Člověk nebo zvíře?

Snad každý z nás už slyšel alespoň jednou o podivné bytosti žijící ve vysokých polohách nebetyčného Himaláje. Člověk či zvíře?

O tom se vedou učené i méně učeně spory na celém světě. Fakt je ovšem ten, že sněžného muže zvaného Yetti vidělo prý jenom několik lidí, a nikomu se ho však nepodařilo zblízka vyfotografovat. Jediné, co by jeho existenci dokazovalo, jsou stopy ve sněhu.

Tak asi vypadal jeden z našich prapředků…

V jednom tibetském klášteře mají prý i kůži z Yetiho, ovšem stále se nezjistilo, zda je pravá, či pochází-li z nějakého jiného zvířete. V podezření je kůže z kozy. Jinde se zase chlubí kostrou jeho ruky, ale vědeckými výzkumy bylo dokázáno, že se jedná o pozůstatky opičí. Ti, kdož spatřili sněžného muže na vlastní oči, tvrdí, že se jedná o bytost neobyčejně vysokou, snad dokonce přes dva metry, porostlou hustými chlupy. O jejich barvě se údaje velice různí – od černé až po zrzavou. Co se již zmíněných stop týká, jsou obrovské a připomínají otisik lidské nohy jen vzdáleně. Pravdou ovšem je, že většina z nich byla nalezena v tajícím sněhu, který zkresloval podobu a zvětšoval rozměr.

NA VLASTNÍ OČI

Jedním z těch, kteří měli možnost si záhadného tvora prohlédnout zblízka, byl horolezec z Pekingu Pang Gen-šeng, který ho ve velehorách, přímo na hranici pásem mezi věčným ledem a kosodřevinou, potkal.

• »Šel stále blíž a blíž ke mně. Chtěl jsem utéci, ale nebyl jsem schopen udělat krok. Dlouhovlasý, hrubými chlupy porostlý muž bez jakéhokoliv kousku oděvu stanul asi dva metry ode mne. Připravoval jsem se na napadení a chtěl jsem o svůj život bojovat. Zůstali jsme takto stát více než hodinu, ani jeden z nás se nepohnul. Potom mi vypověděly službu nervy, uchopil jsem kámen a trefil jím Yettiho přímo do prsou. Ten se zřejmě polekal víc než já, otočil se a, poměrně pomalu, zmizel v husté kosodřevině. Nejvíce mě upoutaly jeho oči. Měl je hluboko zapadlé v hlavě pod silně vyvinutými nadočnicovými oblouky a byly černé. Jeho světlehnědé chlupy visely vzacuchaných chumáčích po celém těle i obličeji, ruce měl dlouhé, sahaly až ke kolenům. Nohy pak byly výrazně do O.«

Yetti ovšem není osamocen. Také na Kavkaze prý žije podobný tvor, jenže mu domorodci říkají Almas a obrovské stopy se našly i v centrální Asii v Pamíru. Tam se dokonce vypravila i jedna expedice v roce 1979, výsledkem jejího bádání však bylo jenom objevení dalších šlépějí ve sněhu. Stály ovšem za to – byly dlouhé 34,3 cm a široké 16,5 cm.

Větší štěstí měl plukovník Sovětské armády Karapeťjan, který v Dagestánu Almase dokonce potkal. Připomínal mu hodně zarostlého člověka, dokonce prý byl normálního vzrůstu, asi 1,80 m. Zvláštní na něm byl silně vyvinutý hrudník a dlouhé končetiny. »Pro mne to nebylo žádné zvíře,« prohlásil plukovník. »Byl to neoblečený, i když poněkud zvláštní člověk.“

V SIBIŘSKÉ TUNDŘE

Nejen velehory jsou ovšem domovem těchto bytostí, o nichž ještě nikdo nedokázal rozhodnout, zda se jedná o člověka, či zvíře. V šedesátých letech našeho století spatřil jeden východosibiřský lovec záhadné zvíře připomínající obrovskou opici. To se před ním náhle vynořilo z lesa a tak polekalo jeho psy, že se dali na útěk i se saněmi. Jediné, čeho si lovec stačil povšimnout, byly obrovské tmavorudě zářící oči a tmavorezavá hustá srst pokrývající celé tělo.

Zprávy o podobných bytostech se na Sibiři vyskytovaly ovšem už daleko dříve. V roce 1920 viděli jakutští pastevci sobů divokého člověka. Podali i jeho popis.

