Jak zvířata pomohla člověku vstoupit do vesmíru

Před Gagarinem se do vesmíru vydalo 50 psů a želvy vyhrály lunární závod
Jméno prvního kosmonauta Země zná celý svět. Ale dávno před Jurijem Gagarinem dobyli vesmír ti nejobyčejnější voříškové. Za cenu svého zdraví a často i životů umožnili vytvořit zařízení a technologie, díky nimž se lidský let do vesmíru stal skutečností. Na počest Dne kosmonautiky, který se slaví 12. dubna, si připomeňme zvířata, která lidem otevřela cestu na oběžnou dráhu.

Obr. Psi Dejzik (vlevo) a Cigan se jako první vydali do vesmíru. Foto: snímek z filmu.

„Zachraňte zmizelého Bobíka“

V Sovětském svazu se v kosmických testech sázelo na psy. A ne na čistokrevné, ale na obyčejné voříšky Šarikov a Bobíka. A z dobrého důvodu: kříženci jsou nenáročnější a odolnější.

První testy byly spíše „skoky“: zvířata byla vynesena na raketách do 100kilometrové výšky, na podmíněnou hranici vesmíru. Psi Cikan a Dejzik byli první na světě, kteří se dostali na okraj vesmíru a bezpečně se vrátili. Stalo se tak 22. července 1951, 10 let před Gagarinovým letem.

Samozřejmě, že psi byli speciálně připraveni na lety, ale jednou museli doslova první štěně, na které narazili, posadit do rakety. Jiný pes (Rožok) někam utekl v den spuštění a výzkumníci, tajně před konstruktérem Sergejem Koroljovem, se rozhodli poslat místo něj štěně, chycené poblíž kantýny. Absolutně nepřipravený kosmonaut kupodivu vydržel let perfektně. Koroljov, který se o výměně dozvěděl po přistání, vyprskl smíchy: „Brzy se poletí na našich raketách do vesmíru na odborářské lístky!“

Bezejmenný kříženec dostal jméno ZIB – „Zastoupil zmizelého Bobíka.“ Koroljov to při hlášení do Kremlu objasnil solidněji – „Rezervní badatel bez přípravy“. A štěně náhle letící do vesmíru si domů vzal akademik Anatolij Blagonravov, který už měl úplně prvního psa, který letěl na raketě, Cikan. Obecně platí, že většinu přeživších psů astronautů si členové vědecké skupiny vzali domů. Zbytek vesmírných psů žil bezpečně v teráriu. Ale ne každý měl to štěstí…

Žádná naděje na návrat

Bohužel ne všechny lety skončily úspěšně. Takže „pilot“ úplně první rakety, pes Dejzik, havaroval o týden později při restartu spolu se psem Liškou: padák se neotevřel. Dlouhou dobu téměř každé druhé spuštění provázela smrt zvířat. Od roku 1951 do roku 1960 z více než 50 psů jich nepřežilo 20. Vědci, kteří prováděli experimenty, včetně Sergeje Koroljova, nesli smrt každého domácího mazlíčka těžce.

Jednou z nejdramatičtějších stránek vesmírného průzkumu byl první „skutečný“ let do vesmíru – nikoli na okraj zemské atmosféry, ale na blízkou oběžnou dráhu Země. Kříženec Lajka byl vyslán do vesmíru 3. listopadu 1957. Předem se vědělo, že se nevrátí zpět: vozidlo s automatickým sestupem ještě nebylo navrženo. Pes dostal jídlo na týden letu, poslední porce obsahovala jed, který měl křížence zachránit před mukami.

Ale věci se ještě zhoršily. Když zařízení vstoupilo na oběžnou dráhu, ventilační systém se porouchal a Lajka, neschopná odolat přehřátí, zemřela 5-7 hodin po startu.

Obr. Pes s krycím jménem „Zastoupil zmizelého Bobíka.“ (vpravo) se stal kosmonautem bez jakéhokoli výcviku.

 

Štěně bylo předáno Kennedymu

Lety s očekáváním návratu psů začaly tři roky po příběhu Lajky, v roce 1960. Ale první zkušenost byla neúspěšná: Lisička a Muška zemřeli během startu.

Lisička byla oblíbencem Koroljova. Před startem jí generální konstruktér zašeptal: „Opravdu chci, aby ses vrátila.“ Bohužel, raketa letěla jen 19 sekund, poté spadla na zem a explodovala. Tento případ donutil konstruktéry přemýšlet o nouzovém záchranném systému pro astronauty při startu.

Když slavná Bělka a Strelka o tři týdny později letěly do vesmíru, tento systém ještě neexistoval. Let se ale vydařil. Psi obletěli Zemi 17krát, v pořádku se vrátili a Strelka brzy porodila šest štěňat.

Jedno z nich bylo darováno manželce a dceři amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, zbytek „vesmírných štěňat“ si také rychle našel majitele.

Další starty psů do vesmíru byly buď úspěšné, nebo neúspěšné. Sovětská vláda naléhala na Koroljova, aby poslal člověka do vesmíru, ale generální konstruktér rozhodl, že se tak stane až po dvou úspěšných letech se psy za sebou.

A teprve poté, co Černuška a poté Udača v březnu 1961 úspěšně odletěly do vesmíru a bezpečně se vrátily (Gagarin jí později osobně dal jméno Zvezdočka), souhlasil Koroljov se startem lodi s mužem na palubě. A čtyřnozí kosmonauti po dokončení své důležité mise šli tradičně bydlet ke členům konstrukčního týmu.

Obr. Dcera Strelky, přezdívaná Pusinka, skončila v USA.

