Jak to bylo s Aljošenkou

Tato podivná historie je v naší záhadologii téměř neznámá.

I když jeho historie sahá až do roku 1996, dodnes není plně vysvětlena. O co šlo?

Aljošenka, tato podivná bytůstka, provází ruské a další ufology dlouho. Dozví se někdy pravdu? Případ, jakkoli bizardní, možná vyvolávající úsměv, i značné podivení, je pro badatele velmi poučný. Ukazuje, jakými cestami se může šířit informace o podivném jevu, jak začíná a rozvíjí se záhada, a jak podivně končí. Je také o tom, jak těžce se badatelé dostávají k závažným informacím, s kolika neznalostmi, dezinformacemi ale i vyloženými hloupostmi, se musí utkat.

25. září 1996 vyšel v městských novinách „Kyštymskij rabočij“ článek Olgy Rudakovové „Aljošenka charošenkij, kto ty?“ (Aljošenko, dobroučký (miloučký), co jsi zač?). Tak začala v městečku Kyštym v Čeljabinské oblasti (jihovýchodně od Uralu) sláva této bytosti.

Jak je známo, centrální deníky přebírají zprávy z místních novin a šíří je dál. A tak tomu bylo i zde. Nikolaj Varsegov rozšířil tuto zprávu v celostátní Komsomolské pravdě v roce 1997.

Jak se to všechno událo?

V srpnu 1996 spolupracovník Kyštymské městské policie J. Mokičev řešil případ s krádeží barevných kovů. Jedním ze svědků byl V. Nurtdinov, který mj. sdělil, že uschovává podivnou mrtvolku, která se podobá na mimozemšťana. Mokičev zvláštní pozornost neprojevil, ale řekl o tom svému kolegovi, majoru milice Vladimíru Bendlinovi. Toho informace zaujala a jel k Nurtdinovovi, kde skutečně mumii našel. Jeho první myšlenka byla: „To je poškozený lidský plod!“ Délka trupu byla více než 20 cm, končetiny, páteř, lopatky, žebra – tak jako u nevyvinutého chlapce.

Avšak při pozornějším ohledání Bendlin nenašel na tělíčku ani ušní dutiny, ani stopy po pupeční šňůře, ani pohlavní orgány. Zvláště ho zarazila hlava bytosti. Lebka měla neobyčejný tvar, a od temenní části až přes celou lícní část vedly podivné výstupky. Navíc chyběla spodní čelist.

Ukázalo se, že se Nurtdinov jednou dostal do domu Tamary Vasiljevny Prosvirinovové, obyvatelky vesničky Kaolínová, poblíž Kyštymu. Byla to psychicky nemocná žena, která často pobývala v léčebně. Tak tomu bylo i nyní a v prázdném domě Nurtdinov narazil právě na tuto podivnou bytost – ale mrtvou. Bylo mu hned jasné, že jde o něco podivného a neobyčejného, a tak sebral mrtvolku, odvezl k sobě do garáže, kde ji napustil alkoholem, vysušil a vytvořil mumii…

Obr. Vladimír Bendlin

Bendlin předložil událost velení milice, navrhl ji k zaregistrování, k vyslechnutí Nurtdina, zkrátka zavést vyšetřování, jež by vedlo k objasnění, kde se tento poškozený plod vzal. Ale velení milice ho označilo za „lehkomyslného romantika“, neboť se musí zabývat skutečnými problémy, nikoli hloupostmi…

Události si ale povšimli Japonci. V roce 1998 přijel do města štáb TV Asaki. Její producent Deguči Masao nemohl pochopit, proč ruská policie neřešila objevení této podivné bytosti? V Japonsku by zanechali všeho a zabývali by se pouze tím. A zde se Bendlinovi vysmívali. „Ukázalo se, že jsme skutečně město hlupáků,“ říká novinářka Rudakovová. „Pustili jsme ze zřetele to, co mohlo zajímat celý svět.“

A tak Bendlin sám řešil objasnění této záhady, vyzbrojený pouze fotoaparátem a videokamerou. Nejprve natočil a vyfotil mumii a poté ji ukázal lékařům.

