Co lze vidět z egyptské pyramidy?

Jak mohly být pyramidy použity jako observatoř?
Na to, že Velká pyramida sloužila jako observatoř, nejednou upozorňovali arabští historikové. Jenže nebylo jasné, jak se astronomové vyškrábali po hladkých leštěných stěnách, a jak souvisely vnitřní prostory pyramidy účelu takové observatoře.

Odpověď našel anglický astronom Richard Proctor (jeden z kráterů na Marsu je po něm pojmenován) (1) v díle řeckého filosofa Prokla, který žil ve 5. století n.l. (2)

Tvrdil, že Velká pyramida byla používána jako observatoř, když byla dokončena pouze na úrovni Velké galerie, když se vystoupalo na velkou čtvercovou plochu. Odtud mohli kněží sledovat pohyb nebeských těles.

K provádění astronomických pozorování bylo nutné stanovit poledník na Zemi a podle něj zjistit nebeský poledník, aby bylo možno zachytit okamžik, když hvězdy, Slunce, Měsíce a planety, přes tento poledník přechází.

Proto byl v srdci pyramidy nejprve uložen obrovský odstupňovaný kanál, zarovnaný podél poledníku.
Přes tuto škvíru mohli sledovat pohyb hvězd, přesně fixující přechod přes nebeský poledník.

Přenesením poledníku z nebe na zem, staří architekti zafixovali tuto linii a prorazili tunel sestupně v kameni, za pomocí Severky jako vodítka pro přizpůsobení se do požadovaného úhlu.

Později postavili i Stoupající tunel pod přesně stejným úhlem.

A pak, po zaplnění Nižšího tunelu vodou, mohli vidět Severku ve Výchozím tunelu.

Mnoho lidí zarazil fakt: proč Výchozí tunel náhle ústí do Velké galerie téměř 8,5 metrů vysoké?

Proctor i zde našel odpověď.

Pokud by starý astronom potřeboval ve velké pozorovatelně sledovat, přesně o polovinu rozděleného poledníku přes Severní pól průchod nebeských těles, co by potřeboval od architekta?

Potřeboval by velmi vysoký tunel se svislými stěnami, odpovídá Proctor, postupně se nahoře zužující, tj. galerie, která by mohla odrážet světlo Severky přesně tak, aby přesně půlil poledník.

V takovém otvoru astronom mohl pozorovat průchod zodiakálních souhvězdí, vidět přechod každé hvězdy přes poledník.

Proctor poukazuje na to, že pouze s pomocí Velké Galerie je možné udělat velmi přesnou mapu oblohy a zodiaku před vynálezem dalekohledu v 17. století.

Proctor dodává, že s pomocí Velké galerie lze pozorovat i pohyb Slunce za pomoci stínů, vrhaných přes otvory na zdi galerie.

Aby pozorování bylo přesnější, Egypťané použili důmyslné zařízení – umístili neprůhlednou desku s malým otvorem na horní konec galerie, aby získali paprsek světla na hladký bílý povrch tunelu, což odpovídá úhlu sklonu ke Slunci. Astronomové by tak získali větší obraz Slunce, na kterém by bylo vidět i sluneční skvrny.

Nejprve byla Proctorova teorie odmítnuta egyptology z toho důvodu, že nejsou žádné důkazy o tom, že by staří Egypťané byli schopni provádět tak přesná astronomická pozorování.

Ale později se další profesionální astronomové shodli na tom, že Velká pyramida mohla být observatoří.
Dokonce spočítali, že galerie umožňovala kněžím pozorovat 80 ° nebeské sféry, a měli možnost sledovat odchylky všech viditelných hvězd od 50 stupně pod světovým rovníkem do 30 stupně nad rovníkem.

Odkazy

(1) http://en.wikipedia.org/wiki/Richard_A._Proctor
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Proclus