Obrazce v hlíně a písku (1)

V červenci roku 1998 prošla sdělovacími prostředky zpráva o udivujícím objevu.

1. Marree Man

Při přeletu nad pouští poblíž Finnis Springs, asi 800 km jižně od města Adelaide, spatřila skupina pasažérů malého sportovního letadla na zemi pod sebou gigantickou kresbu.

Pozdějším měřením bylo zjištěno, že se jedná o obrys postavy dlouhý kolem 4,2 kilometrů. Zachycuje zřejmě australského domorodce při hodu bumerangem. Kresba je známa jako Marree Man. (http://en.wikipedia.org/wiki/Marree_Man)

Způsob kresby, zejména poloha levé ohnuté ruky, nemá nic společného s primitivním uměním a nasvědčuje tomu, že kresba mohla být navržena současným výtvarníkem. Také všichni místní usedlíci tvrdí, že žádná kresba tu předtím nebyla.

I když není dosud jasné, kdo kresbu vytvořil, zprávy hovoří o jakémsi umělci z USA, který vše vytvořil při jízdě upraveným džípem, přičemž byl navigován za pomocí GPS.

2. Obrazy Jima Donovana

44-letý Jim Denevan je umělec, tvořící do písku. Touto neobvyklou tvorbou se věnuje už od roku 1995.

Na svých webových stránkách (http://www.jimdenevan.com) se Jim vyznává:

„Kreslil jsem hlavně na plážích, ale v poslední době jsem začal kreslit i v pouštích. Na pláži nemám moc času. Vždyť oceán odplaví vše velmi rychle. Kromě toho, na pláži není tolik místa. Nejprve jsem kreslil jednoduché tvary – zvířata, ptáky, vlny a podobně. Teď mé obrazy mají hlavně geometrický charakter.“

Na otázku fanoušků, jak je schopen nakreslit takové dokonalé kruhy, Jim říká, že to je věc praxe.

„Nakreslil jsem tisíce kruhů ve svém životě. V poušti jsem kdysi nakreslil kruh o průměru 6 km…».

3. Amazonie

V roce 1977 si američtí archeologové povšimli na rozsáhlých plochách vykáceného amazonského deštného lesa příkopů a náspů, jež nepochybně vznikaly prací lidských rukou.

Některé měly tvar kruhů, jiné vytvářely obrazce kosočtverců, šestiúhelníků nebo různě propojených čtyřúhelníků. Dosahovaly úctyhodných rozměrů. Napříč měřily od sta do tří set metrů. Příkopy na jejich obvodu byly až sedm metrů hluboké. Vědci označili záhadné stavby jako „obrazce v zemi“ čili geoglyfy a nevěnovali jim větší pozornost. Celých deset let se o nich nezmínili ani v jedné z pravidelných zpráv o průběhu vykopávek. A když se nakonec přece jen rozhodli o geoglyfech referovat, odbyli je jen krátkou poznámkou. Brazilský paleontolog Alceu Ranzi se zúčastnil prvních amerických průzkumů geoglyfů už v roce 1977 jako student. V následujících letech ale záhadné „obrazce v hlíně“ pustil z hlavy. Měl jiné věci na práci. Vzpomínky na studentskou brigádu se mu vybavily až v roce 1999 při jednom letu do Rio Branco, jež je metropolí brazilského státu Acre.

Z okénka letadla se mu naskytl nádherný pohled na jeden z geoglyfů z ptačí perspektivy. Ranziho začalo zajímat, kdo obrazce vytvořil, kdy se to stalo a proč se vůbec někdo s něčím takovým namáhal. Za deset let Ranzi objevil na území brazilských států Acre, Amazonas a Rondónia asi 150 geoglyfů. Odborníci odhadují, že je to nejvýše desetina celkového počtu obrazců. S každým přeletem nad džunglí objevují další a další geoglyfy. Datování radiouhlíkovou metodou dokazuje, že „zemní obrazce“ byly zbudovány relativně nedávno – někdy kolem roku 1250 n. l.