Gynekoložka I. Jermolajevová řekla, že je to obyčejný poškozený plod. Tedy následek potratu. Avšak patolog – anatom S. Samoškin byl jiného mínění:

• „To není člověk! I jako mutant to je podivná bytost! Hlava se zde skládá jako leknín ze čtyř kostních částí, zatímco lidská lebka ze šesti, a to vždy – i kdyby šlo o mutanta. A kosti nejsou chrupavčité, jako u malého dítěte, ale normální, duté. To je nemožné. Na spirálovité páteři jsem našel pozůstatky po jakési srsti. Je možné, že to je zvíře, ale ve škole ani v institutu jsme nikdy nic takového neviděli. Je třeba udělat soudně lékařskou expertizu a analýzu DNA!“

Laborantka městské nemocnice Stěpanovna Ljubovová ho popsala takto:

• „V roce 1996, na počátku srpna, k nám přinesli mumifikovanou mrtvolku malinkého človíčka. Nelze říci, zda to byl dítě nebo plod z potratu. Jednoduše – malá mrtvolka. Jeho kůže byla polozetlelá v oblasti břicha a na končetinách. Kůstky byly celé. Obyčejné nožky, ručky. Tkáň se zachovala na zádech a na prsou. Hlava byla jako helma, lebka se skládala ze 4 kostí, které se setkávaly úplně nahoře. Ušní boltce chyběly. Velmi velké, mandlovité oční důlky. Pozůstatky kůže na zádech a prsou byly šedohnědé – řekla bych, že jako od slunce, tkáň vysychá a dostává pak takovou barvu. Tento človíček, jak ho nazývali „Aljošenka“ určitě nelezl, ale chodil vzpřímeně, jako dospělý člověk.“

Ani v tento moment milici nestálo za to, zavést oficiální šetření. A také zaregistrovat a uschovat mumii jako předmět doličný.

Bendlina to nezastavilo. Vzal mumii pod svou vlastní ochranu – uschoval ji do domácí ledničky, vyslechnuv přitom notné nadávky od své ženy. Plně ji chápeme – která žena by chtěla trpět mezi potravinami mumii mimozemšťana?

Obr. Byt Tamary Prosvirinovové

Zatím Bendlin vyhledal příbuznou pomatené Tamary Vasiljevny Prosvirinovové. Šlo o její snachu, která se také jmenuje Tamara, také Prosvirinovová, ale Tamara Nikolajevna. Aby se to nepletlo, budeme ji nazývat snachou. Ta vyprávěla Bendlinovi, že 6. června 1996 zašla za tchyní, aby jí donesla potraviny. Tchyně jí, velmi nadšená, řekla:

„U mě je děťátko, Aljošenka, miloučký… Nyní ho nakrmím…“ A zavedla ji k postýlce, kde ležela zavinutá, droboučká zrůda. Na udivenou otázku, kde se vzala, tchyně odpověděla: „To je moje děťátko, Aljošenka, miloučký, teď ho nakrmím.“ A skutečně jej okamžitě nakrmila karamelkou. Potom jej jakoby chtěla převinout a mezi nohama začala vytírat jakési řídké výtoky, podobné vodičce. Snacha si stačila všimnout, že u Aljošenky nejsou žádné pohlavní orgány, než se jí obrátil žaludek…

Novinářce Olze vyprávěla:

• „Uviděla jsem droboučkou zrůdu. Hlavu mělo jak cibulka. Místo úst jen otvor. Bradu to nemělo. Díval se bez mrkání, tiše svištěl nebo sténal. Měla jsem tvarohové sýry, které snědl.“

Na další dotazy snachy, kde se bytůstka vzala, tchyně odvětila, že jej našla … na hřbitově, podle jiné verze to bylo v lese za školou, za velké bouřky.

