Samovznícení lidí je objasněno?

Vědci zřejmě vyřešili problém tajemného ohně, který stravuje lidská těla…

Experimentální biolog Brian J. Ford tvrdí, že konečně našel příčinu samovznícení lidí.

Informoval o tom se svými kolegy ve specializovaném časopise The Microscope, a pak – ve vědecko-populárním časopise New Scientist.

Poprvé se seznámil s tímto fenoménem, při kterém se lidé mohou vznítit sami od sebe a shořet za pár minut, už před 30 lety. Přečetl si o tom článek o tom v cizím časopise. Navždy se mu vryl do paměti hrozný obraz – zbylá noha v černé botě. To bylo všechno, co zbylo ze 79 leté Američanky Mary Reeser, která shořela 1.7.1951 v Petrohradě ve státě Florida. Nohu a hromádku popela našel ráno syn, který přišel na návštěvu. Klika dveří od matčina pokoje, který se snažil otevřít, byla ještě horká …

Obr. 1 Příběh Mary Reeser vyděsil téměř celý svět

Zastavené hodiny ukazovaly čas, kdy se tragédie udála – 4 hodiny a 20 minut ráno. Mary podřimovala v křesle. To také shořelo – až do pružin. Ale ničeho jiného se oheň nedotkl – dokonce ani novin, které ležely vedle. Na stěnách a stropu nebyly nalezeny stopy sazí, zápach kouře byl sotva cítit.

„To bylo to nejpodivnější z toho, co jsem viděl,“ přiznal Dr. Wilton Krogman, soudní znalec z lékařské fakulty University v Pennsylvanii, který se podílel na vyšetřování.

„Není možné pochopit, jak intenzivní hoření těla nezpůsobil rozsáhlý požár. Oheň takové síly by musel místnost zničit a všechen nábytek v něm by měl shořet.“

Vědci řekli to hlavní: ženu nikdo neupálil.

Obr. 2 Noha v černé botě a hrst popela – vše, co zbylo z Mary Reeser

Obr. 3 Policie prohledává místnost, ve které došlo k samovznícení

Nyní je případ Mary Reeser klasickým pro ukázku hrozného jevu, známého jako spontánní lidské samovznícení (Spontaneous Human Combustion – SHC).

Že tento fenomén skutečně existuje, většina vědců uznává. Už v roce 1870 na Universitě v Aberdeen ve Skotsku byla o něm vydána brožura. Její autoři analyzovali postoj kolegů k tajemného fenoménu – těch, kteří se jej snažili pochopit.

Pouze osm z 35 mělo za to, že jde o podvod, a z dokumentovaných případů usuzovali na záměrné žhářství. Zbytek nepochyboval, že lidé jsou schopni shořet sami od sebe.

Soupis úmrtí SHC není velký – asi 120 případů po celém světě po celou dobu, kdy se jev začal dokumentovat. Což je velmi málo.

A to, mimochodem, dalo důvod se domnívat, že za tento jev je vinen další neméně vzácný jev – kulový blesk. I ten popálí člověka, pokud nějakým způsobem pronikne k tělu. Ale žádný seriózní důkaz dosud nebyl podán.

Je známo, že v Rusku je „slavný“ pouze jeden případ – pastýř Bisen Mamajev shořel 11.11.1990 na poli na hranici Saratovské a Volgogradské oblasti. Jeho ostatky nalezl bratr. Oheň spálil vnitřní orgány pastýře, kůže byla mírně spálená a ohořelo spodní prádlo. Ale vnější oblečení zůstalo téměř nedotčeno!

Alkoholici rehabilitováni

Takže co zapaluje lidi? Co v nich hoří?

Po dlouhou dobu docela vážně výzkumníci věřili, že samovznícením trpí pouze alkoholici, že se v nich samovznítil alkohol, kterým je jejich tělo přesyceno.

Nicméně, první vědec, který testoval tuto hypotézu experimentálně ověřil její neplatnost. Němec Justus von Leibig objasnil: i dobře konzervované tkáně v alkoholu nehoří. Přímo nasytil 70 procenty alkoholu mrtvým krysám – a ty také nehořely.