Účel, pro který byly geoglyfy vytvořeny, zůstává záhadou. Přesto je Ranzi považuje za stejně důležité jako obří obrazce na chilské planině Nazca. Nezdá se, že by geoglyfy sloužily jako závlahové kanály, i když jeden z geoglyfů byl zjevně plněn během záplav vodou z blízké řeky. Za nepravděpodobnou považují vědci i obrannou funkci geoglyfů. Příkopy jsou na vnitřní straně geoglyfu a náspy na vnější, takže to rozhodně nebyly hradby chráněné příkopem. V současné době se většina badatelů přiklání k názoru, že geoglyfy měly rituální účel. Jenže to je stará bolest archeologie. Kdykoli si vědci nevědí s nějakým předmětem nebo stavbou rady, přisoudí jim úlohu v dávných rituálech.

Objev početných amazonských geoglyfů znamenal zásadní zvrat v nazírání na historii osídlení tohoto koutu světa. Vědci se dlouho domnívali, že jihoamerický deštný les neskýtal lidem podmínky pro dlouhodobější a hustší osídlení. Půdy jsou tu chudé na živiny a zvířena pralesa neskytá dostatečný zdroj živočišných bílkovin. Podle tradičních představ dokázaly v Amazonii přežívat jen malé skupinky migrující říčními údolími, kde je půda o něco úrodnější. Vyvýšené oblasti, které tvoří většinu západní Amazonie, měly být liduprázdnou pustinou.

Početné geoglyfy spolu s dalšími nálezy však dokazují, že západní Amazonie byla osídlena po dlouhá staletí před příchodem bělochů. A rozhodně nešlo o hloučky kočovníků. Tamější indiáni vytvořili velká a důkladně organizovaná společenství. Geoglyfy jsou zjevně stopou po jedné z nich. Nejnovější nález „obrazců v hlíně“ z Bolívie dokazuje, že lidé, kteří geoglyfy budovali, obývali území vzdálená od sebe více než 1000 kilometrů. Husté osídlení umožnil dávným indiánům jeden z nejúžasnějších vynálezů, jakým se mohou jihoamerické kultury pyšnit. Vynalezli výrobu černozemě. Úrodnou půdu získávali tak, že pokácené stromy pálili na dřevěné uhlí a to nechali na vyklučených pozemcích. Uhlí na sebe vázalo živiny a vytvářelo substrát pro nové druhy půdních bakterií. Indiáni nosili po celé generace na políčka veškerý organický odpad a tím je zúrodňovali. V některých místech vytvořili až několik metrů silné vrstvy černozemě. Dnes se této půdě říká „terra preta do indio“ čili „černá půda indiánů“. Dá se na ní sklízet několik úrod do roka a nehrozí, že by se vyčerpaly živiny a zemědělci museli putovat jinam.

Dávní obyvatelé Amazonie vysazovali stromy, které potřebovali k obživě a na mnoha místech zcela změnili původní druhové složení vegetace. Některé druhy palem a dalších zástupců flóry rostou především v místech bývalého osídlení, zatímco mimo tuto oblast se vyskytují jen velice vzácně. „Mysleli jsme si, že dávní obyvatelé Amazonie byli vydáni napospas jejím tvrdým podmínkám,“ říká americký archeolog Clark Erickson z University of Pennsylvania. „Pravda je ale jiná. Tihle lidé uzpůsobili krajinu svým vlastním potřebám.“ Samotná existence geoglyfů dokazuje, že v době jejich vzniku musela vypadat daná oblast úplně jinak než dnes. Pod porostem pralesa nejsou geoglyfy vůbec vidět. Musely být proto stavěny v méně zalesněné krajině. Znamená to, že historie současného pralesa je v mnoha lokalitách překvapivě krátká. Neměří se na tisíciletí, ale nejvýše na staletí.

Archeologové nejevili o Amazonii po dlouhou dobu zájem. Jednak nevěřili, že tam mohly žít větší skupiny lidí na jednom místě po delší dobu, jednak si byli vědomi toho, že po dávném osídlení skoro nic nezbude. Vysoké teploty a vlhkost zničí jakýkoli organický materiál. Kosti, rostlinná vlákna a dřevo se brzy rozloží. Kamenné nástroje jsou vzácností a kamenné budovy skutečnou raritou.

Kovy amazonské civilizace zřejmě neznaly. Jediné, co mohlo po praobyvatelích Amazonie přetrvat až do dnešních dnů, je keramika. Není divu, že o vykopávky v Amazonii nikdo nestál. Když už se našel nadšenec rozhodnutý provádět archeologický výzkum v Jižní Americe, pustil se do práce v Andách. Je tam méně vegetace, která by skrývala stopy po dávném osídlení, a kámen jako surovina pro výrobu nástrojů a budování staveb je všude po ruce. Nyní směřují do Amazonie početné archeologické expedice. Vědí, že když budou pracovat s nadhledem, mají reálnou šanci na významné objevy. Nadhled je nutný do slova a do písmene.