Obr. Místo, kde Tamara Vasiljevna Prosvirinovová našla Aljošenku. Foto Alexei Bulatov

Brzy na to Tamaru Prosvirinovou odvezli opět do psychiatrické léčebny. Lékařka Galikovová, která pro ni tehdy přijela, později vyprávěla: „V posteli u ní leželo něco, co vypadalo jako zavinutá, holá kočka…“ Nevšímali si toho, a tak Aljošenka zůstal doma sám a brzy zemřel. A tehdy mrtvolku našel Nurtdinov…

Bendlin zajel do psychiatrické léčebny, setkal se s Tamarou Prosvirinovovou (obr.). Byla ostřihaná dohola a vypadala vyčerpaně. Podle jejích slov šla tehdy na hřbitov ke hrobu jednoho blízkého člověka. Tam, na hrobě, uviděla jakoby děťátko, ale zahrabané hlavou do země. Vyhrabala ho, a bytost žila. Odnesla ho domů. Zahřála ho, a děťátko jakoby žádalo o potravu. Nechala ho vypít vodu s cukrem, dále snědl karamelku. A poté snědl všechno, co mu dala. Když jí řekl, že Aljošenka zemřel, Tamara Vasiljevna plakala…

V těch chvílích už pověsti o Aljošenkovi oblétly Kyštym. Údajně už od začátku se Tamara Prosvirinovová nijak Aljošenkou netajila, a o svém „děťátku“ každému vyprávěla. Nikdo jí ale nebral vážně.

A v tu chvíli někdo ze známých poradil Vladimíru Bendlinovi obrátit se na ufology ve městě Kamensk Uralskij, a dal mu výstřižek z novin, kde byl článek s telefonem a výzvou „Hvězdné akademie“. Bylo tam napsáno: „UFO – kontakt podle metody Zolotova.“
A skutečně, během několika hodin přijely do Kyštymu dvě auta s neznámými lidmi z Kamenska. Vedoucí skupiny, velmi výrazná a atraktivní dáma, se představila jako Galina Semenkovová. Zasypala Bendlina vědeckými termíny, a přesvědčila ho, že její organizace je seriózní vědecký spolek. Bendlin jim předal mumii a skupina odjela.

Od těch dob se po Aljošenkovi slehla zem. A také s ním i po Galině Semenkovové. Když informace o kyštymském mimozemšťanovi přesáhly hranice Ruska, začalo hledání Galiny. Novináři obklíčili její dům, ale ta jako by se propadla do země. Celých 8 let (!) na všechny telefonáty její muž odpovídá, že je na služební cestě…

Je pravda, že existují pověsti o tom, že Galina Semenkovová (obr.) vystoupila na tiskové konferenci v Japonsku s pohádkou o svých kontaktech se souhvězdím Alfa Centauri, ale jde jen o fámy. Důkazy chybí.

Vladimír Bendlin všechny etapy svého pátrání natáčel videokamerou. Naplnil tím dvě videokazety. Když sláva kyštymského mimozemšťana obletěla svět, první TV štáb přijel z Japonska – Nippon TV. Natočili film „Po stopách mimozemšťana Aljošenky“, který triumfálně obletěl svět a dodal Aljošenkovi i Kyštymu světovou proslulost. A také přinesl Japoncům, což je nutné říci, nemalé peníze. Za senzace se ve světě platí dobře. Avšak prvotním zdrojem filmu – to byly právě záběry Vladimíra Bendlina! Videokazety jim totiž dal úplně zadarmo…

A když v roce 2002 do Kyštymu přiletěla další skupina z TV Asaki, řekla mu Olga Rudakovová: „Nebuď hloupý!“ Bendlin jim proto prodal kopii své videokazety za 200 USD. Bendlinova manželka nebyla zrovna nadšená, neboť za utržené peníze koupila nábytek a napsala na něj „Made in Japan“…

Ale i tak Bendlina oklamali. V první řadě jakási podivná Galina Semenková z Kamensk-Uralského, a potom … těžko říci, že Japonci byli právě ti praví. Rozhovory s Bendlinem vedli totiž domácí spolupracovníci japonského štábu. A právě oni se smáli: „Nebylo těžké oklamat takového naivku, a tak jsme to i udělali…“

Obr. J. Mokičev

„Víte,“ říká rozhněvaná Olga Rudakovová, „Bendlin mi připomíná Dona Quijota. Je také takový hubený, vysoký. A hlavně – důvěřivý, čestný, neumí pro sebe zařídit jakoukoliv výhodu, je prostě úplně naivní! Takového naivku prostě oklamat, to nedalo protřelým chytrákům z hlavního města žádnou práci. Ale kdyby nebylo Bendlina, nikdo se nic nedozvěděl. Bez snímků Aljošenky by vyprávění o něm nemělo žádnou váhu. Na jeho materiálech se obohatili moskevští prostředníci, rychle se nakontaktující s Japonci, a Bendlina zkrátili na jeho zákonných právech. Od těch dob jimi opovrhuji. Oni nás, provinciály, považují za hlupáky a my jimi opovrhujeme. Tak to napište.“

Nyní Bendlin, major milice v záloze, odešel po 40 letech služby do výsluhy, pracuje v ochrance jedné továrny.

