Jak to bylo s Biblickým kódem

Proč před 20 lety izraelští vědci nebyli schopni udělat nejvýznamnější objev v historii vědy – rozluštit kód Bible?

Světová senzace se brzy ukázala fiaskem.

Všechno to začalo solidními zprávami specializovaného časopisu Statistical Science. V roce 1994 trojice badatelů ve složení Doron Witztum (1), Eliáš, nebo spíše Elijahu Rips (2) a Yoav Rosenberg (3) šokovali celý svět zprávou, že v Bibli, přesněji v knize Genesis, která je součástí Pentateuchu (tedy židovské Tóry), jsou skryté kódované informace.

Následně tato novinka vešla ve známost jako „Biblický kód“ nebo „Kód Tóry.“ (4)

Nicméně, zpráva byla podivná, když si uvědomíme, že Tóru lze číst nejen jako přijatou tradici, ale přes určité pravidelné písmenné intervaly. V 30. letech s takovou myšlenkou přišel v Praze rabín Michael Dov Weissmandel. Ale rabín, který zemřel v roce 1957, neměl po ruce počítač. Délka intervalů, používaných rabínem, byla 50 nebo 26. Podle učení kabaly, Hospodin zjevil Mojžíšovi 49 z 50 bran moudrosti. „Tóra“ se čte v intervalu 49, a ne 50 písmen, stejně jako v jiných knihách. Číslo 26 také hraje důležitou roli v kabale, jako čtyřpísmenné jméno Boha.

Ale něco jiného je, když se tajemnou otázkou zabývají kabalisté, a něco jiného, když to dělají vědci a matematici. Ti druzí provedli nevyvratitelné statistické výpočty. Mezi nimi byl i Lotyš Ilja Aronovič Rips, který se proslavil ani ne pro své fenomenální matematické schopnosti, jako spíše pokusem o sebeupálení v centru Rigy v roce 1968. Tehdy 20 letý student tímto protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Po dvouletém pobytu v psychiatrické léčebně byl matematik vyhoštěn ze SSSR. V Izraeli se z bývalého ateisty Ilji stal ortodoxní Žid Elijahu.

Elijahu zanesl do počítače text Pentateuchu, s cílem nalézt různá slova, při čtení textu v intervalech tři, čtyři, pět, šest nebo více písmen. V závislosti na zvoleném intervalu se objevila nejen různá slova, ale také jiný text. V důsledku toho v jednom textu bylo jakoby několik jiných, různých textů. Při tomto způsobu čtení – pouze v původní hebrejštině – byly nalezeny v Pentateuchu jména významných spisovatelů, vědců, politických vůdců z minulosti.

Přestože toto zjištění vyvolalo velký rozruch, někomu se to zdálo ještě málo. Americký novinář Michael Drosnin se nespokojil se zjištěním odborníka na geometrické teorie skupin a významného matematika z Harvardu, Yale, a z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě E. Ripse, neboť se mu to zdálo příliš banální.

Vynalézavý reportér hledal větší senzaci. A, jak se zdálo, ne bez úspěchu. Mezi nová zjištění, objevená Drosninem v Bibli, byl třeba i odkaz na atentát na premiéra Jicchaka Rabina a amerického prezidenta Johna F. Kennedyho. Kombinace „President Kennedy“, je vedle slova „Oswald“. Kromě jména údajného vraha je dále uvedeno: „Byl zasažen do hlavy, smrt, Dallas.“ Takových náhod je tam mnoho. Např.: „Khaled Islambouli 8 tišri.“ Tzn., že egyptský prezident Anvar Sadat byl zavražděn Khaledem Islambouli 6.října (8 tišri podle hebrejského kalendáře), v roce 1981. (5)

Zdálo by se, že tvůrci během staletí zašifrovali do Písma všechny významné události dvacátého století: Druhou světovou válka a holocaust, tragédii Hirošimy i přistání na Měsíci. V roce 1997 publikoval Drosnin „výsledky svého výzkumu“ v knize „Biblický kód“ (Bible Code), která se brzy stala celosvětovým bestsellerem.

Drosnin, stejně jako jeho předchůdce, slavný Nostradamus, mohl začít předpovídat další politické vraždy. Pokud se Nostradamus dostal ke dvoru díky svým čtyřverším, údajně předpovídající smrt francouzského krále Jindřicha II., pak Michael Drosnin varoval dopisem izraelského premiéra Jicchaka Rabina v roce 1994. 4. listopadu 1995 byl J. Rabin zavražděn v Tel Avivu. Lze i uznat, že Rips s přesností na den předpověděl vypuknutí války v Perském zálivu tři týdny předem.

Pokud jde o metodu „předpovědí“ Drosnina, vyvolala u většiny expertů pochybnosti. V podstatě šlo o vydělávání peněz z důvěřivých čtenářů, neboť takové předpovědi by se daly vytvářet z každé knížky, od Červené Karkulky počínaje, přes román Moby Dick až po manuály Microsoftu.

Jeden z laureátů Nobelovy ceny za medicínu za rok 2013 ironicky poznamenal, že v díle Ericha von Dänikena je více pravdy, než ve spisech Drosnina.

Od Drosnina se proto rychle distancoval i tvůrce Biblického kódu Elijahu Rips, když označil jeho předpovědi jako nedůvěryhodné.

Rips v té době nepředvídal budoucnost, ale hledal v textu stopy minulosti. Třeba zjistil, že „Alexandr Sergejevič Puškin, velký ruský básník, bude zabit v souboji.“

Jak uvádí německý kryptolog Klaus Schmeh (6), Michaela Drosnina to nijak neodradilo v tvorbě dalších brožovaných knížek o biblických odhaleních.

Navzdory předpovědí o konci světa, se jeho knihy prodávaly špatně. Nicméně, o osm let později, v roce 2010, Drosnin postrašil svět svou třetí knihou o kódu Bible. Zlé jazyky tvrdí, že číslo „tři“ v názvu „Biblický kód – 3“ udává počet jeho čtenářů. I když Drosnin selhal jako vědec, byl schopen vytvořit mistrovská díla, která lze počítat do žánru non-fiction. Bulvární média se mezitím znovu obrátila na vážnější témata, jako je monstrum Loch Ness nebo pozorování UFO…

Zajímavé je, že Rips a jeho kolegové (i když jejich metoda byla omnoho serioznější než Drosnina) již nevyvolali zájem akademických kruhů a nakonec ani běžných čtenářů. Senzace se nekonala. Došlo k tzv. cherry picking (7). Knihy Drosnina pomalu, ale jistě zmizely z regálů a z povědomí veřejnosti. Elijahu Rips publikoval v roce 2006 nový Biblický kód, který byl už výrazně odlišný od jeho prvního pokusu, ale v podstatě už nevyvolal větší pozornost.

Odkazy

(1) http://www.realbiblecodes.com/people/witztum.php
(2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Elijahu_Rips
(3) http://adams.academy.ac.il/fellow/yoav-oved-rosenberg/
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/Bible_code
(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Khalid_Islambouli
(6) http://de.wikipedia.org/wiki/Klaus_Schmeh
(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Cherry_picking_(fallacy)