Velké Zimbabwe

30. 9. 20241. 10. 2024 zahadyazajimavosti Afrika, archeologie

Během sedmnáctého století začali Arabové, jako hlavní mezinárodní obchodníci, vytlačovat Portugalce na pobřeží Mosambiku.

Šířily se zde příběhy o králi jménem Monomotapa (1), který vládl z města, jenž se nazývalo Symbãoe nebo Zimbãoche, v určité vzdálenosti na východ. Podle některých verzí těchto příběhů, Monomotapovův palác byl pokryt pláty zlata, ale v roce 1531,

Vicente Pegado, kapitán posádky v Sofala, psal o zničených kamenných pevnostech, věžích více než „dvanáct sáhů“ vysokých, dolech a upozornil, že Symbãoe znamená „soud“ v místním jazyce.

V roce 1552 se portugalský historik João de Barros (1496 – 1570) (2) domníval, že to bylo Axum, město královny ze Sáby.

Obr.1 Fantazijní ztvárnění „Ženy válečníků Monomotapa“ od Johanna Theodore de Bry a Johanna Israel de Bry v „Indie orientalis“, z roku 1599

Byly to příběhy z druhé ruky od arabských obchodníků, kteří obchodovali s lidmi z vnitrozemí, ale Portugalci tam cestovat nemohli.

V roce 1871, když Evropané začali zkoumat vnitrozemí jižní Afriky, geolog a cestovatel Karl Gottlieb Mauch (1837-1875) (3) se rozhodl prozkoumat legendární zříceniny Monomotapa, o kterých slyšel ze spisů německého misionáře jménem Alexander Merensky (1837-1918) (4), jenž o nich psal v roce 1867.

Mauch přesvědčil místního průvodce, sběratele slonové kosti George Philipse, aby jej dovedl ke zřícenině Zimbabwe.

Ruiny byly příliš zarostlé, než aby je bylo možné prozkoumat. Cestovatelé se setkali se starším domorodcem Babareke, který jim řekl, že byl synem posledního velekněze kultu, který kdysi obětoval voly v těchto troskách. Nic než toto se Mauch a Philips nedozvěděli.

Obr.2 Centrum komplexu Velké Zimbabwe

Velké Zimbabwe (5) leží v širokém údolí řeky Mapudzi, přítoku řeky Sabi, která ústí do Indického oceánu na jih od Sofala. Krajina je žula, s malými pahorky a skalami, které exfoliací (trhliny) odpadají z exponovaných skalních stěn, jak se teplota mění v průběhu roku.

To poskytuje pohodlně dostupný stavební materiál, který byl použit staviteli Velkého Zimbabwe a okolních lokalit. Dalším použitým materiálem byl mastek, jehož naleziště je vzdáleno 24 km vzdálené, a dovážena byla také břidlice a křemen.

Zřícenina Velké Zimbabwe stojí na vrcholu částečně strmého pahorku, a pokrývá oblast o rozloze 0,65 km2. Největší stavba je elipticky uzavřený prostor (někdy nazvaný Temple – Chrám, v Eliptické ohradě), s Akropolí v horní části kopce, 550 m na sever. Existují další ruiny v údolí na severu a východě. Aby arabští obchodníci odradili své portugalské rivaly, řekli jim, že budovy byly postaveny z poskládaných kamenů, i když zdi byly omítnuté.

Stejně jako mnoho evropských objevitelů, Mauch po návratu do Německa vydal knihu o své cestě. A také, jako mnoho Evropanů, kteří nalezli podivné ruiny, se snažil vysvětlit, jakou kulturu objevil.

Myslel si, že domorodec Babareke jim popsal semitský rituál a že trosky jsou biblické město Ofir, místo legendárních dolů krále Šalamouna (6). Jedna ze zničených budov byla prý kopie Šalamounova chrámu, zatímco velký oválný kryt (který on nazval Zimbabye) byla kopie paláce, ve kterém královna ze Sáby žila v Jeruzalémě. Věřil, že Zimbabwe bylo postaveno fénickými architekty.

Mauchova kniha způsobila v Evropě rozruch a ruiny se staly lákadlem pro lovce pokladů, kteří chtěli najít Šalomounovy poklady.

Když Cecil Rhodes (1853-1902) (7) založil v roce 1889 Jižní Rhodesii (8) (v podstatě soukromou společnost, která spravovala obrovské území se značným ziskem), ruiny se staly součástí panství jihoafrických osadníků Willi a Harry Posseltových.