Pozn. red.: Kyštym je jedno z označení kombinátu pro zpracování radioaktivních materiálů Maják, vybudovaného poblíž města Ozerska v Čeljabinské oblasti v bývalém SSSR. V závodě došlo 29. září 1957 k technogenní havárii s rozsáhlým únikem radioaktivních materiálů do okolí, zejména do řeky Teča. Havárie vznikla v důsledku tepelné destrukce zásobníku vysokoradioaktivního materiálu (pravděpodobně koncentrátu kobaltnatých solí) v důsledku poškozené chladící soustavy a materiál proniknul až do vodoteče. Havárie je považována za druhou nejrozsáhlejší radiační havárii ve světovém měřítku (první je černobylská havárie). Plocha znečištěné oblasti činí několik set čtverečních kilometrů, oblast sama je označována jako východouralská radiační stopa. Během rozvoje havárie a její likvidace bylo ozářeno několik tisíc lidí. Je zajímavým faktem, že nehledě na přítomnost radiační stopy a samotného zpracovatelského podniku je radiační pozadí v Ozersku nižší, než v Čeljabinsku, Jěkatěrinburgu nebo v Moskvě a pohybuje se v hodnotách kolem 8-10 mikroSv/hod. Vyšší úroveň vykazuje řeka Teča, kaskáda vodojemů dolů po proudu a břehy v šířce několika kilometrů. (Wikipedie, Internet: https://ru.wikipedia.org/ , https://en.wikipedia.org/wiki/Kyshtym)

Nesmyslů o Aljošenkovi v tisku – hromady. Žurnalisté psali od stolu, Kyštym ani neviděli.

Například, v Komsomolské pravdě kdesi „objevili“, že Aljošenku našli „na permské zemi“. A mezi Kyštymem a „permskou zemí“ je jaksi nedopatřením ještě Sverdlovská oblast. Zároveň se s článkem v Komsomolské pravdě, začaly šířit vlny pověstí o „památníku Aljošenkovi“. Ten prý chtějí Japonci postavit buď na hřbitově v Kyštymu nebo na 78 kilometru silnice, kde mimozemšťané zastavili ujíždějící ufology a mumii Aljošenky jim sebrali. A tak se fantazírovalo o památníku za japonské peníze, než si lidé všimli, že článek vyšel 1. dubna…

Tamara Vasiljevna Prosvirinovová zemřela 5. srpna 1999. Vyřítila se z domu na ulici bez bot, s jednou ponožkou, a spadla pod kola uhánějícího náklaďáku. Nějaký čas před její smrtí se neznámý mužský hlas ozval telefonem její snaše a zajímal se o zdraví tchyně. Je zajímavé, že Tamara Vasiljevna žila na velmi tiché ulici klidné vesničky, kde vidět náklaďák, a navíc v noci, bylo svátkem. Zkrátka, okolnosti její smrti byly podivné. K tomu je nutné připomenout podivné onemocnění dvou kamensk-uralských novinářek, které velmi aktivně hledaly zmizelou Galinu Semenkovovou. Onemocněl také jeden z prvních účastníků výzkumů Aljošenky – spí denně ne více než 2 – 3 hodiny. A navíc – kolem záhady Aljošenky se pohybovalo množství jakýchsi podivných, temných osob a „organizací“ – sekty, „výzkumných institutů“, „okultních akademií“… provádějící jakési podivné experimenty s psychikou lidí, s hlubokým ponořením do podvědomí, vytvářejících „superčlověka“ se zvláštními schopnostmi, a podobné hrůzu nahánějící povídačky.

