Záhadné nádoby na laoské pláni
Na různých místech pláně Xiangkhoang v Laosu jsou obrovské nádoby, vytesané z pískovce nebo žuly. Existují jich tisíce, jsou až tři metry vysoké a třináct tun těžké.Nejsou o nich nijaké záznamy, k čemu a kdo je používal. Srovnání s podobnými památkami ve východním Vietnamu naznačují, že vznikly kolem 500 př.n.l.
Podle lidí národnosti Hmong, kteří žijí na náhorní plošině nyní, nádoby byly vytvořeny a použity k vaření velkého množství rýže a alkoholu na oslavu vítězství po dobytí území jejich králem.
Existuje pouze jediná vědecká studie, vytvořená Madeleine Colani (1866 – 1943), francouzskou archeoložkou z doby, kdy oblast byla součástí francouzské Indočíny, z roku 1930.
Planina Xiangkhoang je zdrojem soli a široká řeka Mekong se táhne jižně od ní. Tato významná starověká obchodní cesta podporuje dohady o možném využití těchto nádob. Jisté však je, že k oceánu to jsou ještě stovky kilometrů a nikde podél řeky ani jinde se tyto nádoby nevyskytují. Těžko mohly planinu opustit.
V období vzniku nádob byl region pod kontrolou Phuanského knížectví, jež plnilo úlohu nárazníkového pásma mezi válčícími královstvími Muang Sa a Annam, ovládaným Číňany.
Podle jiné teorie byly nádoby použity k zachycení vody z monzunových dešťů pro obchodníky, protože museli pokračovat v cestě přes sporné pohraniční oblasti.
Ale další objevy učiněné Madeleine Colani a několik následujících expedicí od té doby naznačují něco jiného.
Téměř všechny nádoby byly prázdné, ale některé, zvláště ty menší, které byly nalezeny zcela pod zemí, obsahovaly kosti a někdy i zuby.
Podle společné kulturní praxe v oblasti byli zesnulí vysušeni, měkké tkáně zmizely. Takto vysušené ostatky byly ponechány na vzduchu, aby je bylo možné lépe spálit při kremaci později.
Colani také objevila jeskyně se dvěma přírodními komíny, oba se stopami kouře, určené právě ke kremaci. Proto se domnívala, že nádoby byly určeny pro uchovávání zemřelých během první fáze.
Větší urny byly prázdné, protože je měly zřejmě v držení významné osobností a byly v nich i jejich šperky a dary, a tak byly vykradené. Nádoby totiž měly i víka, které jsou poházeny všude okolo. Čím menší nádoby, tím víc lidských ostatků se tam našlo, protože šlo zřejmě o urny pro chudé, kterým nebylo co ukrást.
Výzkum planiny byl poté na celá desetiletí ukončen v důsledku druhé světové války a války v Indočíně. Zbytky munice změnily planinu doslova na minové pole.
O ovládnutí této křižovatky starých obchodních cest bojovali monarchisté, partyzáni Pathet Lao, severovietnamské síly a Spojené státy neustálým bombardováním podporovali kmen Hmong (podle některých kvůli dodávce opia), ale severovietnamské síly je v roce 1970 potlačili.
Laoská vláda požádala pro planinu o status světového kulturního dědictví UNESCO, podílí se na ochraně nádob a snaží se vyčistit území od obrovského množství munice.
V roce 2005 pod vedením belgické archeoložky Julie Van Bergh začal první dlouhodobý projekt komplexního průzkumu této lokality.
Obr. Některé z tisíců kamenných nádob pokrývající pláň Xiangkhoang.