Willi se pokusil odstranit vyřezávaný mastek z jedné z ruin v roce 1888, ale byl napaden místními obyvateli. Podle jedné verze příběhu, v roce 1889, vyřezávaný mastek ve tvaru ptáka (9), koupil výměnou za přikrývky a cetky a prodal je Cecilu Rhodesovi, zatímco ještě jiná verze tvrdí, že je schoval, aby jej později vrátil na místo.

V knize „The Early Days of Mashonaland and a Visit to Great Zimbabwe Ruins“, naříkal na nedostatek pokladů.

Archeologické vykopávky a dezinterpretace

V roce 1891 archeolog James Theodore Bent (1852 – 1897) (10) strávil dva měsíce výkopy v troskách, odstranil ptáky z mastku a převezl je do muzea v Kapském Městě (vrátily se do Zimbabwe v roce 1981).

V prvních letech existence kolonie Jižní Rhodesie, byla zřízena Společnost pro staré ruiny (Ancient Ruins Company), s výslovným účelem hledat v nich poklady.

Správce Mashonalandu (11), Leander Starr Jameson (1853-1917) (12), zahájil výkopy na čtyřiceti místech, což vyneslo o něco více než 5 kg zlata, ale zničilo stratigrafickou integritu lokalit.

Archeolog Bent byl přesvědčen, že stavby byly postaveny národem královny ze Sáby Sabaeans (13), Féničany a dalšími semitskými národy, přesně tak, jak se domníval Mauch. To zakládal na přítomnosti mastku, falickém tvaru kónické věže a oválného tvaru velké zdi, což připomíná budovu na Ma’rib (مأرب, Jemen) (14), identifikovaném jako palác Harim z Bilqis, královny ze Sáby.

Také navrhl, že Velké Zimbabwe je totožné jak s biblickou zemí Ofir a zemí Punt ze starověkých egyptských textů, a že vzkvétala pod arabským vlivem až do středověku.

Věřil, že mince římského císaře Antoninus Pius (138 až 161 n.l.) nalezené v důlní šachtě v Mutale (Zimbabwe, Umtali před rokem 1982) (15) posiluje jeho závěry. Bohužel, to je všechno, co o této minci je známo.

Pozdější průzkumníci a archeologové se shodli s názorem Benta.

První byl Karl (nebo Carl) Peters (1856-1918) (16), zakladatel německé východní Afriky Tanganiky (dnes Tanzanie) (17), sice místo nikdy nenavštívil, ale prozkoumal jen trosky východněji v letech 1899-1900. Jeho rasistické postoje (považoval populaci Tanganiky za „nemocné a zbytečné smetí“, a názory, že by měla být použita bílými osadníky buď na nucené práce nebo vyhlazeni), jasně zabarvily jeho pohled na to, kdo mohl postavit tyto stavby.

Až v roce 1902 nový legislativní rada Jižní Rhodesie schválil zákon na ochranu historických lokalit a kurátorem se stal novinář Richard Nicklin Hall (1853-1914).

R. Hall strávil dva roky hloubením velkého výkopu. Věřil, že by mohl rozlišit dva kulty – uctívání Slunce, semitské (možná Himyarite Arabů), a druhé středověké arabské – oddělené zde dlouhou dobu. Hall tedy chtěl otevřeně místo „očistit“, záměrně odstraněním všeho, co by mohlo souviset s místními africkými národy, což popsal jeden hostující archeolog jako „bezohlednost … horší než cokoli, co jsem kdy viděl.“

Nicméně další výkopy prováděl David Randall-MacIver (1873-1945) (18) v roce 1905. Jeho závěry byly zarážející pro koloniální správu. Během výkopů nenašel nic jiného, než domorodé africké artefakty a dovážené zboží (včetně středověkých perských korálků, skla a čínského porcelánu, všechno ze 14. století a pozdější doby). Richard Nicklin Hall jeho činnost kritizoval, což vyvolalo ostré spory, které trvaly několik let.

Obnovené vykopávky v roce 1929, prováděné Gertrudou Caton-Thompson (1888 – 1985) (19), potvrdily objev MacIvera, že nalezený materiál pocházel z doby mnohem pozdější, než z doby Šalomouna, i když se podařilo prokázat jeho původ do devátého nebo desátého století n.l.

V roce 1950 Samuel Dickson Sandes (1899-1984) (20), správce národního parku v Zimbabwe, objevil dřevěné nadpraží, které bylo použito jako kryt na eliptické budově, a datoval je radioaktivní metodou C14 na 1304 ± 55 n.l., s pravděpodobností 98% s pádem do rozsahu 619-819 n.l.

Rhodesijský archeolog Roger Summers (21) použil toto zjištění a v roce 1955 navrhl ještě o něco starší původ, ale ne dříve než páté století našeho letopočtu. Názory Summerse na domorodý původ Velkého Zimbabwe a příbuzných míst ho dostaly do konfliktu s koloniální správou, která začala s tvrdou linií s prosazováním původu tohoto místa.

