Záhadné stavby na Měsíci

Satelitní průzkum Měsíce byl zahájen v říjnu 1959, když sovětská sonda Luna 3 (1) poslala zpět první fotografie 41% plochy Měsíce, která je neviditelná ze Země.

Obr. 1 První fotografie odvrácené strany Měsíce, Luna 3 (SSSR) 1959

Ačkoli šlo ještě o velmi nekvalitní snímek, bylo zřetelné, že povrch je více zbrázděn krátery, než strana, která je obrácená k Zemi, a není tam žádné velké, bazaltem vyplněné „moře“, které charakterizují přivrácenou stranu. Důvody pro tento rozdíl ještě nejsou zcela objasněny a byla vyslovena řada hypotéz. Další průzkumy měsíčního povrchu pokračovaly za pomocí nových sond.

Hlavním důvodem pro vznik selenografie (lunární ekvivalent geografie) (2), byl nejprve průzkum potenciálních přistávacích míst pro plánované mise amerických a sovětských pilotovaných misí k Měsíci.

Americký program Lunar Orbiter (3), skládající se z pěti samostatných sond vypuštěných v období mezi srpnem 1966 a srpnem 1967, prozkoumal až 95% povrchu satelitu. První dvě sondy se soustředily na oblasti, 5 ° na sever a na jih od rovníku a 45 ° na východ a na západ od nultého poledníku, což bylo považováno pro nejlepší místo pro přistání první mise Apollo, k čemuž došlo v červenci 1969.

Obr. 2 Oblast s věžemi

Věže Williama Blaira

Dne 2. listopadu 1966 NASA zveřejnila fotografii oblasti na západním okraji Moře klidu zhotovenou sondou Lunar Orbiter II (referenční číslo LO2-61H3) z místa přibližně 15,5 ° E 5,1 ° N.

William Blair z Boeing Institute of Biotechnology upozornil na řadu zřejmě anomálních rysů na této fotografii, zejména celé řady objektů, na které odkazovaly zřetelné dlouhé a jasné stíny, na rozdíl kratších stínů objektů, což byly zřejmě normální balvany. Blair srovnal tyto stíny se stíny egyptských obelisků, a dospěl k závěru, že fotografie ukazuje řadu věží. Kromě toho, sedm objektů bylo uspořádáno v geometrickém vzoru, do pravoúhlých a rovnoramenného trojúhelníku. V blízkosti „věže“ bylo něco, co připomínalo obdélníkový příkop.

Fotografie zpočátku nevyvolala velkou pozornost v okamžiku, i když byla reprodukována v řadě publikací. Druhá fotografie (referenční číslo LO2-62H3), byla zhotovena 2,2 sekundy po první. Ta ukázala, že největší ze špičatých struktur, číslo 5, je podstatně širší u základny, než si Blair původně myslel.

Obr. 2. Geometrické souvislosti záhadných špičatých struktur

Obr. 3 Údajná prohlubeň

Je možné pracovat se zdánlivou výškou „věže“, na základě výpočtu délky stínu a výšky slunce nad obzorem (které lze matematicky vyjádřit jako výška = délka stínu × tečna sluneční výšky).

Největší z objektů (věž 5) vrhá stín asi 110 m; vzhledem k solární výšce 10,9 ° by nejvyšší objekt měl být 21,2 m vysoký (ale David Childress (4) udává výšku dokonce 213 m!). To ovšem předpokládá, že měsíční povrch, na kterém leží stíny, je dokonale plochý, ale topografické mapy Měsíce ukazují, že stoupá na západ, tedy ve směru, ze kterého svítilo Slunce v době zhotovení fotografie. To znamená, že výška by proto měla být snížena na zhruba 17,4 metrů.

Kromě toho, věž stojí na okraji velmi erodovaného kráteru, podle stínu, spadajícího do jeho vnitřku.

Z fotometrické analýzy, prováděné Lanem Flemingem vyplývá, že výška věže je 12% délky jeho stínu, jinými slovy 13,2 metru. To ukazuje na více či méně čtvercový profil a vůbec nic neobvyklého pro lunární balvan. Zbývající menší věže, Fleming podrobil stejné analýze.

Druhý snímek ukazuje příkop, který je ve skutečnosti optickým klamem, způsobeným překrýváním dvou extrémně erodovaných kráterů.

Blairovo tvrzení o věžích či obeliscích není opodstatněné. Jejich výška byla původně nadhodnocena, a je zřejmé, že jde o neobvykle velké balvany, které jsou srovnatelné s těmi, se kterými se zblízka setkali astronauti z lodí Apollo.

Faktem je, že stále stojí otázka jejich umělého vytvoření. Je nepopiratelné, že věže 4 a 6 tvoří základ tří rovnoramenných trojúhelníků se svými vrcholy ve věžích 1, 2 a 3, věže 1, 3 a 7 tvoří další malý pravoúhlý trojúhelník a věže 4 a 5 tvoří základ rovnoramenného trojúhelníku s vrcholem ve věži 6. To by mohlo být důkazem pro umělý původ, pokud by obdobná opatření byla i jinde na Měsíci. Je to asi náhoda, jak se zdá, jedinečná na měsíčním povrchu.

Jiné lunární „pamětihodnosti“

Mnohé jiné oblasti Měsíce se staly předmětem spekulací.

Organizace VGL (5) má webové stránky věnované obvyklým místům na měsíčním povrchu, i když nebyly aktualizovány od roku 2002.

David Hatcher Childress, autor publikací o záhadách, např. o antigravitaci ztracených měst Lemurie, pohonu UFO na „volnou energii“, apod., známý též z mnoha dílů seriálu „Ancient Aliens (Vetřelci dávnověku) (6), stále udivuje své čtenáře tvrzením o všudypřítomných pyramidách a kopulích (což jsou obvyklé vrcholky v centrech impaktních kráterů), ale i stopy zanechané automatizovanými „těžebními stroji“ (obvykle jde o stopy po balvanech, odhozených meteorickými dopady), o platformách nebo terasách, „jezerech“, UFO doutníkového tvaru a dalších záhadách.

Netřeba dodávat, že tyto jeho objevy jsou vyvolány určitým způsobem pohledu na fotografie: mnohé z nich jsou tak zrnité, že je zapotřebí mnoho fantazie k tomu, abychom tam viděli to, co Childress.

To však neznamená, že lze šmahem vyloučit všechny anomální struktury. Trend technologického pokroku, zvýšení kvality fotografování a zeměměřičské techniky vyřeší tyto otázky, dříve nebo později.

Buď potvrdí jejich anomálnost nebo je odhalí jako následek zkreslení vlivem osvětlení nebo jako důsledek přehnané lidské představivosti a optických klamů.

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org/wiki/Luna_3
(2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Selenografie
(3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Program_Lunar_Orbiter
(4) http://en.wikipedia.org/wiki/David_Hatcher_Childress, http://davidhatcherchildress.com/
(5) http://vgl.org/, http://www.vgl.org/webfiles/lan/cuspids/cuspids4.htm
(6) http://en.wikipedia.org/wiki/Ancient_Aliens