Za let zaplatili životem

Další studie se zvířaty ve vesmíru již byly prováděny s přihlédnutím k letům na dlouhé vzdálenosti – za hranicemi zemské oběžné dráhy. První experiment v SSSR v této oblasti byl proveden v roce 1966, kdy byli za vnitřní radiační pás Země posláni kříženci s přezdívkami Veterok a Ugoljok.

Zvířata vydržela v letu 23 dní, na Zemi se vrátila živá, ale ne příliš zdravá – s vypadávající srstí, proleženinami, nemohla stát na tlapkách a neustále chtěla pít. Po pár dnech už ale pobíhali po teráriu v Ústavu biomedicínských problémů, kde dlouho žili a zanechali i potomky.

Želvy obeplouvají Měsíc

Ale na let kolem Měsíce v říjnu 1968 (téměř rok před americkou lunární misí) sovětští vědci poslali želvy. Hlavní výhodou želvy bylo, že tato zvířata vydrží dlouho bez jídla a vody, a nemusela se vybavovat krmítka.

Týdenní let lodi Zond-5 skončil pátrací akcí s cílem zachytit sestupové vozidlo ve vodách Indického oceánu. Tanker námořnictva musel chránit sovětská výzkumná plavidla před špionáží poblíž americké fregaty. Američané byli z mise Zond-5 obecně velmi nadšeni, protože během letu SSSR prováděl experimenty s rádiovou komunikací na velké vzdálenosti a sovětští kosmonauti napodobovali signál z lodi. Americká observatoř po opravení hlasů dokonce došli k závěru, že Rusové letěli na Měsíc.

Mimochodem, obojživelníci snášeli vesmírný let dobře. Pravda, pak se jejich stopy ztratily. Podle jedné verze byly želvy použity pro další výzkum.

Porod švába Naděždy

Lidé, kteří dávají švábům jména, jsou pravděpodobně mnohými považováni za výstředníky. Nikoli však studenti Voroněžské lékařské akademie, kteří samici červeného švába pojmenovali Naděžda.

Naděžda si vysloužila jméno, protože je zatím jedinou zástupkyní suchozemské fauny, která počala potomstvo při kosmickém letu. Hmyz se do vesmíru dostal v září 2007 z iniciativy stejných voroněžských studentů. Šváb se vydal na 12denní služební cestu dronem Photon M-3 ve společnosti dalších 54 jejích příbuzných.

Do přístroje se vešli i motýli bource morušového, tardigrady, 20 hlemýžďů, 20 čolků, 5 ještěrek a 12 myší. S potomkem se ale na Zemi vrátila pouze Naděžda.

Už na Zemi se vylíhlo 33 „vesmírných“ švábů. Vyvíjeli se rychleji než jejich „vrstevníci“ a měli tmavší skořápku. Je pravda, že když dozráli, švábi z vesmíru se již nelišili od svých příbuzných, jako jejich potomci.

A nyní? Operace Křepelka

Přestože lidé dobývají vesmír sami již více než půl století, éra zvířat na oběžné dráze ještě neskončila. Pravda, vědci se nyní zaměřují na experimenty s produkcí potomků ve vesmíru. Hlavním úkolem je odpovědět na otázku, zda je možné zachovat lidskou populaci při ultra dlouhých letech nebo ve vesmírných koloniích. Ale zatím se pokusy s početím a rozmnožováním teplokrevníků příliš nedaří.

I v zoologických zahradách jsou problémy s chovem. Ve světě zvířat totiž páření předcházejí různé rituály, které se mimo přirozené prostředí obtížně reprodukují. Co můžeme říci o podmínkách kosmické lodi, kde je přeplněno, přetížení při startu, stav beztíže… V takovém stresu zvířata nejsou zvyklá na rozmnožování potomků.

Křepelčí mláďata se stala jedinými živými bytostmi, které se narodily přímo ve vesmíru. Křepelčí vejce byla poprvé vyslána do vesmíru ve speciálním inkubátoru v roce 1979. Vývoj embryí byl úspěšný, ale vajíčka byla rozbita při tvrdém přistání na Zemi.

V roce 1990 se na stanici Mir vylíhlo sedm mláďat ze 48 vajec. V podmínkách beztíže však ptáci nemohli najít oporu. Astronauti se je snažili krmit rukama, ale mláďata nedokázala sama začít jíst.

Později, v 90. letech, byly do vesmíru „vypuštěny“ i dospělé křepelky ve speciálních houpacích sítích a nová várka vajec, pro jejichž kuřata byla také postavena speciální upínací zařízení. To pomohlo ptákům úspěšně klovat potravu a přežít.

Výzkum bude pokračovat.

Obr. Na oběžné dráze potřebovaly křepelky speciální houpací sítě.

Na Mars s vlastní farmou

Dalším cílem studia vývoje embryí ve vesmíru je poskytnout astronautům stálé „farmy“.

Pokud je možné letět na Měsíc na „směny“, pak je vhodnější jít na Mars na dlouhou dobu: létání tam a zpět je nákladné jak z hlediska peněz, tak z hlediska času. Z dlouhodobého hlediska je tedy třeba myslet nejen na rozmnožování generací lidí v izolaci od Země, ale také na vytváření uzavřených ekosystémů, které umožní kolonistům zajistit si potravu a vše potřebné k životu. To znamená, aby se ptáci a zvířata mohli množit a aby zase měli co jíst. A to je v řetězci: hmyz, rostliny, buněčné kultury. Bez proteinového jídla to budou mít lidé v ultradlouhých letech těžké. Na určité období si s sebou můžete vzít zásoby jídla, jehož součástí je i masitá strava. Bez stejných ekosystémů se ale lidé neobejdou. Je tedy potřeba další výzkum o pobytu zvířat ve vesmíru.

Obr. Dcera Strelky, přezdívaná Pusinka, skončila v USA.