Ztracené kmeny Izraele

Objevem Ameriky v roce 1492 se otevřela otázka původu místního obyvatelstva. Kdo jsou domorodí Američané? Kde se vzali? Bylo navrženo geniální řešení: jde o izraelské kmeny, které zmizely z historie s pádem království Izraele a Judah v polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem.
Celé jedno náboženství (Církev Ježíše Krista Svatých Posledních dnů – tzv. mormoni) (1), bylo postaveno na těchto vratkých základech.

Izraelitská hypotéza

Obr. 1 Bartolomé de Las Casas (1484-1566)

Velmi rychle po objevení Nového světa začali Evropané řešit původ obyvatel Ameriky. Rozpoutaly se debaty o tom, zda to jsou vůbec lidé, a tedy potomci Adama.

Zpočátku se o tom v Evropě pochybovalo. Na počátku šestnáctého století Bartolomé de Las Casas (1474-1566) (2) strávil mnoho let ve snaze zlepšit podmínky domorodců, žijících ve španělských koloniích v Karibiku, Peru a Guatemaly. Las Casas věřil, že domorodí Američané by měli být přivedeni ke křesťanství, protože byl přesvědčen, že vznikli ve starověkém Izraeli, a cítil, že Bible obsahuje důkaz, že jde o členy ztracených kmenů Izraele. Nebyl sám, a díky jeho nemalému úsilí, papež Pavel III. (1468-1549, papežem 1534-1549) prohlásil v roce 1537, že domorodí Američané jsou „pravými“ lidmi.

V17. století další zpráva portugalského cestovatele, António Montezinos (také známého jako Aharon Levi de Montezinos) (3), která byla zveřejněna v roce 1644, probudila zájem o toto téma. Montezinos tvrdil, že objevil židovský kmen, žijící mimo horské průsmyky And, a že slyšel recitovat She’ma Yisro’el (výraz židovské víry) (4) a pozoroval jejich židovské rituály. Bohužel, Montezinos byl fantasta, jehož příběhy byly nekriticky přijaty.

Poté, co se rozšířilo, že někteří domorodí Američané praktikují hebrejské obřady, a tedy jde o starověké Kananejské kmeny nebo ztracené kmeny Izraele, znamenalo to, že musí být obráceni na pravou víru.
Thomas Thorowgood nejprve napsal v roce 1650, že Indiáni jsou američtí Židé, a byl jedním z prvních, kteří požadovali, aby tyto ztracené kmeny byly obráceny na křesťanství. Druhé vydání jeho knihy z roku 1660 cituje autoritu Johna Eliota (1604-1690), „apoštola Indiánů“, který publikoval překlad bible do massachusettského dialektu Algonquin v roce 1663.

Edward Johnson (1598-1672), autor knihy The Wonderworking Providence of Sion’s Savior in New England (publikované v 1654) tvrdil, že konverze Indiánů je nutná. (5)

Obr. 2 Menasseh ben Israel (1604-1657)

Menasseh ben Israel (narozen v Madeira jako Manoel Dias Soeiro, 1604-1657) (6), uznávaný holandský židovský učenec, byl silně ovlivněn názory António Montezinos a napsal knihu „The Hope of Israel“, kterou věnoval anglickému parlamentu.

Při setkání s Oliverem Cromwellem (1599-1658, lord protektor Anglie 1653-1658), žádal o povolání Židů (kteří byli vyhnáni z Anglie v roce 1290), a vyjádřil přesvědčení, že rozptýlení Židů do všech koutů Země byl začátek vykoupení. Ben Israel žádal, aby Cromwell převzal Židy do Anglie, a zahájil tak mesiášskou éru.

Ve druhé polovině 18. století v americké a francouzské revoluce se tvrdilo, že mesiášský věk vyžaduje, aby byli otroci osvobozeni, a rodilí Američané, jako potomci deseti ztracených kmenů Izraele, by měli konvertovat ke křesťanství.

Některé směry excentrické náboženské víry amerických osadníků se rozvinuly v politický podtext, s bizarní propagandou, jako byla např. Apokalypsa irokézského kuchaře de Chiokoyhikoy,(7) (publikovaná v 1777). Kuchař byl odsouzen inkvizicí v roce 1779.

Nadšení z toho, že Indiáni jsou Židé, postupně opadlo po poznání jejich jazyků, zvyků a náboženství.

Mormoni

Názor o izraelském původu domorodých Američanů dal za vznik zcela novému náboženství, které trvá dodnes. Jeho zakladatel Joseph Smith (1805-1844) tvrdil, že mu to bylo přímo zjeveno v roce 1827 podle Knihy Mormonovy, svatého textu Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů (více známá jako Mormoni). Prý lidé, známí jako Jaredites přišli do Ameriky asi roku 2247 před Kristem.

Jaredité byla skupina lidí z Blízkého východu, kteří uprchli ze své vlasti po zničení Babylonské věže a vybudovali prosperující civilizaci. Ta však byla následně zničena ve velké bitvě u Hill Cumorah. Vedou se mnohé debaty uvnitř této církve o umístění tohoto kopce, který může být v podstatě kdekoli mezi Mexickým zálivem a New Yorkem.

Jaredity následovaly, před pádem Jeruzaléma, kolem 600 př.n.l., ještě další skupiny Izraelitů, Lamanites a Nephites, kteří se stali staviteli hliněných valů na východě USA.

Když vypukla válka mezi Lamanites a Nefites, Lamanité nakonec vyhráli a vyhladily Nefity roku 421 po Kr. Lamanité byli prokleti Bohem za své hříšné chování, a proto jim zčervenala kůže.

Nelze si nevšimnout rasistického podtextu této konstrukce – Jaredité byli v Americe první, ale Lamanité – tj. původní Američané – Indiáni – spáchali hřích tak hrozný, že nyní ponesou znamení po všechny časy.

Podobný argument byl kdysi použit křesťanskými obhájci režimu apartheidu v Jižní Africe, když argumentovali, že Afričané byli prokletí Jehovou a nesou znamení tohoto prokletí v podobě své černé kůže.

Přes mnohaleté úsilí mormonské archeologie nebyl nalezen žádný archeologický důkaz na podporu některého prvku tohoto příběhu. Příchod Jareditů neodpovídá příchodu prvních lidí do Severní Ameriky (přesné datum je dosud sporné, ale uvádí se kolem 13000 př. n.l.).

Zatímco v první fázi prosazování teze o „ztracených kmenech Izraele“, tato sehrávala pozitivní roli v podobě snah o lidštější přístup k původnímu obyvatelstvu Ameriky, v dalších fázích působila zmatečně a dokonce i rasisticky.

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/
(2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C3%A9_de_las_Casas
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Antonio_de_Montezinos
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/Shema_Yisrael
(5) http://en.wikipedia.org/
(6) http://en.wikipedia.org/wiki/Menasseh_Ben_Israel
(7) http://books.google.co.uk