Další štáb TV Asaki přijel do Ruska s úlohou najít mumii Aljošenky. Nehleděli na náklady. Profesor Deguči Masao se prořekl, že je připraven za mumii zaplatit až 200 tisíc dolarů okamžitě, bez jakýchkoliv konzultací s tokijským ředitelstvím. Bylo by asi směšné myslet si, že by Japonci jednali bez rozmyslu. Rozhodně měli své stopy. Jejich ruští spolupracovníci jim řekli o člověku, u kterého se nyní mumie nachází. Ten ji prý měl právě od Galiny Semenkovové, té podivné „ufoložky“ z Kamensk-Uralska. Je zajímavé, že i o tomto člověku (nebo organizaci) mluvili světem protřelí Moskvané s opatrným šepotem.

Zda tyto podivné sekty či instituty pracují samy o sobě, nebo pod křídly jakýchsi speciálních služeb, to je otázka. Je možné, že speciální služby pracují takto pod cizími nálepkami. A je možné, že je vše provázáno a promícháno.

V poslední době se diskutuje verze, že Aljošenka byl výsledkem nezdařených experimentů s člověkem. Zkrátka vědecký experiment s člověkem na hraně šarlatánství až fantastiky – nikoli smyšlenky z amerických filmů, ale realita tajných laboratoří. Je možné, že Galina Semenkovová jednala na vlastní pěst, ale zmizela s mumií Aljošenky velmi podivně. A je možné, že kdesi jsou lidé, kteří se všem smějí.

Do Kyštymu přijela expedice Kosmopoisku, gigantické ruské badatelské organizace, která má asi 2500 členů (https://kosmopoisk.org). Vedl ji sám její vedoucí, Vadim Černobrov (1965-2017). Těm se podařilo najít a získat genetický materiál Aljošenky – z plenek, do kterých byl zavinut.

Autentičnost materiálu je prý stoprocentní. Na analýzu DNA dnes stačí zlomek vlasu nebo kůže. Zájem o Aljošenku ve vědeckých kruzích byl prý takový, že genetická expertiza bude bezplatná.

A tak vznikla další senzace. V únoru 2004 zavolal Černobrov Olze Rudakovové a sdělil jí, že genetická analýza ukázala, že v materiálech není nic lidského. Aljošenka nebyl člověk. Ale najednou experti, zpočátku ochotni vše udělat bezplatně, nyní, když zjistili, že tu něco smrdí, žádají za oficiální vyjádření velké peníze.

Podle jiných informací, z jiných zdrojů, Černobrov nyní říká, že je potřeba další, ještě důkladnější expertiza. To jedno ani druhé nevyvrací, spíše doplňuje. Genetická expertiza se stoprocentní přesností je drahý, složitý a dlouhý proces. Kdo to zaplatí, je otázka. Teprve ta by měla zodpovědět otázku, zda Aljošenka byl mýtus, nesmysl, blaf, nebo skutečný mimozemšťan. Dosud není známo, jak to s onou expertizou DNA dopadlo – zřejmě vše vyznělo do ztracena.

Podle zřejmě posledního článku, vydaného 6.4.2007, byl objeven blízko Kyštymu diskovitý objekt, který leží pod dnem jezera. Vadim Černobrov k tomu prý řekl: „Pokud byl Aljošenka mimozemšťan, musí zde být koráb, na kterém k nám doletěl. Expedice Kosmopoisku několik let pročesávaly okolí Kyštymu a našly talíř! Nánosy, které jej pokrývají, nejsou staré a odpovídají době objevení Aljošenky…“

Co dodat…

Pozn. red.

Tento článek pochází z materiálů, napsaných v roce 2004. Další materiály, které jsou k dispozici na internetu po tomto datu, buď z tohoto článku vychází, nebo ho doplňují, rozvíjí. Je otázkou, jak rozpoznat serióznost zdroje, pokud žijeme mimo ruskojazyčnou oblast.

Kam se poděl Aljošenka?

20 let od této podivné historie se novináři vydali po stopách Aljošenky

Obr. Tajemná mumie. Foto: Vladimír Bendlin

Příběh jako z Akt X má pokračování.

