Záhady dávnověku (4)

Jak dlouhá je historie lidstva ?

Přestože historikové mají k dispozici mnoho starých textů a rukopisů, naše vědomosti o nejstarších dějinách nejsou nijak rozsáhlé. Jednou z příčin je skutečnost, že pod tradiční mytologickou podobou dochovaných zpráv nedokážeme rozeznat reálná historická fakta.
Člověk, který se ve starém textu dočte. že v roce tom a tom se na nebi objevil, řekněme, ohnivý drak, má v podstatě trojí možnost výkladu;

a) přijmout tuto zprávu doslova (což odpovídá dětskému chápání),
b) brát tuto zprávu jako úplný výmysl (což je nejsnadnější, ale i nejméně důstojné);
c) pokusit se pod mytologickým a náboženským nánosem vypátrat skutečnost, na jejímž podkladě zpráva vznikla — objeveni komety apod. (což je cesta badatelů).

Marx a Engels měli zcela kritický vztah k náboženskému světovému názoru, a přece chápali bibli jako historický pramen, jednu z nejmystičtějších biblických knih. Zjevení svatého Jana, považoval Engels za věrné zrcadlo raného křesťanství.

Než vysvětlíme a uplatníme nějaký historický pramen, musíme ho ovšem přečíst. To bývá často velmi nesnadné. U krétských písemných památek měli vědci k dispozici jako dešifrující klíč jediné slovo, jehož předpokládaný obsah znali. Slovo mělo osmnáct znaků – ale jak ten který znak zněl? Otázka musela být zodpovězena, jestliže se měla stanovit jazyková skupina, k níž tvůrci krétské mykénské kultury náleželi. Kdyby za každý z osmnácti znaků dosadili určitou hlásku, dospěli by vědci k 200 000 000 000 000 zvukovým variantám daného slova, přičemž jen jedna mohla být správná. Podobným problémem bylo dešifrováni textů nalezených v nedávné době na břehu Mrtvého můře; zde musely přijít na pomoc složité samočinné počítače.

Prameny, podle nichž zkoumáme minulost, jsou značně omezené a jejich pochopeni je velmi obtížné. Není tedy divu, že naše znalosti o počátcích lidstva jsou značně neúplné. Třebaže archeologické bádání je velmi rozsáhlé, stačili při něm vědci objevit jen nepatrnou část hmotných památek, již několik vědeckých generaci provádí vykopávky Sumeru, zatím se jim však podařilo odkrýt jen jedno procento plochy, na které sumerská města ležela.

Čím více údajů o dávně minulosti získáváme, tím hlouběji se do minulosti posouvá i sama existence člověka. Počátkem našeho století se vědci domnívali, že v Americe se lidé objevili před 1000 lety, postupně se tento údaj zvýšil na desetinásobek a dnes nechybějí názory, které uvádějí celých sto tisíc let.

Podobně je tomu i s údaji o jednotlivých civilizacích. Nedaleko od Mexico-City je stupňovitá pyramida (Cuícuilco), zčásti pohřbená lávou. Na rozdíl od mínění archeologů geologové, vycházející z původu lávy, stanovili, že stavba byla zavalena v 5. tis. před n. l. – tedy v době, kdy podle všech dosavadních údajů neměla na tomto území existovat rozvinutá civilizace. Podobným svědectvím je také datum zachované na kamenné stěně ve Střední Americe, datum, které odpovídá roku 12 042 př. n. l. jsou známy i nápisy s mnohem staršími daty. Archeologové tak mají k dispozici nesporné důkazy nejen o samotné existenci člověka, ale mají i hmotné památky jeho činnosti před 40 tisíci lety.

V časech dávnověké katastrofy, jíž jsme se zabývali v minulých kapitolách, musela v této oblasti existovat určitá civilizace. Na jak vysokém vývojovém stupni byla tato kultura?

Podobnou otázku si můžeme položit i v souvislosti s egyptskou, sumerskou či jihoamerickou civilizaci. Vžitý názor klade vznik prvního státu v povodí Nilu do 4. tisíciletí, avšak mnohá svědectví, starověká i současná, uvádějí první písemné i hmotné památky z doby mnohem starší. Starověké město Tiahuanaco v bolivijských Andách leží ve výšce 4000 metrů nad mořem, která je pro lidí nepříhodná. Avšak pozůstatky velkého přístavu, škeble, vyobrazení létajících ryb a vykopané kostry mořských živočichů svědčí o tom, že město kdysi leželo u moře, snad přímo na mořském břehu. Geologové tvrdí, že Andy vznikly ve třetihorách — tedy v době, kdy ještě člověk neměl existovat.
V 16. století prý Španělé našli v peruánských stříbrných dolech železný hřeb dlouhý osmnáct centimetrů, jehož spodní část již téměř splynula s« skálou. V jednom z australských uhelných dolů byl nalezen meteorit se stupami lidského opracování; protože nález byl učiněn ve třetihorních vrstvách, znamenalo by to. že se ho „inteligentní“ lidské ruce musely dotýkat již před 30 milióny let.

Většina historiků na tyto nálezy pohlíží skepticky. Jistě, je třeba vyčkat, až podobné nálezy budou učiněny za podmínek tzv. čistého experimentu, kdy je vyloučena jakákoli nepřesnost. Zdrženlivost vyplývá nejen ze smutných zkušenosti s ukvapenými závěry, omyly nebo i podvrhy, ale i z nesporné setrvačnosti lidského myšlení. Omezená představivost může být vlastní i nejjasnějším lidským duchům. Na dotaz, zda věří, že v nejbližším století ovládne lidstvo energii atomového jádra, odpověděl Albert Einstein — deset let před prvním atomovým výbuchem —, že je to zcela vyloučeno.

Jestliže nálezy, jejichž příklady jsme uvedli, budou potvrzeny, posune se existence inteligentních lidských bytostí na naši planetě do mnohem dávnější doby, než se nyní domníváme.

Mezinárodní archeologická expedice belgických, francouzských a amerických badatelů, která se uskutečnila před pěti lety v jižní Etiopii, prokázala svými nálezy existenci člověka jako druhu v období před čtyřmi milióny let. Prehistorie lidstva se tak značně prodlužuje a spolu s tím je stále reálnější možnost, že kdysi existovaly rané, nám dosud neznámé civilizace.

Pokračování