roky. Přišli z planety hvězdného systému Sirius a nebyli schopni se vrátit domů.

Obr. 4 Údajná fotografie čtrnáctého dalajlámy při setkání s profesorem Robin-Evans: uvědomte si, že to má být v roce 1947! Kolik let bylo dalajlámovi v té době a jaký přístroj stojí na stole?

Jenže …

Neexistují žádné informace o existenci profesora Robin-Evanse, který měl být profesorem etnologie na univerzitě v Oxfordu. Neexistuje vůbec žádný záznam, mimo knihy „Sungods v exilu“.

Také pokud by šel do Tibetu v roce 1947, nemohl se setkat se čtrnáctým Dalai Lamou. Thubten Gjamccho zemřel v roce 1933 a Lhamo Döndrub byl ještě obyčejný dvanáctiletý Lhamo Döndrub; po uznání jako reinkarnace jeho předchůdce v roce 1935, byl vzděláván, aby se stal příštím Dalai Lamou, ale nevstoupil na trůn až do 17.listopadu 1950.

Phillip Coppens zveřejnil fotografii (5), která má ukazovat moment setkání dalajlámy s profesorem. Dalajláma nevypadá na dvanáctiletého výrostka , a profesor nevypadá, že by měl žít dalších třicet roků.

Technologie Dzopa byla také zřejmě velmi pokročilá, neboť, jak se zdá, Dalai Lama se dívá do notebooku, který v této podobě vznikl až v roce 1980!

Je zřejmé, že fotografie nepochází z roku 1947.

Také polský profesor s podivným ruským jménem Sergej Lolladoff je nepolapitelný stejně jako Robin-Evans. Žádné jiné zmínky, kromě údajů z knihy, neexistují.

Otázky byly vyřešeny velmi snadno.

Kniha „Sungods v exilu“ byla totiž napsána jako fikce. Francouzský ufolog Patrick Gross (6) vypátral skutečného David H. Gamon (ne Agamon!), autora „Sungods v exilu“, a požádal ho o rozhovor. Autor byl docela otevřený a označil knihu ihned jako fikci, popsal ji jako „svůj nejlepší podvod „, jak řekl pro Fortean Times (7) v roce 1992 (svazek 62: 63)).

Obr. Jeden z údajných „dropa Stones“

Proč byl příběh brán vážně?

Je to klasický nešvar, který pokládá za „výzkum“ přebírání neověřených a pochybných informací. Je to také hlad záhadologických autorů a časopisů po záhadách. Ověření si informací a odhalení pravé povahy věci by zúžila sféru jejich činnosti.

Důvodem, proč byl disk „Lolladoff“ tak uvítán v některých kruzích je to, že se zdál být nezávislým potvrzením tzv. kamenů Dropa.

Oba příběhy byly smyšlené. Jak řekl David Gamon Patricku Grossovi, hrubý náčrt desky udělal jeden z jeho přátel, který měl k padělání talent a desku vyfotografoval jen tak rozostřeně.

Kausa disku „Lolladoff“ je svědectvím o lenosti některých „badatelů“ a o jejich ochotě přijmout jakékoli příběhy, které se tváří jako pravé. I nadále budou zajisté opakovány, aby utvrzovaly důvěřivce v jejich přesvědčení.

Odkazy

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Sungods_in_Exile
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Mussoorie
(3) http://www.davidicke.com/forum/showthread.php%3Ft%3D33087
(4) http://www.projectcamelot.org/lang/en/bob_dean_25_feb_2009_en.html
(5) http://www.philipcoppens.com/baian_kara_ula.html
(6) http://ufologie.patrickgross.org/indexf.htm
(7) http://www.forteantimes.com/