Ano, stará, pomatená Tamara Prosvirina skutečně našla na okraji obce Kyštym záhadnou bytůstku. Díky videu, natočeném vyšetřovatelem milice Vladimírem Bendlinem, o jeho existenci nelze pochybovat. Ale žila bytost opravdu, jak říkají místní obyvatelé? Nelže Bendlin, když říká, že nezištně daroval mumii nějakým sektářům, vydávající se za seriózní badatele? A ti pak tvrdili, že jim na cestě z Kyštymu Aljošenku sebrali mimozemšťané. A nebo – je velká pravděpodobnost, že všichni lžou. Podaří se všechny záhady rozplést a udělat analýzu DNA tajemného humanoida?

Obr. Patoložka Ljubov Romanova, která mumii zkoumala, dospěla k závěru, že nešlo o člověka. „Jsem si na sto procent jistá, že to není dítě.“ Foto: Vladimír Bendlin

Aljošenka – nástroj náboru do sekty

Novináři „Komsomolské Pravdy – Jekatěrinburg“ šli po stopě sekty „Zvezdnaja Akademija“, která uctívá mimozemšťany.

V roce 1996 mumii sebrala Bendlinovi jedna z nejhorlivějších členek této skupiny, Galina Seménková. Ta ji předala šéfovi sekty, Borisu Zolotovovi. Po jeho smrti se Galina ujala sama vedení. Následujících 9 let Aljošenku vozili po seminářích a ten sloužil jako hlavní nástroj k náboru nových „akademiků“. Jak řekl bývalý „akademik“, sektáři ukázali potenciálním zájemcům mimozemskou mumii, a za poplatky na dalších seminářích slibovali, že jim mimozemšťan odhalí veškerá tajemství vesmíru.

Ale v roce 2005 hra s mimozemšťanem náhle skončila. Vedení „Hvězdné Akademie“ se z nějakého důvodu rozhodlo tělo Aljošenky pohřbít. Tajemný pohřební obřad do země se konal na Jaltě, na břehu moře, poté, co se prý nepodařilo tělo ani utopit ani spálit…

 

Kde je hrob humanoida? Stále trvá pátrání po přesných souřadnicích. Podaří se exhumovat tělo a udělat analýzu DNA?

Členové sekty, kteří byli kontaktováni novináři Komsomolské Pravdy, postupně přestali komunikovat.

Obr. Sektáři „Hvězdné Akademie“ po 9 let předváděli mumii na svých seminářích. Foto: Hvězdná Akademie

Ještě než se sektáři začali zlobit za obtěžování, jejich vůdce Galina Semenková se uvolila věnovat novinářům celých 40 minut. Úroveň bludů v tomto telefonickém rozhovoru inklinuje ke kritickému maximu („Aljošenka stále žije v jiných světech“, „Humanoida si vzal sloup světla“, „Ruská vláda mi udělila medaili za „Vytvoření rovnováhy a jednoty na planetě „, atd. a ve stejném duchu).

Ale i tak se podařilo získat jednu stopu.

„U vyšetřovatele Bendlina byli přátelé, kteří byli v naší organizaci. Řekli nám o humanoidovi. A my přijeli. Až nyní se Bendlin snaží svalit všechnu vinu na nás …“ – přiznala Seménková.

Ví skutečně Bendlin mnohem více o dalším osudu Aljošenky, než dosud ukázal? Je načase, aby se pátrání vrátilo zpět do Kyštymu.

Novináři vyslechli také dnes 33 letého vnuka Tamary Prosvirinovové, Dmitrije. Ten však nebyl nijak ochoten k rozhovoru. Novináře vyhnal. Ztratil babičku, otce i matku. Viní z jejich ztráty Aljošenku? Bylo to nějaké prokletí?

Otec Dmitrije byl v době objevení Aljošenky ve vězení za loupež. Na svobodu vyšel právě v srpnu 1996. Dozvěděl se o Aljošenkovi a spolu s ženou a švagrovou se po okolí chvástali, že mají doma mimozemšťana. Ukázali ho pak celé ulici. Ale na jejich smrti Aljošenka nemá žádnou vinu. Otec se otrávil špatně vypálenou vodkou, matka rok poté v opilosti usnula ve sněhu, amputovali jí omrzlé prsty na rukou, brzy zemřela.

