Chodil člověk vedle dinosaurů?

Na příkladu údajných lidských stop, které jsou vedle stop dinosaurů a jejichž stáří je prý asi 108 – 94 miliónů let, můžeme vidět, jak žijí a vyvíjí se mýty.

A také díky tomu můžeme pochopit, proč mají tak dlouhý a šťastný život. Jako vždy, v základech této dobré životaschopnosti mýtu leží jedna ze základních vlastností lidské psychiky, kterou lze stručně charakterizovat takto: čím jednodušší je vysvětlení, tím víc mu věříme.

Tato lidská vlastnost, stejně jako mnoho dalších, se objevila u našich předků v dávných dobách, kdy život nebyl pro primitivní lidi ještě příliš bezpečný. Často se stávalo, že na dlouhé a důkladné analýzy situace prostě nebyl čas. Třeba pokud člověk při požáru v savaně dlouho přemýšlel, na jakou stranu má utéci, tak uhořel, než přijal správné rozhodnutí. Proto v těchto dobách přírodní výběr podpořil nejrychlejší analytický systém, který podal nejjednodušší vysvětlení pro to, co se stalo.

Časy se změnily, a život lidské rasy se stal klidnějším, ale tato stará systémová analýza zůstala v našem podvědomí. Často se vyskytuje ve stresových situacích (jako učebnicový příklad je heslo – „Kdo uteče – vyhraje“), a také tehdy, když se lidé setkají s neobvyklým nebo paradoxním jevem (protože každý paradox je druh malého napětí a stresu).

Přesně to se stalo s tzv. stopy dinosaurů a lidí, které v roce 1909 objevil texaský chlapec Ernest Adams při procházce kolem řeky Paluxy blízko města Glen Rose (USA).

Přesněji řečeno, sám objevitel o nějakých lidských stopách ani nehlesl, jen řekl místnímu učiteli přírodních věd, že viděl na skalách v blízkosti řeky podivné tříprsté stopy. Teprve v roce 1938 se k nim vypravil paleontolog Roland Bird, který provedl první vědecký popis tohoto objevu. (1)

I Bird, a to je to nejzajímavější, také nenašel žádné lidské stopy – ve své práci napsal, že břeh řeky Paluxy je „pošlapán“ stopy býložravých dinosaurů – sauropodů (2), podobných slavným Brontosaurům, ale mnohem menších. Později tam našel stopy dvouprstých nevelkého dravého dinosaura – teropoda (3), který, podle všeho, honil sauropoda s jasným cílem. Bird i stanovil stáří stop (což bylo později potvrzeno izotopovým měřením), a také zjistil, že v dobách dinosauřích procházek zde nebyl břeh, ale mělká voda, tzn., že stopy byly díky tomu zachovány v bahnitých sedimentech.

Zde je třeba trochu odbočit a zdůraznit to, co příznivci verze „člověka v době dinosaurů“ úporně ignorují – stopy zůstaly v bahně, což vždy deformuje otisk. Nějaké další důkazy postrádají smysl – každý měl mnoho příležitostí, aby se to již dávno vyzkoušel v praxi. To je důvod, proč Bird nemohl přesně určit, který z dinosaurů udělal dané otisky – stopy byly silně deformované. Kromě toho, pozdější vlivy (například voda, nebo větrná eroze) také docela „rozmazaly“ jejich obraz.

Takže Bird podal kompletní popis těchto stop, a publikoval několik článků, ale o nijaká senzace se nekonala – i když takový nález stop dinosaurů nebyl a není nijak častý a senzaci by si zasloužil. Nicméně, právě z jeho publikací vyrostl mýtus, který žije dodnes.

Jeho fotografie a kresby posloužily jako ilustrace k článku kreacionisty, zakladatele tzv. „Společnosti potopy“ Clifforda L. Burdicka (1919-2005) (4), který vyhlásil, že jasně vidí fotografie lidských stop.

Tohoto ctihodného kreacionistu nijak netrápil fakt, že velikost těchto stop v některých případech překročila 68 cm, tedy dvojnásobek velikosti průměrné délky lidského chodidla, která zřídka převyšuje 34 cm. To hlavní se stalo – pověst byla vytvořena, a množství odpůrců evoluční teorie ji během několika dalších let rozneslo do světa. Je s podivem, že po dlouhou dobu, nikdo z těch, kdo fandil verzi lidské existence v období křídy, se neobtěžoval jít do Texasu a podívat se na tyto stopy osobně – kreacionisté přebírali hojně jen fotografie Birda s Burdickovým výkladem. Není také divu, že vědci těmto „argumentům“ nevěnovali pozornost – takové pomatence nepovažovali za důstojné soupeře a partnery k diskusi.

Obr. Ernest George Adams

Teprve až v roce 1968 baptistický kněz Stanley Taylor, majitel malé filmové produkční společnosti „Films for Christ“ (Filmy pro Krista), shromáždil skupinu kreacionistů k výzkumu koryta řeky Paluxy. Výzkum pokračoval až do roku 1972, a v roce 1973 Taylor vydal film „Stopy nohou v kameni.“ Film se rychle stal velmi populárním: promítal se ve školách, kostelech a na zasedáních kreacionistických skupin po celé Americe. Teprve poté paleontologové reagovali na „machinace“ svých soupeřů – v roce 1979 student biologie Glen Kuban (5) se začal zabývat argumenty kreacionistů. Následující léto společně se svým přítelem šli do Glen Rose, aby důkladně prozkoumali všechny otisky.