Krajinu je zapotřebí pozorovat z výšky, protože jen tak lidské oko a citlivé kamery zachytí dílo lidských rukou prozrazující dávné osídlení. Tak byla objevena kultura dávných obyvatel Amazonie v bolivijském Beni. Tito lidé obývali savanu, která je s jarním táním v Andách na čtyři měsíce zaplavena metrem vody. V létě savana vysychá na troud. Na první pohled je Beni krajně nehostinné místo, které navíc ve vrcholícím létě často sužují rozsáhlé požáry. Před 3000 lety sem však přišli lidé, kteří zbudovali rozsáhlé náspy a umělé ostrovy. Některé jsou v období vrcholících záplav jen kousek nad hladinou. Jiné se tyčí nad okolní terén do výšky osmnáct metrů. Místní indiáni na nich žijí dodnes. Období záplav bylo pro dávné obyvatele Beni dobou hojnosti, protože na zatopenou savanu se připlouvala třít hejna ryb. Bída nezavládla, ani když voda ustoupila.

Indiáni vyhloubili sítě klikatých kanálů, do kterých se ryby stáhly a kde je bylo možné snadno lovit. S dalším poklesem vody se ryby uchýlily do vyhloubených „rybníků“, které měly průměr asi třicet metrů. Dnes je podobné hospodaření označováno jako aquakultura a představuje jeden z nejperspektivnějších oborů současného zemědělství. Praobyvatelé Beni zvládli i vysoce intenzivní pěstování zemědělských plodin. Pole budovali na navršených „ostrovech“, aby je uchránili před záplavami. Budování ostrovů, kanálů a rybníků vyžadovalo obrovské úsilí velkého počtu lidí, kteří museli být dobře organizovaní. Archeologové odhadují, že v Beni musely žít desetitisíce lidí. Konec beniské civilizace nastal zhruba před pěti sty lety. Jistě ne náhodou v období, kdy do Jižní Ameriky pronikli Evropané s novou vírou, železem, střelnými zbraněmi a infekčními chorobami, vůči nimž byli původní obyvatelé Nového světa prakticky bezmocní.

4. Obrazce v Sýrii

Kdo namaloval obrovské obrazce na Arabském poloostrově od Sýrie po Saúdskou Arábii, kde jsou tisíce geoglyfů?

Obrovské kresby byly nalezeny na Středním Východě díky leteckým snímkům a satelitní technologii pro mapování.
Byly objeveny geoglyfy podobné peruánským v Nazce.

Připomeňme, že obří kresby na peruánské Nazce – podivná zvířata a rostliny – viděli poprvé piloti v roce 1920. Známými se staly od roku 1947, díky americkému historikovi Paulu Kosokovi (1896-1959), který publikoval sérii fotografií pořízených z ptačí perspektivy.
Blízkovýchodní obrazce se táhnou od Sýrie do Saúdské Arábie, a jsou také vidět jen z výšky. Jen v Jordánsku jich jsou tisíce. To je víc než v celém údolí Nazca.

Geoglyfy jsou velmi rozmanité, ale mají jeden společný prvek: kruh s „paprsky“ uvnitř. Vědci se domnívají, že jsou staré asi dva tisíce let. Zpravidla se tati „kola“ nachází na lávových polích. Průměr se pohybuje od 25 – 70 m.

Jde o o malé kamenné pyramidy a tajemné zdi, které jsou rozptýleny po krajině, bez zjevných známek praktického využití.

Jde o malé pyramidy, postavené z kamene, někdy zasahující do obvodu „kol“, a někdy se nachází mezi „loukotěmi“.

Odborníci se domnívají, že měly označovat místa hrobů a „kola“ měla plnit úlohu jakéhosi plánu hřbitova.

Ale co opravdu znamenají – to není jasné.

Například v Saúdské Arábii byly nalezeny podobné struktury, ale některé z nich jsou obdélníkové, některé kruhy mají jen dva „paprsky“, které jsou zaměřeny na východ a západ Slunce.

Na geoglyfech v Jordánsku a Sýrii je však „paprsků“ mnoho a nemají, jak se zdá, astronomický účel.