Obr. Vladimir Bendlin uspořádal experiment, na který pozval všechny místní obyvatele, kteří viděli Aljošenku. Foto Vladimir Bendlin

Na telefon, kterým se volalo Galině Semenkovové, začaly chodit nabídky na sexuální pomůcky z jakéhosi sexshopu. Omyl?

Ale po zavolání Bendlinovi se ozval místo pozdravu rozzlobený hlas, že už nebude mluvit s novináři.

V Kyštymu žije bývalý kolega Bendlina – Jevgenij Mokičev. Byl to on, kdo v roce 1996 našel mumii Aljošenky a poté Bendlina přesvědčil, aby případ vyšetřil. Mokičev po službě u policie odešel do důchodu, ale stále působí v podnikové bezpečnostní službě.

Obr. Vladimir Bendlin. Foto: Alexey Bulatov

Vypráví:

„Jeden chlap v Kyštymu obchodoval s kradeným kabelem. Když jsem přišel k němu domů, abych ho vyslechl, řekl mi: „Chcete ukázat mimozemšťana?“ A vytáhl ze skříně svazek látky a rozvinul ho. A tam ležela malá mumie. Překvapilo mě to a říkám: „Co to je?“ „Mimozemšťan!“ Byl jsem ohromen. Ale mumii jsem mu nevzal.“

Obr. Jevgenij Mokičev. Foto Andrey Gorbunov

• „A jak se Bendlin dozvěděl o Aljošenkovi?“

„Když jsem se vrátil do kanceláře, řekl jsem mu o tom. Voloďa byl vždycky trochu zvláštní. Dokonce i služební hlášení psal slovy: „Jedné temné noci…“ A právě tehdy se Bendlin zabýval i mimozemšťany. A tak šel sám mumii prozkoumat, ukázal ji patologům. Specialista vyslovil závěr, že nejde o Homo Sapiens. Počet kostí se nekryje s počtem lidských kostí. Neexistují žádné genitálie, žádné ušní boltce. Tehdy se oči Volodi rozzářily ještě víc. Ale v práci se mu kolegové smáli. Řekli mu: „Bendline, měl byste Aljošenku sníst jako tyčinky k pivu.“

• „Byl Bendlin spojen s kultem „Hvězdné Akademie“?

„Jeden z jeho přátel se účastnil jejich semináře. Ale Voloďa ne. I když se zajímal o mimosmyslové vnímání. Chlubil se, že dokončil několik esoterických kurzů.“

• „Řekl Bendlin, k čemu mu to bylo dobré?“

„Ne. V práci by tyto schopnosti Voloďovi nebyly zrovna užitečné. (směje se). I když v té době moc veselého v naší práci, samozřejmě, nebylo. Mzdy nám nebyly vypláceny celé měsíce. A tehdy v srpnu 1996 jsme také byli bez peněz.“

• „Nemohl Bendlin prodat mumii Aljošenky „Hvězdné Akademii“? Pokud byla taková situace a peníze byly třeba…?“

„Nějak se mi o tom ani nechce přemýšlet …“

• „A jak víte, že Bendlin dal humanoida Hvězdné Akademii?“

„Voloďa přišel ráno do práce takový uvolněný: „Tak, odevzdal jsem Aljošenku.“ A já říkám: „Komu?!“ Bendlin řekl: „Ufologové přijeli z Kamenska-Uralského. Normální kluci, gramotní. Přijeli v BMW.“ Byl jsem v šoku. „Proč jsi jim dal mumii?“ Řekl: „No, ať provedou expertizu.“ Jen jsem rozhodil rukama: „Víc Aljošenku neuvidíme.“ A tak se i stalo.“

Obr. Archivní výtisk „Komsomolské pravdy“. První článek o Aljošenkovi napsal Nikolaj Varsegov. Foto Andrey Gorbunov

• „A kdy se tento příběh dostal poprvé do novin? Měl Bendlin radost z humbuku?“

„Ani ne. Nechtěl žádnou publicitu. Až později Vova začal cestovat po přednáškách a besedách. Ale nejprve byl z novinářů rozrušený.“