Dosud je populární a ne zcela vyloučená „knotová hypotéza“ neboli „živé svíčky.“ Poprvé ji vyslovil v roce 1961 londýnský lékař Kevin Thurston v časopise Medico-Legal Journal (Lékařsko-právní věstník). Předpokládal, že knotem je oblečení člověka. Hoří tuk v člověku do té doby, dokud nevyhoří.

„Knotový efekt“ byl dvakrát testován v televizi BBC v rámci popularizace vědy – v roce 1986 a 1998. Demonstrovalo se to na prasatech. Jatečně upravená těla spálili. To však trvalo velmi dlouho – až 12 hodin.

„Oblečení“ na nich se nezachovalo. A také těla se nezměnila v pouhou hromádku popela, jako tomu v případech s SHC je.

Obr. 4 „Oblečené“ prase hořelo dobře, ale dlouhou dobu. I hořet začalo velmi obtížně.

„Ani „knotová hypotéza“ není správná,“ říká Brian Ford. „Nevysvětluje všechny okolnosti tohoto jevu. Ani alkohol, který byl v podezření předtím, problém neřeší. V neposlední řadě proto, že nedochází k jeho akumulaci. Naopak, štěpí se v těle v průběhu metabolismu.“

Přesto, jak vysvětluje Ford, se mohou objevit v těle velmi hořlavé látky, které se také mohou nahromadit. Třeba aceton.

Výroba acetonu v metabolismu začíná, když klesne hladina glukózy v krvi – hlavní zdroj energie v lidském těle. Nedostatek vede k tomu, že nastupují alternativní mechanismy. Začíná štěpení tukových buněk.

Řetězec biochemických reakcí, které odpovídají játra, vede nakonec k tomu, že do krve vstupují určitých látek – tzv. ketony. Ty se stávají zdrojem dodávek a nositeli energie místo glukózy. Aceton je jeden z typů ketonů.

Jeho hromadění způsobují některé diety, které způsobují i onemocnění, jako je cukrovka. Právě tento přebytek hořlavého materiálu v těle může způsobit samovznícení, předpokládá Ford. A tak to i ověřil: „marinoval“ v acetonu kousky vepřového masa. Z kusů vepřového udělal zmenšené modely lidských těl, oblékl je a zapálil.

„Těla“ shořela velmi rychle, za méně než půl hodiny. Oblečení místy zůstala zachována. Zůstaly i končetiny, stejně jako na fotografiích obětí samovznícení.

„Je to pochopitelné – nohy a ruce zůstávají, protože mají velmi málo tuku, a aceton se v nich tedy neuchovává v dostatečném množství,“ řekl experimentátor.

Obr. 5 Profesor Ford se domnívá, že SHC způsobuje aceton nahromaděný z těle – velmi hořlavá kapalina

Samozřejmě, otázkou zůstává, kde se bere jiskra, která tyto hrozivé plameny zapálí? To Ford také neví.

Předpokládá ale, že k samovznícení člověka může dojít za pomoci třeba statické elektřiny. Proto vědec nedoporučuje nosit syntetické oblečení, který často srší jiskrami. To je zvlášť nebezpečné pro lidi, kteří trpí ketózou.

První zdokumentovaný případ SHC

pochází z roku 1470. Italský rytíř Polonius vypil spoustu vína, vstal, a před očima blízkých příbuzných ho zachvátily plameny, a shořel během několika minut.

Vzhledem k těmto i dalším případům se věřilo, že osobu strávil ďábelský oheň, samotný Satan.

V roce 1763 Francouz Jean Dupont publikoval knihu s kolekcí případů lidského samovznícení pod názvem „De Incendiis Corporis Humani Spontaneis».

V ní podal případ Nicolase Milleta, z kterého soud sňal obvinění z vraždy manželky, když se soud přesvědčil o tom, že zemřela v důsledku spontánního samovznícení. Z jeho manželky, silné alkoholičky, zbyla jen hromada popela, lebka a nohy. Slamník, na kterém ležela, byl neporušený.

V roce 1850 německý chemik Justus von Leibig provedl první vědeckou studii o spontánním lidském samovznícení. Dokázal, že že převládající hypotéza o alkoholicích není pravdivá.

Poslední doložený případ SHC je z 22. prosince 2010 – v Irsku uhořel osamělý starý muž – 76 letý Michael Fogarty. Odborníci se šetřením příčin zabývali celý rok. Nakonec za příčinu úmrtí důchodce označili samovznícení.