Tajemství templářů?

Řád chudých rytířů Kristových, známější jako Řád templu – chrámu Šalomounova – templáři, trval téměř 200 let, a nepřestává vzrušovat zvídavé lidi už více než 700 let.
Jaké je tajemství tohoto duchovně-rytířského řádu? Existuje tajemství templářů, a kde ukryli své poklady?

Dne 18. března 1314 byl upálen mistr templářského řádu Jacques de Molay. Někteří historici uvádějí jiné datum, a to 11. března.

Proč se zajímáme o templáře?

Klíč je v historii křížových výprav, na které dnes panují dva hlavní pohledy:

• Romantický – stateční rytíři se vydávají dobýt Svatý hrob, bojují proti nevěřícím, konají hrdinské a šlechetné činy
• Politicky korektní – byla to nevyprovokovaná západní agrese proti muslimskému světu.

Zároveň všichni zapomínají na pravoslavný svět, přestože všechny válečné akce probíhaly na územích, kde většinu obyvatelstva tvořili pravoslavní křesťané. Všechny křížové výpravy tak či onak procházely Byzantskou říší, která byla oporou a nedobytnou pevností a po staletí držela islám v šachu. Během čtvrté křížové výpravy byla Konstantinopol roku 1204 zrádně vypleněna a vznikla Latinská říše, což rozbilo geopolitický obranný systém Evropy proti islámu.

Zajímavé je, že když začaly první křížové výpravy, objevila se výzva na pomoc Byzanci při vytlačování seldžuckých Turků z Malé Asie. Když skončily, Turci už stáli na Dunaji a připravovali se na útok na Budapešť a poté na Vídeň.

Čtvrtá křížová výprava byla plná intrik Benátčanů, mistrovsky rozehranou hru benátského dóžete Enrico Dandolo (1107-1205), nejstaršího vůdce v dějinách. Čtvrtá křížová výprava se uskutečnila, když mu bylo již přes 95 let. Přitom byl slepý. Traduje se legenda, že se ho pokusili oslepit, což možná sám rozšířil. Ve skutečnosti ztrácel zrak postupně. V benátských archivech je uložen jeho autograf. Podpisy prozrazují, že muž postupně oslepl. Možná ho někdo udeřil do hlavy.

Ale tehdejší papež Inocenc III. (1161-1216) byl Ital, který exkomunikoval křižáky za útoky na pravoslavné.

Inocenc III, jeden z největších papežů středověku, byl právník. Byl si dobře vědom všech benátských triků. Když ho Benátčané požádali, aby jim povolil obchodovat s Egyptem, kterému dodávali železo a dřevo, povolil to, ale zakázal jim tam dodávat strategické materiály:

• – dokončené lodě;
• – polotovary pro lodě;
• – dřevo, které lze použít pro vojenské účely.

Co se týče čtvrté křížové výpravy, ta nechala Benátkám mezeru. Inocenc III. jim zakázal jít do války proti křesťanům, když hladoví křižáci seděli na ostrově Lido, protože Benátčané přestali dodávat potraviny kvůli nedostatku plateb. Benátčané předem předpokládali, že křižáci potřebnou částku neseženou.

Benátčané nabídli Kolínu nad Rýnem odklad splacení obrovského dluhu ve výši 87 tisíc stříbrných kolínských marek (jedna vážila 0,2 kg stříbra). To se zhruba rovnalo společnému ročnímu příjmu anglické a francouzské koruny.

Aby bylo možné splátku odložit, bylo nutné obsadit město, které se dnes jmenuje chorvatský Zadar. Papež Benátčany a křižáky za to exkomunikoval z církve. Když se Inocenc dozvěděl, že křižáci jsou v tomto případě rukojmími Benátčanů, jejich exkomunikaci zrušil, ale dovolil křižákům používat benátské lodě k pokračování křížové výpravy. Pokud jsou Benátčané exkomunikováni, nelze s nimi obchodovat. V tom spočívá ta klička.

Původním cílem Benátčanů nebylo zřejmě ovládnout Konstantinopol. Chtěli tam dosadit svou loutku, která by jim zajistila přístup k obchodu přes Černé moře. Tato oblast byla uzavřena západním obchodníkům.

V čem spočívá přitažlivost templářského příběhu?

Velmistr Jacques de Molay (1245-1314) byl statečný rytíř, ale velmi špatný diplomat a administrátor. Poté, co byli křižáci po pádu Akkonu v roce 1293 vyhnáni ze Svaté země, zorganizoval Jacques de Molay o pět let později útok na Jeruzalém. Se skupinou rytířů se vylodil na palestinském pobřeží, spanilou jízdou dorazil do Jeruzaléma a ihned se města zmocnil. Nebylo to vůbec těžké, protože neexistovaly žádné opevněné hradby. Ale věděl, že město bez nich neudrží, a tak se templáři po mši v chrámu Božího hrobu nalodili na lodě a odpluli na Kypr, kde bylo jejich hlavní sídlo. Později se Jacques de Molay přesunul do Paříže.

Zde se řád, založený za účelem boje proti nevěřícím, pustil do bankovnictví. Chudí mnišští rytíři zbohatli. Templáři se stali věřiteli nejen Evropy, ale i Blízkého východu. Obchodovali s muslimy, a k tomu museli udržovat vztahy, naučit se jazyk, zvyky, náboženství atd. To vše přirozeně vyvolávalo určité fámy. Templáři byli známí svou statečností v boji, ale také svým tajnůstkářstvím. Bankovnictví si nikdy a nikde nepotrpělo na publicitu.

