Jak vznikly krátery na Jamalu?

Na poloostrově Jamal, v Arktidě, na Dálném severu (1), byly v roce 2014 nalezeny tři obří krátery. Fenomén se okamžitě stal centrem pozornosti odborníků i záhadologů. Vyrojilo se mnoho hypotéz, ale i fantazií.

Co se skutečně stalo?

„Efekt šampaňského“

Geologové se domnívají, že v malých hloubkách (do 100 metrů) se mohou objevit podzemní dutiny, kde se hromadí plyn a voda.

Kvůli globálnímu oteplování teplota v dutině stoupá, plyn se rozpíná a tato směs stoupá k povrchu, a vystřeluje vzhůru zeminu a permafrost. Tyto horniny mohou obsahovat až 80 procent ledu.

V podstatě ke stejnému procesu dochází, když otevřeme ohřáté šampaňské. Dále, slunce roztaje led, takže na povrchu zůstává relativně malá vrstva hlíny a obrovská tajemná díra.

Zda k tomuto efektu došlo i zde, ukáže podrobný průzkum.

První tým odborníků, vedených Marinou Leibmanovou, z Ústavu zemské kryosféry (2), se brzy dostavil na místo, a potvrdil sice zvýšený obsah metanu, ale nešlo o výbušnou směs. (3)

Jak vědci sdělili, zatím není známo, proč ke vzniku tohoto útvaru došlo.

Bovaněnkovský útvar je 70 metrů hluboká šachta o průměru 30 metrů. Je obklopen ze všech stran permafrostem. Blíže k povrchu led taje a ve spodní části vytváří hezké jezírko.

Ve spodní části útvaru je místo, kde se, podle názoru odborníků, něco stalo s plynem. Nějakým způsobem se nahromadil, a po zahřání se rozšířil a celou tuto 70 metrovou dutinu prorazil.

Je nutné pochopit podstatu tohoto jevu. Je nutno analyzovat satelitní snímky, provést vrty a prozkoumat vzorky na obsah různých plynů v podloží, aby se zjistilo, kde se vůbec vzal. Musí se proměřit teplota permafrostu k zjištění toho, jaké procesy tam proběhly a jak rychle.

Je možné, že fenomén je spojen s nárůstem teploty v permafrostu v určité hloubce. Jenže zvýšená teplota přichází do hloubky až po nějaké době poté, co je zvýšená i na povrchu. Například, teplé léto roku 2012 vyslalo teplé vlny do hlubin a v hloubce 10 metrů se projeví až za rok, v hloubce 20 m za dva roky, a tak dále.

Je také možné, že za vznikem kráteru je činnost místních těžařů plynu.

Nabídla se verze, že při těžbě plynu se ložiska dávají do pohybu a mohou se tak dostat na velké vzdálenosti a tak i na povrch. Výzkumníci se dotazovali těžařů, zda je to možné. Ti připustili takovou možnost, ovšem jen maximálně na jeden kilometr. Jenže zde se nový kráter nachází až 40 kilometrů od hlavního plynového pole Bovaněnkovo.

Navíc v tomto místě dosahuje hloubka permafrostu více než 300 metrů. Plyn se těží v hloubce asi jednoho kilometru. Znamená to, že plyn by musel prorazit kilometr horniny a z toho celých 300 – 500 m je věčně zmrzlá půda – permafrost. A to je neuvěřitelné.

A pak v jednom kráteru, který vznikl dříve, voda už dosáhla téměř k povrchu, ale v Bovaněnkovském kráteru je ještě v hloubce 70 metrů. Pokud by díra vznikla v důsledku působení plynu, pak by všechna voda vytekla do dutiny po plynu. A to se nestalo.

Byly na místě kráteru nějaké osady a lidé?

To se neví. Na poloostrově Jamal nejsou obydlené osady. Jsou zde pouze polární stanice, a osady, kde se střídají těžaři plynu. Místní obyvatelé jsou pastevci, kteří putují po Jamalu – na jaře k severu, a na podzim zpět na jih. Nepředpokládá se, že by Něnci, bez ohledu na úroveň jejich vzdělání, rozbili svůj stan na místě, kde může dojít k takové příhodě.

Na podrobný výzkum tohoto jevu se musí počkat až do příštího léta. Vrty se však provedou už v zimě, což je lepší z hlediska použití těžkých strojů, které se v zimě lépe používají.

 

K tomuto výzkumu se musí najít finanční prostředky, asi 1,2 miliónů rublů, zejména na dopravu výzkumníků na místo vrtulníky, neboť jiný způsob zde nepřichází v úvahu. Pro plynárenský průmysl je to ale v podstatě pakatel.

Podle ruských zdrojů

Odkazy

(1) http://cs.wikipedia.org
(2) http://www.ikz.ru/
(3) https://www.youtube.com/watch?v=mHJvA2WWs6k