Anomální světelné jevy na Měsíci (2)

Vysvětlení přechodových lunárních jevů spadají do čtyř tříd

1.Výrony plynu

Některé TLP mohou být způsobena plynem, unikajícím z podzemních dutin. Některé výrony plynu jsou údajně viditelné svým výrazným načervenalým odstínem, zatímco jiné se projevují jako bílé mraky nebo nejasný opar. Většina TLP se zdají být spojena se zlomy na dnech kráterů, s okraji měsíčních moří, nebo jinými místy, spojených se sopečnou činností.

Nicméně, tato místa jsou nejčastější cíle při pozorování Měsíce, a tato souvislost může být jen pozorovací zaujatost.

V roce 2008 astrofyzik a kosmolog Arlin Crotts (12) na Kolumbijské univerzitě analyzoval více než tisíc popisů jevů už po letech lodí Apollo. Crotts zjistil, že v blízkosti kráteru Aristarchos byly hlášeny občasné emise radonu. Tyto údaje zaznamenaly detektory alfa-částic, které byly na palubách Apollo 15, Apollo 16 a na lunární oběžné dráze je v roce 1998 zachytil Lunar Prospector. Jeho spektrometr ukázal nedávný výron radonu z povrchu. (13) Dokonce během této dvouleté mise plyn radon vycházel z blízkosti kráterů Aristarchos a Kepler.

Jak by ovšem mohly záblesky souviset s emisemi radonu? Crotts nabízí následující vysvětlení: ve všech zmíněných oblastech na povrchu Měsíce jsou trhliny v měsíční kůře, radon skrze ně přijde na povrch, a vytvoří těsně před uvolněním tlaku dostatečně velký prostor. Podle jeho výpočtů, 500 kg plynu, uvolněného z měsíčního povrchu, by mohl vytvořit oblak prachu a plynu do velikosti několika kilometrů. Tento mrak může setrvat ve stabilním stavu po dobu 5 až 10 minut. Přítomnost takového mraku může měnit schopnost měsíčního povrchu odrazivost slunečního světla, vzhledem k přítomnosti velkého množství prachových částic v blízkosti povrchu. Zůstává však otázka původu radonu na Měsíci.

Vzhledem k tomu, že radon je meziprodukt při rozpadu radioaktivního uranu, je přirozené předpokládat přítomnost uranu v horninách Měsíce. Problém je najít důvod, proč by se produkty radioaktivního rozpadu uranu koncentrovaly do tak mála výstupních míst na měsíčním povrchu. Netřeba dodávat, že tyto výzkumy mohou výrazně snížit riziko spojené s vyhledáváním míst přistání budoucích sond a lidských posádek na Měsíci.

Na začátku roku 2011 došlo k novým pozorováním světelných efektů v oblasti, kde dosud nebyl žádný náznak odpařování radonu z povrchu Měsíce.

2. Dopady těles

Dopady těles se na Měsíci odehrávají neustále. Záblesky by se projevovaly při dopadech meteorických rojů.

Mraky prachu byly zjištěny po srážce evropské sondy ESA SMART-1 (14) indické sondy Moon Impact Probe (15) a americké NASA LCROSS (16).

3. Elektrostatické jevy

Další možností TLP jsou elektrostatické výboje. Jednou z možností je, že jde o elektrodynamické efekty spojené s rozlomením povrchových materiálů, nebo výboje mezi měsíčním plynem a příchozím slunečním větrem. (17)

4. Nepříznivé pozorovací podmínky

Je možné, že řada přechodných měsíčních jevů nemusí být vůbec spojena s Měsícem, ale mohla by být výsledkem nepříznivých pozorovacích podmínek nebo jevů spojených se Zemí.

Například, některé hlášené jevy jsou objekty, pohybující se blízko pozemských dalekohledů. Také pozemská atmosféra může vést k výraznému narušení, které by mohlo být zaměněno s aktuálním měsíčním jevem (efekt známý jako astronomické vidění). Jiné vysvětlení může být spojeno se zachycením satelitů a meteorů, nebo chyby při pozorování. (18)

Nejvýznamnější problém se zprávami o přechodných měsíčních jevech je to, že drtivá většina z nich byla sledována buď jediným pozorovatelem, nebo jen z jediného místa na Zemi (nebo obojí).

