Záhada „The Bloop“

Dva ponorné mikrofony americké Národní oceánské a atmosferické organizace (U.S. National Oceanic and Atmospheric Administration NOAA),

vzdálené více než 4800 kilometrů, zachytily v létě roku 1997 v jižním Pacifiku podivný zvuk.

Byla několikrát zaznamenaná velmi silná a ultra-nízká frekvence, nazvaná The Bloop (1).

Vědci nebyli schopni identifikovat jeho zdroj. Zpočátku nevěřili, že by byl způsoben geologickým procesem nebo lidskou činností, až nakonec někteří vědci začali spekulovat o zvuku velkých velryb, obřích chobotnic, větších velryb než jsou modré, apod. Až nyní se podařilo zvuk objasnit. (2)

Široké spektrum zvuků zaznamenaných v létě roku 1997 lze spojit se zemětřesením, které způsobilo praskot ledovce a jeho zlomení. Hydrofony NOAA rozmístěné v moři zjistily od té doby zemětřesení v ledovcích a spektrogramy jsou velmi podobné The Bloop.

Na základě vyhodnocení směrů příchozího zvuku The Bloop pocházel praskot ledovce zřejmě mezi Bransfieldovou úžinou a Rossovým mořem, případně k mysu Adare. Jde o známý zdroj kryogenních signálů. Všechny tyto lokality jsou v Antarktidě.

Síť mikrofonů, které zachytily The Bloop, byly nasazeny americkým námořnictvem v 60. letech pro detekci sovětských ponorek a na konci studené války je převzala civilní NOAA.

Odkazy

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Bloop – záznam
(2) http://www.pmel.noaa.gov/vents/acoustics/sounds/bloop.html