• „Proč tedy dal novinářům video o vyšetřování Aljošenky?“

„Dal i nedal. O Aljošenkovi se dozvěděli v regionální samosprávě. Začali se u našeho náčelníka Alexandra Dudika dotazovat, o jakého tvora jde. Dudik si zavolal Bendlina a požadoval veškeré materiály. Ten mu předal videokazetu. A tak se video nějak dostalo k novinářům.“

Obr. Tento památník vytvořili Aljošenkovi nadšenci z Kosmopoisku. Bohužel, stál pouhý týden. Sochu ukradli vandalové. V létě roku 2016 chtějí ufologové uskutečnit druhý pokus s vytvořením památníku Aljošenky. Foto: Michael Canova

Bývalý šéf Bendlina i Mokičeva má nyní svůj podnik. Novináři se rozhodli vyslechnout Alexandra Dudika. Jeho asistent, i když nezná účel jejich návštěvy, řekl ve dveřích: „O Aljošenkovi šéf nebude mluvit!“

„Kdo je Aljošenka“? diví se novináři. „Nás zajímá činnost při vymáhání práva v Kyštymu v polovině 90. let.“ To zabralo.

Alexandr Nikolajevič Dudik ve své kanceláři novinářům líčil, jak milicionáři bojovali se zloději a spolupracovali se zahrádkáři. Bylo načase přiznat barvu.

„Víte, Alexandře Vasiljeviči, nebyli jsme úplně upřímní. Ve skutečnosti nás zajímá bývalý podřízený Bendlin, a pak, proč dal mumii humanoida sektářům …“

Po trapné pauze a minutách zničujícího pohledu Dudik vzdychl: „Vladimír Eduardovič byl dobrý vyšetřovatel. Možná trochu, tak říkajíc, nestandardní. Ne jako každý jiný.“

„A dobrý inspektor dá důležité vodítko pochybným osobnostem?“

„V jakém smyslu?“

„No že přišli lidé ze sekty „Hvězdná Akademie“ a Bendlin jim dal mumii. Sám to dobře víte.“

„Jak mohl Vladimír někomu jen tak dát mumii?“ říká Dudik. Je otázka, za si jen hraje na prosťáčka, který neví, co se dělo v jeho kanceláři před 20 lety. A nejstrašnější, že to možná ani nepředstírá.

„Ne, ne, nevím nic o tom, že Bendlin dal mumii sektářům,“ se smíchem dodává Dudík.

„Je velmi obtížné uvěřit, že Bendlin nakládal s předmětem vyšetřování podle svého uvážení.“

„A nevíte, kde je hrob?“

„Já nic nevím! To bylo před 20 lety!“ rozčílí se Dudík. „Myslíte si, že jsme se jen zabývali tímto humanoidem? Zabíjeli se zde normální lidé, a my bychom měli řešit, co dělat s mumií? Prodat nebo neprodat?“

„Ale my nemluvíme o prodeji.“

„Sbohem…“

Obr. Bývalý šéf Bendlina Alexander Dudik. Foto: Andrey Gorbunov

Voloďu zhypnotizovali…

Novináři toho večera vyslechli i sousedy Bendlina. Znají tohoto muže dlouhá léta. Ale všichni říkají, že Vladimír je nejčestnější člověk, kterého znají.

„Bendlin je skutečný milicionář, ještě ze staré školy. Velmi poctivý člověk,“ říká místní obyvatelka Natalija Jevgenijevna. „Samozřejmě, je zvláštní, že Aljošenku dal nějakým podvodníkům. Ale já si nemyslím, že to udělal ve zlém úmyslu. Možná, že ho tito sektáři zhypnotizovali…“

Hledání Aljošenky nekončí …

Podle:

• Bajmuchametov, S.: Aljošenka chorošenkij, kto ty? 2004, UFOLOG.RU, http://www.ufolog.ru
• Telnov, G.: Najden korabl innoplanetjana. 6.4.2007, http://www.shopsclub.ru/
• Кыштымский карлик (Алешенька) Новые подробности. YouTube, Internet: https://www.youtube.com/watch?v=LO1Y6rLIdKY
• Кыштымский карлик или русский инопланетянин Алешенька. RENTV, YouTube, https://www.youtube.com/watch?v=rRWpKEhvYb4Z časopisu ZAZ 3/2007