Záhadná geometrie Nazcy (4)

Světově proslulá „expozice“ záhadných starověkých obrazů na náhorní plošině Nazca je na území Republiky Peru, přibližně 400 kilometrů jižně od hlavního města Lima a 50 kilometrů od pobřeží Tichého oceánu, mezi městy Nazca a Palpa. Táhne se podél pampy ploché jako stůl, vysokohorské planiny And, ve výšce asi 1000 metrů nad mořem, občas silně členité říčními údolími, převážně už dávno vyschlými.

Snímání plochy?

Výzkumy kreseb na Nazce ukazují, že celý tento kaleidoskop obrazů se skládá z několika typů, které se vzájemně překrývají, částečně nebo zcela ničí předchozí. Pořadí sledu obrazů byla následující:

1. Nejprve byla nanesena síť „opěrných bodů“, ze kterých v různých směrech byly provedeny tenké čáry různých délek (určité množství jemných linií bylo také provedeno dodatečně, kolem „referenčních bodů“).
2. Mezitím byly zobrazeny figury zvířat a dalších symbolických postav. Pravidlo bylo, aby linie jejich obrysu byla spojena s jednou z tenkých linií, jakoby vycházela z ní a nebo se vracela.
3. Byly naneseny „silnice“.
4. Byly vytvořeny geometrické tvary (trojúhelníky, lichoběžníky a pruhy), a přitom tvary jedněch se často překrývají s jinými tvary (tj. bylo zde několik fází jejich tvorby).

To je znázorněno na obr. 5, kde lze vysledovat různá stadia prací na jedné konkrétní části pampy. Byla původně založena síť tenkých čar /1/. K jedné z nich byl připojen obraz „pavouka“ /2/. Na to všechno byla nanesena síť „silnic“ /3/. Poté následovalo provedení několik úzkých pásů /4/, a překrytých širokým pásem /5/ dalšího směru.

A na obr. 6 jsou představeny další dvě oblasti, kde je zřetelné, jak pásy částečně ničí síť jemných linek a stylizované zobrazení ptáků. Mimochodem, to odporuje totemove hypotéze, i hypotéze, že obrazy byly určené k přilákání pozornosti vesmírných nebo božských bytostí.

Ukazuje to, že tvůrci obrazů v pampě si necenili obrazů zvířat – to byla jen etapa v jejich nepochopitelné práci, která není zatím vůbec jasná. Není schůdná ani hypotéza, že jeden kmen zobrazoval na povrchu pouště své totemy, a jiný, nepřátelský, je ničil. Jak je znázorněno na stejném obrázku, totemy nejsou zcela zničeny, ale jen částečně, navíc k odstranění obrazu nebylo nutné provádět pás několikanásobně větší než plocha obrazu samotného. Samotná povaha obrazů, stupeň jejich zachování naznačuje, že „projekt Nazca“ byl proveden stejným tvůrcem, krok za krokem.

Vraťme se zpět k mapě jednoho úseku pampy (obr. 2). V uspořádání ploch (a části jemných linií), se ukazuje určitá zákonitost. Konkrétně, většina jsou značně protáhlé trojúhelníky, a jsou orientované v jednom ze dvou směrů : SZ 345 ° – JV 165 ° a SV 70 ° – JZ 250 ° (potvrzeno statistickou analýzou). To znamená, že podlouhlé plochy jsou na povrchu v pravidelné síti 10 mírně zkosených obdélníků (tento obrázek znázorňuje síť silnými čarami). Zeptejte se geologa, co může znamenat taková struktura, ten vám řekne, že je to s největší pravděpodobností síť aktivních poruch v zemské kůře.

Na obr. 2 jsou výrazně přerušovanými čarami zvýrazněné pásy o šířce asi 800 metrů, ke kterým je připojeno množství plošek. Podle některých názorů je tento pás označením pásma silného zlomu, možná hlubinného. Ty samé zlomy (SZ 345 °) ve vztahu k této zóně jsou tzv. operativní. Mimochodem, je to směr (SZ 345 °), ukazuje nejen na směr rozšířených plošin, ale také na tenké čáry, které jakoby prodluzuji tyto plošky.

Naznačuje to tedy zajímavý závěr : Tvůrci kreseb na planině Nazca umístili své obrázky na poruchových zónách! Hledali tyto oblasti, nejprve jako kdyby tápali, a pak jakoby vyhledávání zúžili.

Je nutné připomenout, že aktivní geologické poruchy v zemské kůře zde v horském prostředí produkují silné napětí, což vede k zemětřesení v těchto oblastech a jsou pozorovány neobvyklé poruchy elektromagnetického pole, tepelného toku a další jevy.

