Nazca má konkurenci

Rozlehlé, vysušené a sluncem spálené úderní Mangyšlaku už dávno láká svým skrytým bohatstvím geology.

Pro historiky, archeology a etnografy je poloostrov v mnohém stále záhadný, nabízí mnoho pokladů. Jsou to stopy zmizelých civilizací- sídliště pravěkého člověka, památky doby bronzové a železné, kurhanové mohyly, středověká sídliště a pevnosti. Stává se, že často po objevech doslova šlapeme…

V říjnu 1986 tu prozkoumali architektonické památky na náhorní rovině Usťurt. Když tým vědců přelétal přes poušť mezi útesy Saj a Bajneu, všimli si jeho členové, že celá poušť pod nimi je pokryta jakýmisi obrazci. Byly jich spousty, každý měl v průměru stovky metrů. Jako brázda, která se táhla od jednoho obrazce k druhému, byly v zemi vyryty spirály různých tvarů v podobě brýlí nebo trojlístků, některé připomínaly vážky, jiné křídla ptáků, další tvořily dokonalé elipsy a kruhy.

Zeptali se tedy pilotů, zda je viděli už dříve. Odpověděli, že ano. Viděli je ze vzduchu už mnohokrát a domnívali se, že to tak má být… Vědci získali dojem, že tyto obrazce byly vytvořeny zcela nedávno. Ale půdoznalci, zkoumající tuto oblast, tvrdí něco jiného.

Spirály se tu prý tvořily stovky let, neboť místní půdy jsou pórovité a dlouho uchovávají stopy.

Názor archeologů se také rozcházejí. Jedni se domnívají, že obrazce jsou prastaré, možná, že sahají až do doby neolitu. Jiní je řadí do rané doby železné, další do pozdního středověku…

Zatím zůstává záhadou, kdo, kdy a za jakým účelem tyto obrazce vytvořil. Je velice lákavé srovnávat je s kresbami v poušti Nazca v Peru. Je možné, že jsme zde narazili na starodávný kalendář nebo místo, kde docházelo k magickým rituálům, zasvěcování členů rodu, anebo je to zobrazení totemů, ochránců rodu a klanů. Není ale vyloučeno, že obrazce mají nějakou souvislost s astronomickým, pozorováním. Tuto záhadu však musí vyřešit komplexní vědecký výzkum.

Obr.: Tajemné šipky v terénu na Ustjurské plošině (velikost 400 x 800 m) – z archivu KPUFO

Za pozornost také stojí unikátní „soused“ těchto obrazců. O několik kilometrů dále, směrem na západ, nalezneme totiž neobvyklé sídliště, obklopené dvojitou řadou obranných valů. Vnější tvoří zeď, pokrytá kameny s ostrými hranami, o šířce 10 metrů.

Vnitřní val pak představují hliněné hradby s mnoha rohy, ve kterých stojí věže. Nejzajímavější na této památce je její architektura – má totiž zcela unikátní tvar, připomínající oltář a stejně, jako spirálovité obrazce, nemá nikde obdoby, Možná, že je mezi nimi určitá souvislost…