Objekty u Horního Metelska zůstávají záhadou

Ani po čtyřiceti letech moderního odborného průzkumu rozlehlé soustavy kruhových zemních útvarů mezi Horním Metelskem a vesnicí Hašov na Horšovotýnsku není odpověď jednoznačná.

První snahy o získání pravěkých nálezů ze zdejší oblasti nazývané původně Reichstag, dnešního lesního komplexu Sněm, jsou datovány do sedmdesátých letech devatenáctého století. Horšovotýnský obchodník, amatérský nadšenec Petr Göttinger zde rozkopal pravděpodobně některou z mohyl a nalezené artefakty věnoval Národnímu muzeu v Praze. Mohylová pohřebiště středobronzové až halštatské kultury v okolí Horního Metelska upoutala pozornost moderních archeologů  ve třicátých letech minulého století. Podle záznamů se mohlo jednat až o šest desítek mohyl, situovaných na několika blízkých lokalitách. Obsáhlé poznatky a nálezy z průzkumu mohyl a žárového pohřebiště v místě s původním názvem Bühl, dnes Remíz, získal archeolog L. Franz při záchranném výzkumu v době budování silnice z Horního Metelska do Polžic.

 Zdejšími mohylovými pohřebišti se profesionálně začala opět zabývat v roce 1973 doktorka Eva Čujanová-Jílková z pražského Archeologického ústavu. Dokumentovala aktuální stav pravěkých pohřebišť v blízkém okolí. Při této činnosti byla upozorněna lesníky Z.Karáskem a V.Levičkou na podivné kruhové příkopy v lesním komplexu Sněm, neznámého původu a stáří. Doktorka Čujanová-Jílková zajistila přesné zaměření objektů a provedla jejich orientační odborný průzkum. Výsledkem bylo vyslovení jedné z možných hypotéz, že se jedná o první nález objektů typu „henge“ v západních Čechách a tím v podstatě i ve střední Evropě. Tedy pravěkých terénních kruhových, uměle upravených ploch. Základních zemních útvarů, na nichž na mnoha jiných lokalitách pravěké Evropy byly budovány kamenné, případně dřevěné stavby megalitického prehistorického období. Nález uměle vytvořených zemních  objektů s mělkým kruhovým příkopem a náspem, srovnatelných se známými Stonehenge, Wooddhenge, Avebury, Overton Hill, Sillbury Hill a Windmill Hill na Britských ostrovech, případně jinými megalitickými lokalitami ve Skotsku a Skandinávii, by znamenal nejen odbornou senzaci, ale stal by se i významným novým poznatkem o naší prehistorii. Zbývalo jen jediné. Tuto teorii pravěkého původu hornometelských kruhů potvrdit.

Již první zpráva doktorky Čujanové-Jílkové v odborné literatuře z roku 1975 se o teoretické možnosti pravěkého původu kruhů vyjadřuje velmi opatrně a pokládá ji za problematickou. O dva roky později na její práci reaguje archeolog dr.Gustav Hofmann, tehdejší ředitel oblastního archivu v Klatovech. Ve svém odborně publikovaném příspěvku, skromně nazvaném „Poznámka k objektům typu henge…“ uvádí zásadní poznatky, zdůzrazňující význam této lokality. Na základě podkladů, získaných ze souboru archivních map z roku 1857, podává přehled zásadních historických kartografických údajů o lokalitě a jejím okolí. Konstatuje skutečnost, že kruhovou formaci u Horního Metelska, sestávající ze severního terénního kruh A o průměru 98,0 metrů, středního kruhu B o průměru 114,0 metrů, je možno doplnit ještě o jižní, nejrozlehlejší kruh o průměru 195,87 metrů. Potvrdil tak původní informaci dr.M.Čižmáře, že všechny tři zjištěné kruhy, tedy i ten největší a v terénu doposud nezjištěný, jsou jako významné terénní body zakresleny na mapě II.vojenského mapování tzv. Františkova, které proběhlo v letech 1819 až 1858 a z něhož vzešly použitím tehdejší revoluční geodetické metody triangulace, relativně přesné mapové podklady v měřítku 1: 28 000.