Důkazem, podporující jejich existenci, by bylo více zpráv o pozorování jediného jevu, zejména z různých míst na Zemi.

Proto při absenci zpráv od více očitých svědků musí být hlášení o TPL posuzována velmi opatrně.

Vzniká možnost, že většina těchto událostí je způsobena zemskou atmosférou. Jedině sledování jednoho jevu na Měsíci ze dvou různých míst na Zemi současně, by mohlo vyloučit atmosférický původ jevu.

Tato, ani jiná teorie dosud plně nevysvětlila přechodné a náhlé světelné jevy na Měsíci. Jakékoli nové informace o měsíčních anomáliích mohou nejen doplnit databanku faktů, ale také pomoci pochopit podstatu měsíčních procesů, i dalších, samozřejmě – v kosmickém měřítku.

Jeden pokus překonat výše uvedené problémy s přechodnými jevy zpráv byla provedena během mise Clementine (19) za pomoci sítě amatérských astronomů. Několik události bylo hlášeno, z toho čtyři z nich byly fotografovány předem a poté za pomocí kosmické lodi. Nicméně, pečlivá analýza těchto obrazů nevykazuje žádné zřetelné rozdíly na těchto místech. To nemusí nutně znamenat, že tyto zprávy jsou výsledkem chybového měření, ale je možné, že událost na měsíčním povrchu nemusí zanechat viditelnou stopu.

Již dávno nastala potřeba, pokud ne trvalého, tak alespoň pravidelného sledování (monitoringu) lunárního povrchu amatérskými astronomy. Pro profesionální astronomy a observatoře je Měsíc příliš velký objekt.

Pozorování jsou v současné době koordinována Association of Lunar and Planetary Observers (20) a British Astronomical Association (21) s cílem sledovat místa, kde byly přechodné lunární jevy hlášeny v minulosti.

Pokud by došlo k pozorování téhož jevu více astronomy, mohlo by to znamenat šanci pro výpočet nejen souřadnic, ale také – a to je nejdůležitější – výšky, ve které se jev nachází, a možná i jeho velikost (ani jedno, ani druhé nelze vypočítat při pohledu jen z jednoho bodu).

Tím, že se bude dokumentovat vzhled těchto míst za podmínek stejného osvětlení a podmínek, bude možné posoudit, zda některé zprávy vznikly prostě jen kvůli špatné interpretaci přirozeného jevu. Navíc v případě použití digitálních obrazů, je možné simulovat atmosférické spektrální disperze, astronomické rozmazání a rozptylu světla atmosférou a určit, zda tyto jevy by mohly vysvětlit některé starší zprávy o TLP.

Odkazy

(11) Audouin Dollfus, A (2000). „Langrenus: Transient Illuminations on the Moon“. Icarus 146 (2): 430–443. Bibcode:2000Icar..146..430D. doi:10.1006/icar.2000.6395.
(12) http://user.astro.columbia.edu/~arlin/research.html
(13) S. Lawson, W. Feldman, D. Lawrence, K. Moore, R. Elphic, and R. Belian, Stefanie L. (2005). „Recent outgassing from the lunar surface: the Lunar Prospector alpha particle spectrometer“. J. Geophys. Res. 110: E09009. Bibcode:2005JGRE..11009009L. doi:10.1029/2005JE002433.
(14) „SMART-1 impact flash and dust cloud seen by the Canada-France-Hawaii Telescope“. 2006.
(15) http://en.wikipedia.org/wiki/Moon_Impact_Probe
(16) http://lcross.arc.nasa.gov/
(17) Richard Zito, R (1989). „A new mechanism for lunar transient phenomena“. Icarus 82 (2): 419–422. Bibcode:1989Icar…82..419Z. doi:10.1016/0019-1035(89)90048-1.
(18) „Lunar impact monitoring“. NASA.
(19) http://en.wikipedia.org/wiki/Clementine_%28spacecraft%29
(20) http://en.wikipedia.org/wiki/Association_of_Lunar_and_Planetary_Observers
(21) http://en.wikipedia.org/wiki/British_Astronomical_Association