Rasistické interpretace

Objevy Randall-MacIvera neumlčel zastánce cizích původců Velkého Zimbabwe. Stejně tak byl prosazován semitský původ drávidské kultury v jižní Indii, nebo Malaya (původních obyvatel Madagaskaru).

Teorie semitského původu byla posílena dobrodružným románem Doly krále Šalamouna, publikovaným v roce 1895, čímž autor Henry Rider Haggard (1856-1925) (22) v podstatě vytvořil nejpopulárnější vysvětlení trosek, i přes nemožnost jejich datování.

V roce 1930 německý etnolog Leo Viktor Frobenius (1873-1938) (23) oznámil v novinách Cape Town, že identifikoval „zdroj civilizace, která vytvořila Zimbabwe a mnoho stovek zřícenin roztroušených po celé Rhodesii, portugalské východní Afriky a některých částech Bechuanalandu“. Označil jejich stáří mezi 4000 až 1000 př.n.l., tedy mnohem dříve, než zjistili archeologové, a věřil, že staviteli byli Sumerové z okolí Kaspického moře. Frobenius také tvrdil, že Atlantida se nacházela v jižní Africe. (24)

Je zřejmé, že výklad původu tohoto místa byl v 19. a na počátku 20. století zabarven rasovými předsudky na straně bílých evropských průzkumníků a později osadníků. Badatelé, cestovatelé, starožitníci i archeologové byli přesvědčeni o tom, že tak složitá památka nemůže být domorodého afrického původu, a tak ignorovali, nesprávně vykládali, a záměrně ničili důkazy. Vykopávky, prováděné po více než století, prokázaly nade vší pochybnost, že Velké Zimbabwe je zcela původní památkou.

A skutečnost?

Kolem pátého století našeho letopočtu se zde usídlili pastevci z kultury Gokomere. Kamenná architektura pochází z 12. – 15. století n.l. podle radiokarbonového datování, a z 14. Století podle importované keramiky a skla.

Počátky Velkého Zimbabwe a souvisejících památek lze chápat jako reakci na úpadek království Mapungubwe (25), státu, který ležel dál na jih, a který byl charakterizován svou hierarchickou společností a širokým obchodním spojením přes starověký přístav Rhapta (26) s Islámským obchodním přístavem Kilwa Kisiwani (27).

Na základě analýzy DNA místních obyvatel Lemba, se ukázaly semitské vazby, takže nárok na židovský původ se zdá být potvrzen. (28)

Původně však byly tyto semitské vazby vysloveny na základě obřezaných falických soch, které se nacházejí v některých ruinách. Vytvářené archeologické paralely v pohřební praxi, stylu atd., vyvolaly velké množství kritiky. Rozhodně nelze národ Lemba označovat za „židovskou Diasporu“.

V 60. a 70. letech 20. století se Velké Zimbabwe stalo symbolem hnutí afrických nacionalistů. Bílá vláda Jižní Rhodesie vydala jednostranné prohlášení nezávislosti na britské koloniální správě v roce 1965, a potlačila přesvědčivé důkazy, že se jedná o afrických původ památek.

Archeolog, který měl na starosti památky Jižní Rhodesie, Paul Sinclair v rozhovoru řekl, že musel být tehdy velmi opatrný při stycích s novináři. Vláda zadržovala správné informace, cenzurovala průvodce, muzea, učebnice, rozhlasové programy, noviny a filmy. Každému hrozilo, že ztratí svou práci, pokud by veřejně řekl, že černoši postavili Zimbabwe.

V roce 1964, sci-fi spisovatel Lyon Sprague de Camp (29) napsal: „Zimbabwe mělo tu smůlu, že uvízlo ve velkém sporu dvacátého století o rozdílech mezi rasami lidí. Ti, kteří chtěli ukázat, že bílá rasa je lepší než ostatní byli dychtiví ukázat, že Zimbabwe bylo postaveno bílými.“

Když zanikla Jižní Rhodesie, a v roce 1980 dostala většinovou vládu, nový stát si zvolil název Zimbabwe (30) podle tohoto místa. Navzdory politickým a ekonomickým problémům, kterými země prochází, Velké Zimbabwe zůstává významným symbolem africké hrdosti.

Odkazy

Září 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
						1
2	3	4	5	6	7	8
9	10	11	12	13	14	15
16	17	18	19	20	21	22
23	24	25	26	27	28	29
30

Mohlo by se vám také líbit

Existovali obři? (10)

Machu Picchu – otázky, samé otázky

Existovali obři? (5)