• „Připomínal spíše medvěda stojícího na zadních nohou. Byl přes dva metry vysoký, hubený, měl velmi dlouhé ruce a byl celý porostlý srstí. Obličej měl daleko větší než lidský, ale jeho oči, hluboko zapadlé v hlavě, si nás prohlížely velmi pozorně. Nevěděli jsme, zda se na nás dívá člověk, nebo nějaké nám neznámé zvíře.“

Obrovské stopy jsou záhadou i v Americe, vyskytují se však ne jen na Aljašce, která je vlastně přímým pokračováním východní Sibiře, ale i na jiných místech, převážně ve vysokých horách. Jejich původce – zvaného Bigfoot (Velká noha) tu nejen mnohokrát spatřili, ale dokonce se ho podařilo i vyfotografovat. I když snímky nejsou právě kvalitní a zřetelné, přece jen je tu jistá podoba zachycena. Jedná se však o divokého muže, obrovskou opici, či snad o neznámý druh medvěda? Stopy jsou ovšem výrazně lidské, i když obrovské. Popisy se nijak neliší od těch předchozích, snad jenom výška tvora je větší, až kolem dva a půl metru! Že by se mu v Americe lépe dařilo?

ZÁHADA DŽUNGLE

Zdálo by se, že sníh je životní potřebou tohoto divokého tvora. Však podle něj dostal i přízvisko sněžný muž. Málokdo by ho tedy hledal v horkých tropických džunglích Malajsie, Jižní Ameriky či rovníkové Afriky. A přece i tady se vyskytuje, alespoň o tom mluví nejrůznější zprávy. Pravda, domovem tu jsou nejrůznější lidoopi, nebyl by tedy problém si některého zvlášť vyspělého jedince splést se Sněžným mužem. Vždyť právě název jednoho z nejznámějších primátů – orangutana – znamená v řeči Malajců lesního muže. A skutečně, podíváme-li se na toto zvíře, shledáme na něm mnohou podobu s našimi opičími předky.

Zajímavé je, že v tropech dorůstají tito tvorové menší výšky, jenom kolem jednoho a půl metru. Tak to alespoň tvrdil keňský rolník Kubo, který v roce 1974 podobné zvíře spatřil. Chodilo prý k jeho stádu vypíjet mléko přímo z kravského vemene. Také jihoameričtí »divocí muži« jsou menšího vzrůstu. Jeden by] dokonce chycen na kolumbijsko-venezuelské hranici švýcarským geologem Francoisem de Loysem.
Ani Austrálie není pověstí o podivném člověku ušetřena,

i tady se vyskytují lidé, kteří viděli na vlastní oči tohoto tvora nebo alespoň jeho stopy. Konečně, tady žije podivných tvorů víc a místní pouště nejsou zdaleka probádány. Australští domorodci pojmenovali tvora Yowie.

Jedině snad Evropa zůstala od lesních mužů ušetřena, i když ne zcela. Mluví se o nich v pověstech pocházejících ze španělských Pyrenejí (ejhle, zase hory!) a neurčité zmínky by se daly vystopovat i v Anglii. Ale copak evropské pohádky neznají postavu obra? Kde se tady vzal, kdo mu byl vzorem, předchůdcem? Vida, ani starý kontinent tedy nelze zcela vypustit!

Zatím se dá říci jen o Antarktidě, že tady nebyly stopy po člověku-zvířeti nalezeny. Je to divné, vždyť právě tady by se měl sněžný muž cítit jako doma. Ale možná je to tím, že tu nežijí lidé, a tudíž nevznikají ani pohádky, ani pověry…

KDE SE VZAL?

Divoký lesní, nebo chcete-li sněžný, muž se zřejmě vyskytuje po celé zeměkouli. Ať už se jmenuje Yetti, Xuerén, Almas, Bigfoot, Yowie nebo třeba Maricoxi, stále se zřejmě jedná o jeden druh. Pravda, liší se výškou, ale ostatní rysy zůstávají stejné – bohaté ochlupení, vyvinuté nadočnicové oblouky, dlouhé opičí ruce. Kde se vzal? Je možné, že až do dnešních dob přežil v ledových pustinách velehor či v nepřístupných džunglích některý z našich opicích předků? Je to snad nějaká vedlejší větev vývoje člověka?

Podle vykopávek v Číně žil před asi dvanácti miliony let obrovský opočlověk zvaný Giganthopithecus. Jeho výška prý odpovídala velikosti Yetiho a vymřel »teprve« před 500 000 lety! Že by nezmizel z povrchu planety dokonale? Zatím se ovšem nezjistilo, zda Yetti používá nástroje či zná-li oheň. To by mluvilo pro jeho lidství, opak by ho přiblížil ke zvířeti.

Rozluštění tohoto problému je teprve před námi, vědci se o něj snaží již dlouhá léta. Doufejme, že se co nejdříve podaří zlikvidovat další ze záhad naší planety, tedy dokázat existenci či neexistenci sněžného muže.

• Album kryptozoologických případů, sekce Hoplodactylus Delacourti KPUFO, z.s. – http://www.kpufo.cz/oblasti/kry/wzoo/index.htm