Podzemní chodby

Některé legendy a pověsti se příjemně poslouchají.

Což není lákavé, představit si, že nitrem naší planety projíždějí a proplouvají mystičtí Agharťané ve svých supermoderních vozech z jednoho konce světa na druhý? A ještě mají k dispozici prostorné, pečlivě maskované chodby? Podle buddhistických tezí se Agharta rozprostírá v závratných hlubinách pod zemí, řízena Vládcem světa. Nebo byly tyto prameny, zdroje moudrosti, špatně pochopeny?

Sláva podzemních říší se rozšířila i k nám. Oprášila se celá řada zapomenutých pověstí o mamutích podzemních dutinách a štolách pod městy a vesnicemi.

Zejména hradní a zámecké legendy překypují tajnými sklepy, chodbami a labyrinty.

Pátral jsem v nékolika „podezřelých“ lokalitách a zjistil, že těžko kdekoliv existovaly podzemní chodby, ve kterých se šlechta mohla projíždět v kočáře, když vyhloubení hradních studní znamenalo mnohdy neřešitelný problém. Devadesát procent pověstí o tajných chodbách patří do oblasti mýtů.

Překvapilo mne, že záhadologové neprávem opomíjejí církevní stavby. Pod nimi tajné chodby (občas) opravdu existovaly, měly svůj důvod a určení. Někdy byly důmyslně maskovány. Některé zajímavé nejasnosti již nikdy nerozluštíme (například taje někdejší jezuitské rezidence v Tuchoměřicích), protože vstupy byly zasypány, zality betonem, zatopeny, odstřeleny.

Vyprávěl mi pan Štěpán L. ze Slovenska, který kdysi vojančil v Čechách, jak kdesi na západě Čech pomáhal zasypávat podobný propad půdy u jednoho kostela. Před užaslými svědky se objevila klenutá část místnosti s nějakými sotva znatelnými nápisy či ornamenty na stěně. Místo průzkumu se těžkou technikou vše zahrnulo a později se sem navážela zemina z blízkého staveniště. Štěpán se po letech na toto místo vrátil, aby pátral, co tehdy viděli. Našel nové domy a nové silnice, víc nic. Pochopil, že tajemství z mládí je definitivně pohřbeno.

Sledoval jsem také některé jihočeské kapličky. Měly pod nimi být tajné chodby, vzniklé někdy v 15. a 16. století, součást opevnění proti nepříteli, především proti hrozící turecké expanzi. Boží muka prý jsou větracími komíny, tvary kapliček určují polohy křižovatek štol, sochy zase jejich směr. Zní to lákavě. Dosud však nedodal nikdo žádné důkazy o takových komplexech. Kam se vyvezlo ohromné množství zeminy? V kolika kapličkách byly objeveny větrací průduchy, komíny, průniky do podzemí? I délky chodeb (snad kolem 30 kilometrů) jsou nesmyslné.

Daleko zajímavější mi připadala podchycená svědectví, týkající se neobvyklých jevů a zážitků poblíž kapliček, nebo přímo v nich. Mezi těmito svědky je řada silně věřících i silně nevěřících jedinců. Obě skupiny mi připadaly jako nejdůvěryhodnější vypravěči. Nemají důvod, díky své víře a nevíře, vyprávět o něčem, co se neslučuje s jejich přesvědčením, názory. Zapřísáhlý vegetarián vám přece také nebude doporučovat k nedělnímu obědu pečenou kachničku. Tato setkávání s paranormálními jevy jsou velmi zajímavá. Hlavní roli zde hraje energie – duchovní, i ta zemská.

Také na severu Čech můžeme proniknout do skutečně záhadných chodeb a jeskyněk, plných tísnivé atmosféry, když už ne skrytých pokladů. Jdeme vždy jen a jen v doprovodu odborníků, s náležitým vybavením, jinak všechny před amatérskými akcemi důrazně varují. Člověk ani netuší, jak rychle lze v podzemí ztratit orientaci, zpanikařit a najít smrt i v poměrně nenáročných terénech. A to nemluvím o zrádnosti podzemí: propadech, sesuvech a zvětrávání hornin. Ani nějaká ta „zaručená“ speciální mapa po dědečkovi nemusí po padesáti letech platit.

Byl bych nadšen, kdyby se existence podzemních obranných komplexů pod kapličkami potvrdila a objasnila. Zatím je však jen pouhým mýtem. (jn)

Archiv KPUFO

Spirit