Peruánsko – chilská pampa je, podle posledních údajů, místem střetu dvou hlavních litosférických desek Země : Tichomořské a jihoamerické. V zóně styku těchto desek v Andách se zemětřesení vyskytují často, včetně dalších katastrofických sil (jako např. zničené chilské pobřeží v roce 1970), je zde mnoho aktivních zlomů, sopek, periodicky dochází k tření tektonických desek.

Nevíme, k čemu potřebovali autoři obrazců na planině Nazca vyznačit tyto zlomové struktury. Ale je možné, že je aktivně vyhledávali. Jednotlivé fáze jejich práce tomu nasvědčují.

Zpočátku byla síť vyznačena kotevními body. Z nich v různých směrech byly položeny linie ke hledání poruch zemské kůry. Jak toto hledání bylo prováděno, nevíme, vidíme na zemi pouze trasy (linie), jakési stopy, které zůstaly na povrchu pampy.

Alla Tarasovna Bělokoň (20) jako první vyslovila hypotézu, že tento průzkum byl proveden na dálku, tedy z určité výšky, a obrazce, které zůstaly na povrchu pouště (linie, apod. obrazce) jsou pravděpodobně výsledkem nějakého druhu interakce energie se zemí. Tato působení se provádí shora, ze zakotveného aparátu v určité výšce nad zemi, za pomoci nějakého paprsku (jako je například laser nebo svazek vysokoenergetických částic). Příkladem podobných akcí je radarový průzkum oblastí z vrtulníku, letadla nebo družice Země – úzký zaostřený paprsek rádiových vln probíhá po povrchu země jednu linii za druhou (skenování) a výsledkem je zobrazení obrazu odraženého signálu (jenže na rozdíl od Nazky naše radary na zemi nezanechávají žádné stopy).

Hypotézu, že obrazce na planině Nazca byly vytvořeny na dálku, podporuje skutecnost jejich zkreslení, jakoby protažený a zkosený tvar některých z nich („Condor“, „Kolibřík“, „Pes“ a další). K tomuto zkreslení by mohlo dojít v případě, že se obraz promítal na povrch země ne přímo nad zemí v určité výšce, tj. v úhlu 90 ° k povrchu, ale pod více ostrým úhlem k horizontu (mimochodem, k podobnému zkreslení by nedošlo, pokud by se obrazce prováděly pozemní metodou.)

Bylo rozhodnuto otestovat tuto hypotézu. Došlo k pokusu transformovat jeden z těchto „asymetrických“ obrazců – „Condor“ – na normální symetrickou formu a určit, pod jakým úhlem k horizontu a z jaké výšky byl vyroben tento obrazec.

Tento obrazec byl transformován na Katedře geodézie a kartografie na univerzitě v Kyjevě, pod vedením docenta S.P. Bodnára. Převod výkresu byl proveden dvěma způsoby – pomocí počítače (Adobe Photoshop 5.0), jakož i prostřednictvím usměrňovače MTF. Výsledky jsou uvedeny na obr. 7.

Transformovaný „kondor “ – je v pravé části obr.7, označený písmenem /B/ – má více symetrický tvar: linie křídel jsou kolmo k ose těla, apod. Při tom nejlepší výsledky byly získány, když se prekreslení provádělo po linii, naznačené na levé straně obrázku /A/. Tato linie má směr SV 92 °. Pri prohlídce letecké fotografie této části pampy (uvedené v knize M. Scholtena (18), se ukázalo, že tato linie je i v terénu! Ta se táhne podél stejného azimutu VSV 92 ° na „referenční bod“ E přes bod D s obrazem „Condora“ (viz trojúhelník, vyplněný barvou na obr. 2). Ale dosáhnout plné symetrie jednoduchého obrazu otáčením kolem určité osy se nepodařilo: levá noha a levá polovina ocasu je větší než pravá.

Prohlídka leteckých snímků ukázala, že levá dolní část obrazu „Condora“ se nachází na nehluboké prohlubni na povrchu pampy, proto levá noha a levá strana ocasu ptáka je roztažena více než zbytek obrazu, který byl promítán na rovném povrchu pampy. Toto nemění hlavní závěr, který lze vyvodit z tohoto experimentu: takové zkreslení by vzniklo v případě, že vzor byl promítán na povrch pampy pod úhlem 14 stupňů k obzoru z výšky 355 metrů nad zemí! Přístroj visel ve vzduchu nad „referenčním bodem“ E a jeho „paprsek“ narýsoval „Condora“ pod úhlem 14 ° k obzoru ve vzdálenosti asi 1400 m (horizontální) od „referenčního bodu“ E. Samozřejmě, že nelze tento závěr brát za konečný, ale jde o velmi zajímavé zjištění.

