Stopy sněžného člověka?

V roce 2009 spatřili lovci v Taštagolském okrese Kemerovské oblasti na hranici s Altají, podivného tvora.

Podle slov svědků šlo o bytost porostlou hustými černými a červenými chlupy, o velikosti 1,5 až 2 metry. Na sněhu po něm zůstaly stopy, srovnatelné s velikostí medvědích stop. Všechny stopy však měly jasně viditelné otisky prstů, míst drápů.

Yettiho spatřili nedaleko Azasské jeskyně, 45 km od centra okresu Taštagol, 450 km vzdáleného od Kemerova.

Obr. 1: Tento otisk je podobný tomu, jenž byl nalezen v jeskyni v Taštagolské oblasti. Foto poskytla tisková služba správy Kemerovské oblasti.

„Nyní máme 12 těchto stop,“ tvrdí vedoucí administrace okresu Vladimir Makuta. „Všechno začalo v listopadu 2008 na území, kde lovci mohou vstoupit jen když napadne sníh. Blíže tyto tvory nikdo nikdy neviděl.“

Ale rybáři říkají, že si v jasném počasí čas od času všimli nějakých podivných stvoření, která se hbitě brodila v hlubokém sněhu nebo po větvích stromů. Obecně fámy o „sněžných lidech“, tu kolovaly i dříve.

V sovětských dobách byla na jihu oblasti řada věznic. A když vězni odmítali jít do práce, argumentovali tím, že v tajze běhá nějaká podivná bytost.

Obr. 2: Spící hominid

Když věznice zavřeli, a bezplatné služby vězňů skončily, vesnice zůstaly opuštěné. Nový rozvoj oblasti začal před pár lety – přílivem turistů a milovníků exotických oblastí, kteří se zde objevují poměrně často. A někdy vidí také něco divného.

Je dosti zvláštní, že zprávy o pozorování humanoidních tvorů se v létě nevyskytují. Objevují se pouze v zimě.

„Upřímně řečeno,“ pokračuje vedoucí Taštagolského okresu, „zpočátku jsem tyto fámy nevnímal. Ale když došly desítky odvolání, tak jsem osobně místa navštívil. Nikoho jsem nepotkal, ale našel jsem v Azašské jeskyni několik velkých stop připomínající lidské.“

Vladimír Nikolajevič Makuta nyní s pomocí místních orgánů a vědců – antropologovů z Kemerovské státní univerzity se snaží organizovat expedici do oblasti Azašské jeskyně. Nicméně tato myšlenka již má své oponenty:

Nikdy předtím v Kuzbasu vědci nezískali zprávy o pozorování «sněžných lidí» a považují nynější zprávy za falešné. Ale z druhé strany, vždycky je někdy něco poprvé.

Navíc, u domorodců z těchto míst (Hory Šorii – Šorijci), je však mnoho legend o takzvaných „temných lidí“ – podivných bratřích člověka.

Ředitel Mezinárodního centra hominologie Igor Burcev říká, že už dříve došlo z těchto hor několik svědectví o hominidech. Toto teritorium sousedí s Altají, odkud takové zprávy dochází častěji.

Navíc, profesor Boris Poršněv, soustředil během práce v Komisi na prozkoumání otázky „sněžného člověka“ při Akademii věd SSSR v letech 1958 – 1959, rozsáhlý materiál o hominidech. Zjistil, že Altajské hory nejsou jen místem setkávání s těmito tvory, ale i oblastí jejich rozmnožování, protože se tam lidé setkali i s dětmi, a celými páry – samci i samicemi.

Řada setkání s yetti se udála zejména v Jakutsku (severní soused Kemerovské oblasti), a na jihu v Sajanach a pak dále na jihu – v horách Mongolské Altaje. Uskutečnila se tam expedice akademika Alexeje Okladnikova v roce 1976, a byl vytvořen speciální tým, který shromáždil informace a velké množství zpráv o setkání s Almasem – mongolsky «sněžném člověku“.

Dalo by se říci, že u těchto tvorů nemohou být velké vzdálenosti žádným problémem. Jak můžeme předpokládat, tito tvorové nejsou spjati s žádným územím a při hledání potravy se mohou dostat i velmi daleko. Proto i v tomto případě jeden nebo více těchto tvorů přešlo z Altaje a osídlilo do 90 let minulého století některé oblasti Hor Šorii.

Obr. 3 : Tentýž tvor v plné výšce. Takového tvora popsali Igorovi Burcevovi obyvatelé Altaje. Je možné, že nyní se tito tvorové přestěhovali do Kemerovské oblasti?

Je celkem pochopitelné, že tyto tvory viděli u Azasské jeskyně. V své době zoolog a přírodovědec Carl Linné klasifikoval «sněžného člověka“ jako „Homo nokturnus trogloditus» – „člověk noční jeskynní“. Přírodní jeskyně – to je ideální místo k jejich životu.

A Azasské jeskyně, o celkové délce několika kilometrů, nacházející se v neobydlené oblasti – jsou pro tyto tvory velmi vhodné. A navíc je zvláštní, že nyní o troglodytech vypráví už i domorodí lovci. Dříve o nich hovořili pouze cizí turisté.

Ale když se optáte místních lidí, ti, bez udivení vypráví, že ano, tady žijí chlupatí divocí muži, kteří nepoužívají oheň, oblečení, nástroje. Nejsou nebezpeční pro člověka, neútočí na něj, ale při náhodném setkání s ním se rychle skryjí. Přesto je třeba mít se při kontaktech s nimi na pozoru.

Z ruských zdrojů