Co byl Baphomet?

Téměř 200 let existoval náboženský rytířský katolický Řád Chrámu, a uplynulo sedm století od jeho likvidace. Přesto zajímá dodnes nejen profesionální historiky.
Templáři stvořili hodně mýtů. Zastavme se u nejtypičtějšího z nich, a také nejoblíbenějšího – mýtu o Bafometovi.

Ke vzniku mýtů přispělo faktorů, ale do značné míry za ně mohou samotní templářští rytíři. V bule papeže Klementa V. z roku 1312 „Vox in Excelso“, o oficiálním rozpuštění templářského řádu je zmínka o „tajemství, které přijímali v tomto řádu,“ stejně jako o „přísaze, neprozradit nic o přijímacím rituálu, kterou požadovali od každého.“

Nejdůležitějším důvodem pro rozpuštění Řádu bylo obvinění o odřeknutí se Ježíše, což se prý požadovalo od nového bratra během přijímacího obřadu.

Takže se templáři sami doslova zapletli do svých vlastních sítí tajemství, a sami přispěli k pověstem o jejich tajemné a podezřelé činnosti.

V oficiálním statutu templářského řádu byl například i zákaz prozradit, co bylo projednáváno na zasedáních kapituly. (Vzpomeňme jen, jak z doby nedávno minulé dostalo utajování čehokoli až komické, absurdní rysy a zavdalo podněty k mnoha anekdotám. Stačilo jen udělat schůzi za zavřenými dveřmi.) Nicméně, templáři to vše dovedli k dokonalosti a pečlivě vybrané úzké okruhy zasvěcenců všude vystavovaly na odiv, jací jsou nositelé tajemství.

Bylo to úplné a ne vždy srozumitelné tajemství. Bez zvláštního povolení bylo zakázáno vlastnit kopii oficiálního statusu, aby nepadl do rukou osob, kteří nejsou zasvěceni do záležitostí Řádu. Historikům toto nařízení není jasné: stanovy Řádu byla formální listina, neobsahující žádné stopy dvojího výkladu a nemohla vést k nesprávnému výkladu. Navíc obsah byl všeobecně znám. Tak proč ji jiní lidé nesměli vidět?

Vážnější zákaz platil pro všechny templáře – nelze se zpovídat jiným kněžím, než kaplanům řádu. Tedy není možné se vyzpovídat jinému člověku, než templáři, který je ovšem vázán stejnou posvátnou povinností zachovávat mlčenlivost. Proč, když zachování zpovědního tajemství je posvátné pro každého katolického kněze? Když byla v roce 1307 proti Řádu poprvé předložena obvinění, tak toto byla jedna z nich. U jiných řeholních řádů to sice platilo také, ale nebylo to podmínkou.

A samozřejmě, jak se říká, bývalí templáři nebyli. Ten, kdo se jednou stal templářem, byl jím už navždy. Pro vážné přestupky bratra mohli sice vyhnat, ale také ho zadržet a uvěznit. Avšak na ty, kdo vyjádřili touhu dobrovolně opustit Řád chrámu, bylo pohlíženo s velkou nedůvěrou. Není to opět nic neobvyklého. Když se tak stane u osob zapojených do tajných aktivit typu zpravodajských či jiných podobných služeb, odstartuje to pečlivé prověřování. A nikdo neví, na co se na člověka, hodlajícího takovou společnost opustit, může najít. A také, jak to může skončit. Dobrovolný odchod se stával v podstatě nemožným…
Řád měl navíc svou vlastní elitu, skládající se z oddaných, zasvěcených členů, kteří ve skutečnosti představovali další stát ve státě, tajnou organizaci uvnitř tajné organizace.

Nejzajímavější obvinění proti templářům je jejich modlářství a provádění pohanských rituálů. Uctívání také jakési hlavy, možná vousaté. Existuje hypotéza, podle níž Bafomet či Baphomet – je zkreslené arabské slovo abufihamat nebo bufihamat, což znamená „otec porozumění“. V súfické tradici, pojem ral-el-fahmat (hlava poznání), je spjato s procesem poznání u zasvěcenců. Ještě na počátku XIX. století jeden západní arabista navrhl, že „baphomet“ – je zkreslené slovo „Muhammad“ a zjistil, že bahommerid lze přeložit jako „mešita“.

Jistý německý orientalista se vyjádřil v podobném duchu. Bafomet prý pochází z arabského bahumid – „tele“, tedy, že templáři uctívali zlaté tele. Protože se toto slovo ve slovníku nenašlo, orientalista řekl, že vzniklo mezi gnostiky při zkombinování dvou řeckých slov bafe (křest) a meteos (zasvěcení). Později vědci spojovali legendy o hlavě templářů se starověkým řeckým mýtickým cyklem o Perseovi a o hlavě Medúsy.

Takže jen přehled všech hypotéz by vyplnil celou jednu stránku s drobným písmem.

Je možné, že v tomto seznamu je „zrnko“ pravdy. Třeba v tom, že slovo bafomet nikdy nevyslovili ani žalobci Řádu, ani obvinění templáři. K jeho rozšíření přispěli okultisté a historici.

Poprvé vyšlo na světlo světa z protokolu jednoho seržanta řádu, obviněného z „uctívání bafometského obrazu.“

Seržant mluvil svým rodným oksitánským dialektem, ve kterém Muhammed zní jako Bafomet, to znamená, že to vůbec nechápali domorodci v severní Francii. Jako ne zrovna učený muž, seržant nevěděl, že islám zakazuje zobrazovat lidi a zvířata. Ale učenci naopak vymysleli Bafomet, stejně jako onu pověstnou hlavu.

Během prohlídek příbytků templářských rytířů nebyly nalezeny žádné hlavy, kromě jediné. Ochránce Chrámu inkvizitorům „přinesl hlavu, velkou, krásnou, z pozlaceného stříbra, která měla ženskou tvář a obsahovala kosti z lebky, umístěné v záhybech zašitého kusu bílého plátna, a dále druhou tkaninu, načervenalé barvy, pokrývající plátno.“ Na něm byl nápis „Caput LVIII m“.

Šlo tedy o obyčejný relikviář ve tvaru ženského poprsí, který se používá pro kult křesťanských světců, mučedníků a mučednic. Neobsahují žádné tajemství…

Obr. Možná tak vypadal „Bafomet“… obyčejný relikviář. (Relikviář Sv. Ludmily ze Svatovítského pokladu)

Čtěte více:

• Řád chudých rytíři Krista a Chrámu Šalamounova. KPUFO.CZ. Internet: http://kpufo.cz/oblasti/ota/templar/index.htm