Podle jiné verze doktora fyzikálně-matematických věd, vedoucího laboratoře oddělení fyziky planet z institutu pro vesmírný výzkum Ruské akademie věd (RAN) Leonida Ksanfomaliti, na rozdíl od mnoha jiných názorů linie a spirály žádný smysluplný význam nemají.

Byl to produkt technických operací, například zkoušek nějakého paprsku. Třeba jako když si zkoušíme pero, než začneme něco závažného psát.

Také dr. Ksafomaliti vycházel z toho, že i přes zvlněný terén jsou linie rovné při výběru konkrétního místa pozorování ze vzduchu. Dá se tedy zjistit úhel, odkud byly rýsovány linie a doktor Ksanfomaliti ho určil: zařízení bylo instalováno ve výšce asi 40 kilometrů nad Zemí.

„Ani já nerozumím tomu, proč návštěvníci nebo příslušníci vysoce vyspělých starověkých civilizací viseli nad neživou pouští v Nazce a ozařovali poušť,“ říká Ksanfomaliti, „a přitom museli plýtvat obrovským množstvím energie.

Jaký to mělo pro ně význam? Dosavadní verze výzkumníků, že to byl kosmodrom cizích návštěvníků nebo že linie představují astronomický kalendář, neodolá ani nejmírnější kritice. Skutečný účel ještě nebyl odhalen.“ (21)

Takže, v těch místech, kde linie narazily na významný bod, byl tam umístěn symbol ve tvaru stylizovaného obrazu zvířete. Pravděpodobně tyto symboly obsahují některé kvalitativní informace, které jsou srozumitelné jen těm, kdo je používal. Dnes také široce používáme takové symbolické stylizované kresby – jen vzpomeňme na lebku a zkřížené hnáty (symbol nebezpečí, atd.), nebo znaky a symboly na topografických mapách. Tak byla předběžně místa označena v terénu, a kde bylo možné provést detailní práce.

V konečné fázi se práce v tomto prostoru soustředily na rýsování velkých trojúhelníků, lichoběžníků a začalo odstraňování vrchní vrstvy půdy.

Tmavá krusta na povrchu kamenů vznikla v důsledku rozdílu denních a nočních teplot. Spodní část kamenů se ochladí, a z hloubky půdy stoupá na povrch kapilární rostoucí vlhkost z půdy s rozpuštěnými solemi. Vrchní část kamenů je vyhřívaná, voda se odpaří a na povrchu se usazují kamenné soli, především sloučeniny železa a manganu. Po mnoho let na povrchu kamenů roste tmavá kůra o tloušťce zlomků milimetru.

Výzkum Tomasze Gorka z univerzity v Mnichově (SRN) sice neobjasňuje příliš záhadu tisíců čar na planině Nazca v Peru, ale spíše otvírá nové otázky. Vědci zjistili, že čar je mnohem více, než je dosud známo.

Výzkumníci prozkoumali okolí města Palpa (400 km jižně od hlavního města Peru Limy), tedy tam, kde jsou většinou složitější geometrické tvary – lichoběžníky, trojúhelníky, a další linie.

Bylo prozkoumáno více než 60 hektarů za pomocí přístrojů za zaznamenání magnetických anomálií. A bylo zjištěno: pod viditelnými čarami existuje ještě mnoho dalších.

Stejně jako pod obrazy umělců nacházíme rentgenovým prozařováním původní kompozice, zakryté pozdějšími malbami, tak i zde se objevily úplně jiné obrazce.

Způsob narýsování linií je známý. Červené kameny jsou odklizeny stranou, a zůstává jen světlejší podklad.

Kdo v létech od 400 př. n.l. až 650 našeho letopočtu rýsoval všeobecně známé linie neznáme. A nyní se ukázalo, že nevíme už vůbec nic o tom, kdo rýsoval obrazce před tím.

Ale zdá se, že práce byla přísně časově naplánována. Obrazce pečlivě udržovali a nebo se rýsovaly nové. To, co nyní vidíme ze vzduchu, je ona nejnovější verze.

Kolega Tomáše Gorka Carsten Lambers z německé University v Konstanci potvrzuje: magnetická anomálie čar existují. Přitom některé jsou silnější než u jiných. Na obr.12 je vidět, jak temnější čáry ukazují starší obrazce.

Co ovšem znamená takový objev ještě není vůbec domyšleno. Vědci se dosud domnívají, že čáry byly vytvořeny lidmi za účelem nějakého rituálu, a lidé po nich chodili tam a zpět.

Jakoby tyto cesty měly nějaký význam, ale dosud nevíme jaký. Je možné, že je magnetickými anomáliemi něco zašifrováno ? (22)

Pokračování