Na mapách ze začátku 19.století se objevuje vedle místního německého názvu Reichstag, tedy nynějšího českého překladu Sněm, také latinský název oblasti „ite campus dei“, což dr.Gustav Hofmann považuje za nepřesné znění. Správné znění názvu by podle tohoto autora mělo být „item campus diei“, v překladu  „také pole denní – sněmovní“.

O celé století starší mapa oblasti dnešního Sněmu, z období I. vojenského mapování t.zv. Josefského, které proběhlo kolem roku 1760, sice nezvýrazňuje samotné kruhy, tak jako mapy pozdější, ale i na ni jsou zřetelně vyznačené všechny tři kuželovité vyvýšeniny s rovnými kruhovými vrcholy, vytvářející v tenkrát nezalesněné krajině dominantní terénní body. Jejich poloha, zakreslená do jednoduché dobové mapy, není zcela přesná. Odpovídá to primitivním kartogragickým metodám 18.století. Důstojníci projížděli krajem a zakreslovali vše, co považovali v okolním terénu za vojensky důležité. Výšky kopců, hloubky údolí, průběh vodních toků, komunikací a úhlové hodnoty pozice terénních útvarů byly sice jen odhadovány a zdálenosti byly měřeny na délku cesty koňmo. Přesto se takto vytvořené mapy  staly cennými zdroji informací. Již tehdy byla oblast dnešního Sněmu nazývána Reichstag, ale pod tímto silně vyznačeným nápisem můžeme zřetelně číst latinsky „Campus ita dictus“ , tedy „Pole takto řečnické“. Název tohoto místa, na jedné z nejstarších mapových záznamů oblasti, byl jistě převzat z některého středověkého církevního zdroje. Historické, latinsky psané místopisné názvy, používané při sestavování tereziánskému katastru, mohou mít svůj původ ještě v předkřesťanském období. V dobách pohanského osídlení kraje. Proto i latinská místopisná označení mohou ledasco napovídat o jejich dávném významu.

Jiný výklad původního německého místního názvu Reichstag nabízí dr.Gustav Hofmann k úvaze, podle které původní označení místa znělo zcela prozaicky Rasttag, tedy místo odpočinku v dobách, kdy okolní krajina sloužila jako pastvina pro dobytek. Stáda hovězího skotu byla přeháněna po obchodní stezce do Německa. Tehdejší více než 100 hektarová pastvinu využívali honáci jako odpočinkové místo pro sebe i pro dobytek. I tento výklad je možný. Až do 2.poloviny 17.století byla tato oblast česká, proto i původní český název mohl znít zcela jinak. Původní latinské názvy dnešního Sněmu jsou však nezpochybnitelné a svědčí o někdejším důležitém, snad sociokultovním významu hornometelských kruhových objektů.

Zásadním zjištěním archeologa dr.Gustava Hofmanna je skutečnost, že všechny tři kruhy jsou přesně situovány svými středy na úsečce A – C o délce 1690,0 metrů, probíhající v terénu téměř přesně ve směru sever-jih. Ve své práci poukázal na nepochybné matematické vztahy mezi průměrem kruhů a vzdálenostmi jejich středů. Překvapivým zjištěním je skutečnost, že tato terénní soustava byla kdysi vybudována svými tvůrci podle pravidel zlatého řezu. Hodnoty vzdáleností mezi středy jednotlivých kružnic jsou přibližným násobkem 1,65 hodnoty průměru příslušných kruhů. Zjištění je výsledkem vyhodnocení kartografických podkladů. Přesné měření v terénu nikdy neproběhlo. Tedy i matematické odchylky od ideálních výpočtů autor zdůvodňuje nepřesností údajů, zjistitelných z katastrálních map.

V souvislosti s hornometelským kruhovým systémem je autorem připomínán ještě další, v pořadí již čtvrtý historicky prokazatelný kruh. Kartograficky zjištěný kruh o průměru 63,36 metrů byl situován západně od vsi Věvrov. Byl označen jako bod D.

Úvaha Dr. Hofmanna dále pokračuje možností, že ze středové části hornometelského kruhu C, tvořené v současnosti půldruhametrovým skalním výchozem, bylo v době zimního slunovratu možno pozorovat východ slunce právě nad věvrovským bodem D.