Sídlo templářů bylo na Kypru, ale skutečné sídlo bylo ve Francii. Král Filip IV. Sličný (1268-1314) nemohl snést, že tak obrovské sumy peněz opustí jeho kontrolu. Pustil se tedy do hledání obvinění, která musela znít věrohodně.

V každé uzavřené vojenské komunitě platí určitá pravidla pro přijetí. V uzavřené mužské komunitě existují různé rituály na hranici rouhání, nadávek, a tak dále. Něco takového tam muselo být, ale určitě ne v takovém měřítku. Případ byl tedy založen na svědectví čtyř, dávno zesnulých templářů. Je otázka, zda vůbec něco vypovídali…

Velmistr dorazil do Paříže, kde byl přijat na nejvyšší úrovni králem Filipem Sličným, který uměl velmi dobře skrývat své city. V té době již probíhaly přípravy na samotný den X, kdy byli všichni templáři zatčeni.

Nešťastný pátek třináctého – 13. října 1307

Ve světě, kde neexistovaly sociální sítě, WhatsApp, internet, telefon, ani telegraf, byla celá operace zvládnuta zhruba za pět dní, což bylo neslýchané.

Většinou bylo zatčeno služebnictvo. Rytířů bylo jen několik set.

Papežům se tehdy říkalo pouze římští papežové, i když sídlili v Avignonu. Byl to výsledek epického boje mezi papeži a germánskými císaři z dynastie Hohenstaufenů. Papežové se snažili bojovat a skutečně je porazili, ale sledovali vzestup národních států. Francouzský král Filip IV. Sličný učinil prvním papežem Klementa V. (1264-1314), který se usadil v Avignonu.

Velmistr de Molay musel udělat chybu, když se přestěhoval do Paříže. Ale sídlo řádu bylo v Paříži. Kromě toho byl velmistrem. Byl podveden. Byl to pyšný, arogantní, ale prostoduchý muž. Těsně před jeho zatčením ho Filip Sličný jmenoval kmotrem svých dětí.

Bylo to pokrytectví, ve kterém král vynikal. Papež Klement V., který se zpočátku bránil, 22. listopadu 1307 podlehl a vydal bulu, v níž vyzval všechny evropské krále, aby zatkli templáře na svých územích. Všichni kromě portugalského krále souhlasili.

Následovalo nekonečné vyšetřování a brutální mučení. V některých zemích se mučení nepoužívalo, pokud nepočítáme věznění ve vlhké, studené kobce o chlebu, vodě a okovech. Každý se přiznal. Všichni vyslýchaní stejným vyšetřovatelem se přiznali ke stejným věcem, i když byli z různých řádových domů.
Na straně templářů se nedochovaly žádné důkazy. Samotné vyšetřování bylo zřejmě chybné. To znamená, že všichni věděli, k čemu se mají přiznat, a tak se všichni přiznali. Když se Jacques de Molay, který několikrát změnil výpověď, přiznal, všemožně zdůrazňoval: „Ano, bylo to tak, ale podařilo se mi to neudělat.“ V poslední chvíli měl velmistr možnost potvrdit svou dřívější výpověď a relativně bezpečně ukončit svůj život jako prostý mnich v nějakém vzdáleném klášteře. Rozhodl se však hájit čest řádu tím, že prohlásil všechna svá předchozí svědectví za nepravdivá, za což byl upálen.

Slavná velmistrova kletba

byla připomenuta při popravě krále Ludvíka XVI. (1754-1793) během Velké francouzské revoluce. Kat zvedl hlavu a údajně někdo vykřikl: „Jsi pomstěn, Jacquesi Molayi!“ Je taková událost zaznamenána v pramenech?

Obvykle se říká, že do roka povolal k Božímu soudu papeže Klimenta, krále Filipa a Guillaume de Nogaret (1260-1313) – hlavního žalobce. Ve skutečnosti byl ale de Nogaret v té době již rok po smrti. Papežova smrt byla předvídatelná – trpěl těžkou střevní chorobou. Je s podivem, že ještě žil tak dlouho. Pro nikoho to nebylo tajemstvím. Filip Sličný buď spadl z koně, nebo zemřel na mrtvici. A skutečně, o necelý rok později. Papež zemřel měsíc po upálení Jacquese de Molay, Filip v listopadu téhož roku.

Jaké bylo tedy tajemství templářů?

Pověsti o tajemstvích posilovalo hlavně jejich tajnůstkářští. Za druhé byli úplně vyhlazeni. Když v novověku začali okultisté různého ražení hledat své kořeny, templáři se jim hodili.

A skutečné poklady templářů?

Kyperský král, když dostal rozkaz templáře zatknout, řekl jim to několik dní předem. Kypr byl jejich hlavním sídlem. Pokud měli nějaký poklad, během této doby ho ukryli tak důmyslně, že ho dosud nikdo nenašel…

Čtěte více: 

• Stručná historie řádu a událostí s ním souvisejících, spolu s pátráním po působení v ČR. KPUFO.CZ, In: https://kpufo.cz/oblasti/ota/templar/