Neznámá planeta?
Již v roce 1766 německý fyzik a matematik Titius objevil pravidelnost ve vzdálenostech planet od Slunce. Podle tohoto pravidla, nazvaného jeho jménem, mezi Marsem a Jupiterem chybí planeta.
V roce 1801 astronomové objevili v těchto oblastech nové těleso. Výpočet jeho dráhy ukázal, že se pohybuje úžasně přesně v té vzdálenosti od Slunce, kterou předpovídal Titius ve svém pravidle.
„Planeta“ byla pojmenována Ceres. Nicméně, v roce 1802 byla objevena „planetka“ – Pallas. V roce 1804 – třetí – Juno a v roce 1807 – Vesta. Všechny se pohybují zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce jako Ceres – 2,8 astronomických jednotek (asi 420 milionů km).
Nakonec německý astronom Olbers navrhl, že tyto objekty se objevily v důsledku rozlomení jedné velké planety – Phaetonu, jehož oběžná dráha ležela právě v této vzdálenosti – 2,8 astronomických jednotek. Olberts se díky této hypotéze stal velmi populárním.
V 60. letech minulého století, legendární sovětský ufolog a astronom Felix Zigel spočítal, že průměr Phaetonu mohl být 6880 km – o něco větší než průměr Marsu. Další astronomové vypočítali, že ke zničení planety došlo asi před 16 miliony lety. Datum katastrofy je ale považováno za velmi kontroverzní, stejně jako příčiny neštěstí.
Vědci, kteří se drží tradičních názorů, nejsou ochotni míchat do věci mimozemšťany. Jedni říkají, že Phaeton zanikl v důsledku sopečné činnosti. Druzí sází na odstředivou sílu, která roztrhla planetu, protože jeho rotace byla příliš rychlá. Někteří vidí příčinu katastrofy ve srážce s vlastním měsícem nebo po nebezpečném setkání s Jupiterem.
Existovala vůbec?
Hypotézy o Phaethonu podporují data, získaná z jiných asteroidů. Astronomové z University v Centrální Floridě (University of Central Florida v Orlando), oznámili, že našli vodu na asteroidu 24 Themis. O její přítomnosti na povrchu asteroidu o velikosti 200 km svědčí spektrální obraz, získaný pomocí infračerveného teleskopu NASA na Havaji.
Vědci tak potvrdili dřívější objev svých kolegů z univerzity Johna Hopkinse (Johns Hopkins University v Laurel, Maryland), kteří pracovali na programu hledání mimozemské inteligence (SETI).
Dva nezávislé týmy vědců tedy skutečně potvrdily existenci vody na tomto asteroidu. Navíc oba týmy hovoří o tom, že na povrchu asteroidu Themis byly objeveny stopy organických molekul.
O několik let dříve Hubblův vesmírný teleskop (Hubble Space Telescope), nalezl vodu na mnohem větším kosmickém tělese – na obřím asteroidu Ceres o průměru 950 kilometrů.
U jiných asteroidů byl objeven chvost, jako u komet. Výklad tohoto jevu je, že jde opět pravděpodobně také o vodu a chvost je stopa po jeho odpařování.
Všechny vědecké hypotézy – včetně té, že sem přinesl vodu sluneční vítr – nejsou o nic lepší než polofantastické, ale velmi populární názory, jako že voda byla v oceánech Phaetonu a organické molekuly jsou pozůstatky jeho obyvatel…
Odpůrci této hypotézy tvrdí, že asteroidy nejsou kusy explodované planety, ale naopak představují materiál planety, která z nějakého důvodu nemohla vzniknout.
Původ ledu na asteroidech zatím není zodpovězen.