 Spolu s autorem dr. Gustavem Hofmannem si můžeme položit  zásadní otázky:

Jsou tyto zjištěné vztahy v rozměrech a vzájemném situování terénních objektů kruhového systému u Horního Metelska náhodné? Kdo byli jeho budovatelé? Jak a k jakému účelu byla soustava kruhů využívána? Byl systém využívan kdysi v minulosti jen k účelům kultovním, nebo plnil také svá astronomická poslání?

Rozsah poškození severního kruhu A při lesní těžbě v roce 2004 se stal pro odbornou veřejnost alarmující. Horní vrstva zeminy zhruba půl metru vysokého kruhového valu byla těžkou lesní technikou na části obvodu kruhu stržena a naopak půlmetrový příkop byl rozrytým zemním substrátem zavalen. Hrozící zkáza hornometelských zemních útvarů vyprovokovala pracoviště záchranného archeologického průzkumu při Západočeském muzeu v Plzni k jednání s památkovými a místně příslušnými orgány o zajištění ochrany kruhové hornometelské soustavy  před dalším poškozováním. Od roku 2006 je lokalita kruhových zemních objektů u Horního Metelska vyhlášena chráněnou kulturní památkou. I když o ní nevíme, do jaké míry si to svou historickou a snad i prehistorickou hodnotou zaslouží.

V kontextu s poškozením lokality se v uplynulých deseti letech  kruhy u Horního Metelska opět staly objektem odborné pozornosti. Archeologové plzeňského muzea se tentokrát přiklonili k využití nedestruktivních metod výzkumu lokality. Průzkumný program počítal s provedením magnetometrických měření v kruzích i v jejich okolí a nasazením zemního radaru. S touto vizí bylo archeologickým pracovištěm provedeno geodetické vytýčení souřadnicové sítě, sloužící k přesnému zaměření případných nálezů.

Odborného zájmu využil Klub psychotroniky a UFO, z.s. k vypracování projektu psychotronického průzkumu. Během roku 2006 se při zkoumání plochy severního kruhu A  vystřídalo celkem devět senzibilně způsobilých osob z celé republiky.  Jednalo se odborníky v radiestezii s praxí a zkušenostmi, získanými právě při předchozí spolupráci s archeology a geology. V průběhu celé akce se projevily všechny klady i nedostatky metod psychotronické detekce. Pro využití sítě souřadnic, nutné k přesné lokalizaci nálezu, bylo třeba vymezit textilní páskou čtverce 10 x 10 metrů. Již tato okolnost činila senzibilům, pracujícím s virgulí, detekčními dráty či pendlem určitý problém. Příčina potíží biotroniků, pracujících pod dohledem, nebo v přísně metodickém režimu, se zdá být pro takové situace typická. Mezi faktory, zhoršující jejich výkonnost a snižující věrohodnost výsledků, patří přítomnost cizorodých materiálů a také nutnost koncentrace pozornosti na dodržování striktních pravidel pro vedení protokolárních záznamů o nálezech.  Obecně řečeno nezvyklé okolnosti, zasahující do navyklé metodiky práce senzibilů, tyto osoby nejen rozptylují, ale i omezují jejich psychickou koncentraci.

Reálné podmínky  psychotronického průzkumu v lokalitě severního kruhu A u Horního Metelska v létě 2006 byly poznamenány negativními podmínkami, způsobujícími ztrátu koncentrace biotroniků na detekované podněty. Zátěží se zdála být různorodost podloží pod terénem kruhu. Uložení místních podpovrchových ložisek železných rud, tedy magnetických hornin, vytvářejících lokální geomagnetické anomálie, byly proutkaři vnímány jako intenzivní zdroje líniově probíhajících energií. V subjektivních interpretacích jednotlivých senzibilů se jednalo o anomální vjemy línií pozitivní, nebo negativní energie.

Na starých mapách je v blízkosti  jižního C kruhu zaznamenána oblast s označením „Eisengrube“, tedy důl na železnou rudu. Těžba zde probíhala až do začátku 19. století. Oblast však mohla sloužit jako surovinový zdroj železné rudy již po mnoho předešlých staletí. Ložiska jsou rozptýlena po celé oblasti. Svědčí o tom i název blízké obce Rudná a propady po těžební činnosti v okolí.

Senzibilně citlivým lidem silné vjemy geomagnetického podloží zkoumané plochy, tedy uložení podzemních vrstev magnetických hornin a průběh geologických zlomů, komplikovaly interpretaci zjištěných skutečností. Intenzivní projevy hlubšího podloží lokality překrývaly jiné, slabší podpovrchové senzibilně detekované podněty. Komplikace postup zpomalily a v průběhu roku 2006 byla prozkoumána jen polovina ze zhruba hektarové kruhové plochy severního objektu A a jeho blízkého okolí. Ze získaných protokolárních záznamů byly vyhodnoceny nálezy, shodující se minimálně u tří senzibilních subjektů. Za směrodatné tedy byly považovány minimálně tři shodně interpretované výsledky biotronické detekce a to jak místem lokalizace nálezu, tak také charakterem psychotronicky detekované situace.

Zdálo se býti zklamáním, že žádný z objektivně hodnocených biotronicky získaných nálezů, se nevztahoval k prehistorickým skutečnostem lokality. Detekován byl zřejmě novodobý systém oplocení. Jamky po dřevěných vertikálně usazených kůlech, vzdálené od sebe v průměru kolem dvou metrů vytvářely tři línie ohrazení kruhu. Dvě línie vnější a jednu uvnitř obvodu kruhu. U severního vchodu 3,5 metru širokém a ohraničeném kůly, byla detekována dřevěná konstrukce o půdorysu 3 x 3 metry, snad strážní věže. Hlavním nálezem, shodným u čtyřech zúčastněných senzibilů, se staly kamenné základy objektu v centrální části severního kruhu. Stavba byla pravoúhlá, rozdělená na dva čvercové objekty zhruba 7 x 7 metrů, navazující na sebe ve směru sever- jih. Vzájemně byly obě čtvercové stavby oddělené dva metry širokým průchodem. Problematické bylo alespoň přibližné vytýčení rohů stavby. Kamenná suť byla pod stávající úrovní terénu nepravidelně rozvalená. Nicméně tloušťka původního základového zdiva senzibilové shodně odhadovali kolem 1,5 metru.

V blízkosti střední části objektu, zhruba  ve vzdálenosti tří metrů od jeho východní stěny, byl detekován původní vodní pramen a kamenná nádrž, zjevně zásobená z tohoto vodního zdroje. Voda odtékala ze zděné  nádrže po svahu vyvýšeniny směrem k jihovýchodnímu okraji kruhu a to údajně dřevěným žlabem, ústícím do odtokové strouhy. Stopy tohoto někdejšího vodního systému je možno při východním okraji severního kruhu sledovat i nyní a to podle porostu sítiny, trávy vyskytující se na vlhkách stanovištích.

Psychotronicky získané nálezy se částečně potvrdily leteckým snímkováním severní kruhové plochy a to v období po jejím odlesnění a před opětovnou výsadbou lesního porostu. Snímkování ze vzduchu odhalilo zásadní skutečnost, že cesta, protínající kruh v severojižním směru, vznikla a začala být využívána až po vytvoření kruhových příkopů a náspů. Průchod lesní komunikace přes zemní konstrukce obvodových příkopů a valů vznikl dodatečně, tedy někdy relativně nedávno. Proto i stopy po ohražení a průjezdu dovnitř kruhu jsou nejspíš mladšího data.

Odborný zájem o kruhové objekty u Horního Metelska v uplynulém desetiletí gradoval v srpnu 2007 akcí Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Archeologický průzkum se soustředil na střední kruh, označován jako objekt B o průměru 114 metrů, nejvýraznější a tudíž i nejzajímavější kruhovou plochu této lokality. Výsledek  průzkumu, víceméně  didaktického charakteru, prováděného studenty za odborného dozoru pedagogů, potvrdil již známé skutečnosti, shodné se závěry archeologů sedmdesátých letech minulého století. Sonda položená napříč obvodou zemní konstrukcí odhalila mělký, sotva půl metru hluboký příkop. Zemina z příkopu byla použita k vytvoření nevysokého obvodového valu podél vnitřní strany pravidelného, příkopem ohraničeného kruhu. Dno třičtvrtě metrové sondáže vytvářelo ztvrdlé štěrkovité podloží.

Mimořádně zájímavý výsledek přinesla sonda na západní straně kuželovitého úbočí kruhové plochy středního kruhu B. Odhalila souvislou řadu nevelkých kamenů, směřující od obvodu kruhu k jeho vrcholu. Výsledek sondáže tak potvrdil původní nález dr.Čujanové-Jílkové z roku 1973, který konstatoval existenci radiálně směřujících kamenných řad, začínajících u většího kamene, vyčnívajícího přesně geometricky uprostřed zemní kružnice, tedy v centru vrcholové plošiny kuželovité vyvýšeniny. Řady kamenů se od tohoto středového kamene paprskovitě rozbíhají směrem k okrajům kruhu.

Sondáž, prováděná archeology Západočeské univerzity, odhalila jen malý úsek radiální kamenné řady, probíhající po úbočí kruhové plochy. Nadále tedy zůstává sporná  existence obdobných paprskovitě uspořádaných kamenných formací na celé ploše středního hornometelského kruhového objektu.

Případný průkaz obdobné úpravy povrchu celé kruhové plochy kuželovitého pahorku paprskovitě uspořádanými řadami kamenů, by mohl být interpretován jako stavební úprava, typická pro přírodní staroslovanské svatyně. S obdobnými jednoduchými zemními konstrukcemi kultovních okrsků se archeologové setkávají v lokalitách tradičního východního staroslovanského osídlení z období 6. až 12.století n.l. Příkladem může být svatyně Peryň u Novgorodu, svatyně v Krasnogorsku. případně staroslovanské kultovní obětiště v Chodovisiči na břehu jezera Svjatoje v Rusku a na Ukrajině. Ve všech případech se jedná o terénní úpravy kruhového tvaru. Nevelké svou rozlohou i převýšením okolního terénu. Obkroužené mělkým příkopem a nevysokým valem. Povrchová úprava zemních kruhových slovanských svatyní je typická svou jednoduchostí. Povrch bývá upraven symbolickou, sestavenou z volně ložených kamenů, dřevních palisád a dřevěných idolů slovanských božstev. Rugievit, Perun a Stribog na východě. Triglav, Svantovít a jiná božstva západní oblasti. Slovanská božstva, která vyžadovala uctívání při kolektivních náboženských a obětních obřadech věřících. Přírodní svatyně, náboženská symbolika a vyřezávané modly, vytvářely součást pradávných rituálů.

Žádná z doposud vypracovaných zpráv o archeologickém průzkumu lokality Horního Metelska se neopomněla zmínit o zcala mimořádné poloze kruhové soustavy, zasazené do zdejší krajiny. Pokud by nebylo okolí kruhů zalesněno, obsáhl by výhled z vrcholu každé z těchto tří terénních vyvýšenin široké panorama okolí až na vzdálenost několika desítek kilometrů. Vzdálený šumavský Pancíř, Javor, bližší vrcholky Ostrého a Čerchova na jihu. Hradba Českého lesa až po Přimdu na západě. Sedmihoří na severu. Náhorní rovinky směrem k Horšovskému Týnu, Plzni a hradba kopců směrem k Chudenicím a Klatovům ve východním směru. Ale i obráceně. Hornometelské kruhy musely být vidět z daleka. Zvláště, pokud by jejich povrch byl zvýrazněn kamenným ornamentem. Zcela originálním a na dálku nezaměnitelným.

V období vrcholného slovanského osídlení někdy mezi 6. až 12. stoletím n.l. byla oblast dnešního Horšovotýnska relativně hustě zalidněna. Staroslovanské a přemyslovské hradiště ve Štítarech bylo v té době nejmohutnějším a také nejrozsáhlejším opevněným centrem západní části České kotliny. Pětihektarovou eliptickou plochu hradiště obepínaly hradby až 6 metrů vysoké s tří až pětinásobným systémem opevňovacích příkopů a valů. Široké okolí v té době jistě sloužilo jako zemědělské zázemí. A snad již tenkrát také jako zdroj železné rudy pro řemeslnou výrobu železných zbraní a nástrojů.

 Štítarské pevnostní centrum starých Slovanů bylo vzdálené jen 3 kilometry od kruhových objektů Horniho Metelska. Můžeme říci, že bylo na dohled. Stejně zřetelné muselo být i z vrcholků Sedmihoří,  z vrcholu strážiště nad Borovicí, vyvýšenin u Ostromeče, Horšovského Týna, Horšova, či zvlněných pahorků kolem Poběžovic. Na kruhové objekty byl výhled ze všech strategicky důležitých míst tehdejšího slovanského osídlení.

Kruhy na vyvýšeninách u Horního Metelska byly zřetelně viditelné ze širokého okolí. Sloužily jen jako orientační body v krajině? Nebo jako významné kultovní místo a shromažďovací centrum pradávných obyvatel? Nebo plnily jiný, nám doposud neznámý účel?

MVDr. Pavel Kroupa, leden 2013

Text k obrazové příloze:

01 – Hor.Metel. – jižní kruh C – o průměru 195,87 metrů, pohled od východu k západu. Stav před úplným zalesněním (středem se táhne pruh mladého lesa) – video z roku 1999. Snímek je unikátní, protože dokumentuje podstatnou část plochy kruhu po vykácení porostu vzrostlých stromů, vysazených zhruba před sto lety v hranicích tehdejší lesní parcely s vlastním katastr.číslem (podle Hofmanna 1977). Při někdejší výsadbě lesní monokultury bylo respektováno viditelné kruhové ohraničení plochy. Video 1999.

02 – Hor.Metel. – jižní kruh C – pohled od jihu k severu. Video 1999.

03 – Hor.Metel. – střední kruh B – o průměru 114,0 metrů, pohled od západu k východu. Kruhová plocha je zřejmá podle ohraničení odlišnou lesní výsadbou. Také tato kruhová plocha měla historicky své vlastní parcelární číslo (podle Hofmanna 1977). Je zřejmé, že hranice kruhové plochy respektovala výsadba listnáčů (převážně buků) někdy začátkem 20.stol., ovšem později při výsadbě jehličnanů již hranice respektovány nebyly. Foto 2007.

04 – Hor.Metel. – střední kruh B – pohled od východu k západu. Porost je mladší a řidší. Okolní vykácené plochy zvýrazňují hranice kruhu. Video 1999.

05 – Hor.Metel. – severní kruh A – průměr 98,0 metrů, pohled od severu k jihu, po částečném odlesnění vykácením zhruba osmdesát let starých borovic, vysazených bez respektování kruhového ohraničení parcely. Tato parcela byla v 19.století vedena také pod historicky samostatným evidenčním číslem a bez lesního porostu (podle Hofmanna 1977). Uvedená skutečnost by mohla vysvětlovat systém ohrazení od okolních, odlišně využívaných ploch. Foto 2007.

06 – Hor.Metel. – severní kruh A – pohled od východu k západu. Na snímku je zřetelné křížení obvodového obkroužení příkopem a valem s procházející lesní komunikací. V místě, kde lesní cesta protíná kruhovou konstrukci je zřejmé, že zemní útvar nebyl nikdy ani narušen, ani pro tuto komunikaci přizpůsobován. Cesta zde vznikla samovolně někdy relativně nedávno. Ve střední části kruhové plochy jsou rozeznatelné stopy po stavebních aktivitách a ve východním obvodu i tmavší vlhká místa někdejšího vodního zdroje. Foto 2007.

07 – Hor.Metel. – severní kruh A – psychotronický průzkumu lokality. Pražský biotronik geolog Ing.Brotz zkoumá pomocí detekčních drátů terén ve vymezeném prostoru. Akce proběhla krátce po odlesnění kruhu v roce 2006, v intervalu před jeho opětovným osázením porostem smrku a borovice.

08, 09 – Hor.Metel. – střední kruh B – archeologický průzkum Katedry archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Sonda položená napříč obvodovým příkopem a valem na jižní straně kruhu. Foto 2007.

10 – Hor.Metel. – střední kruh B – archeologický průzkum – detail sondy v místě obvodového zemního valu. Foto 2007.

11 – Hor.Metel. – střední kruh B – archeologický průzkum 2007 – detail sondy v místě obvodového příkopu. Foto 2007.

12 – Hor.Metel. – střední kruh B – archeologický průzkum 2007. Sonda na úbočí jižního svahu kuželovité vyvýšeniny kruhu odhalila souvislou řadu nevelkých kamenů. Líniově uspořádaná kamenná formace směřuje přímo do střední části kruhové plochy. Zdánlivě nevýznamný detail by mohl odhalit původní účel záhadných hornometelských kruhů, jako staroslovanské sociokultovně využívané stavby. Foto 2007.

Autor foto/videa: Pavel Kroupa

Obr. v titulku: Cuzco, Peru, red. ZaZ