Zde dejme slovo přímo Glenovi Kubanovi. Ve své zprávě o provedených studiích (podrobnosti lze nalézt zde (6) napsal:

„… Můj partner Tim Bartolomew a já jsme provedli řadu měření, fotografií a gumových odlitků z údajných „lidských“ stop. Všimli jsme si, že mnoho „lidských stop“ z Taylorových údajů měly společnou podlouhlou, zaoblenou patu a reliéfní část kolem zadní části a boků stopy, což se podstatně liší od toho, co by se dalo očekávat od pravých lidských stop. Většina je rozšířena ve formě otevřeného písmene „V“ v přední části a některé nesly dlouhé mělké drážky v přední části, což je v rozporu s otisky lidských nohou. Přední hrana stopy tak ukazuje na tři prsty (dinosauří) nohy, ale rozšíření zadní části bylo udivující a zdálo se, v souladu s předpokladem skupiny z Loma Linda o tom, že tyto stopy jsou jednoduše poškozenými exempláři typických tříprstých otisků stop dinosaurů.

Na základě pozorovaných vlastností stop, jsem vyslovil hypotézu o tom, že možná existoval dinosaurus, který místo toho, aby chodil normálně jako většina dvounohých dinosaurů s podporou pouze na prstech, možná chodil s rozložením hmotnosti na paty a plosku, a vytvářel tak protáhlé otisky. To by vysvětlilo všechny znaky stop – a absence jasných otisků prstů připadajících na jednoho z několika možných faktorů, jako jsou eroze, otisk prstu, nebo nejprve prsty (kvůli pevnému podkladu, který by mohl také vysvětlit malou hloubku podélných stop).“

I když výzkum Kubana udělal zdánlivě konečně pověstnou tečku nad „i“ – tedy vše, co bylo považováno za lidské stopy, bylo jednoduše výsledkem eroze, jakož i skutečnost, že dinosauři, kteří zde chodili v bahně, mohli šlapat po celém povrchu nohy (což u těchto ještěrů nebylo vlastně příliš časté).

Nicméně, kreacionisté nekapitulovali. Po třech letech od průzkumu Kubana, bývalý baptistický kněz, doktor antropologie Carl Edward Baugh (1936) (7) zahájil vykopávky v blízkosti řeky Paluxy s cílem vyvrátit závěry svého soupeře.

Nicméně, je třeba poznamenat, že reverend Baugh se doktorem antropologie jmenoval sám od sebe – nenašly se totiž žádné stopy po jeho disertační práci, ani důkazy o tom, že ji vůbec kdy obhájil. Nicméně, z míst výzkumů tohoto „antropologa“ najednou začaly proudit samé senzační nálezy, jeden záhadnější než druhý – jednou řekl, že objevil četné lidské stopy, podruhé i lidský prst a zuby … a dokonce i kamenné kladivo!

Kuban se rozhodl znovu zkontrolovat břeh řeky Paluxy a o rok později prozkoumal všechna místa, kde pracoval Baugh. Nicméně brzy zjistil, že tam není nic nového, jen nové stejně podlouhlé dinosauří stopy, ale už ve velmi špatném stavu. Kromě toho po kontrole údajného lidského zubu se ukázalo, že jde o zub ryby, a prst byl jen dobře vyleštěný oblázek a kladivo byla zbraň, která byla použita Indiány před 200 lety.

Navíc, pečlivý Kuban se zkontaktoval s místním farmářem Alfredem Westem, který zpočátku pomáhal s průzkumy Baugha. A ten důkladně vypověděl, jaké metody Baugh používal – například pod záminkou „očištění“ otisků lidských prstů v jedné ze stop, Baugh, možná že neuvědoměle, sám vytvořil takové otisky. A pak neváhal tvrdit, že „očištěné“ stopy opravdu patří člověku.

Po čase Glena Kubana zřejmě začal celý příběh nudit a tak se rozhodl s ním jednou provždy skoncovat. V roce 1985 osobně pozval šéfa Institutu pro výzkum stvoření, Johna Morrise a další kreacionisty, šířící verzi Burdicka, Taylora a Baugha, k řece Paluxy. Biolog je provedl přes všechna archeologická naleziště, ukázal jim vzorky otisků a nakonec přesvědčil své oponenty, že se v minulosti všichni vážně mýlili. To vše udělalo velmi hluboký dojem na Morrise, který o rok později vydal knihu „Tajemství řeky Paluxy„, na jejichž stránkách přiznal, že všichni, kdo věří v lidské stopy u Glenn Rose, se mýlí. Vyzval také všechny čtenáře, aby nevěřili na „důkazy“ Baugha, který byl obviněn z úmyslného falšování.

Mohlo by se zdát, že mýtus o lidech, kteří žili společně s dinosaury musel zemřít jednou provždy – ale to se nestalo. Stále a stále řada časopisů a webových stránek nadále šíří bludy o „lidech na březích Paluxy“, jež žili s dinosaury. Je pravda, že novináři nemusí všemu rozumět – jejich hlavním cílem je čtenost a sledovanost. Ale proč v tento mýtus, i když byl jednou důkladně vysvětlen, lidé stále ještě věří?

Faktem je, že aby bylo možné pochopit argumentaci Kubana, musí být člověk nejen odborníkem na dinosaury a jejich stopy, ale také mít povědomost o dalších vědách, jako je geologie a geochemie. A takových lidí je, bohužel, málo. Proto se zdá pro většinu lidí verze kreacionistů jednodušší, protože jí může porozumět každý. A to je právě ona funkce lidské psychiky, o které je zmínka v úvodu tohoto článku …

Odkazy

(1) http://www.naturalhistorymag.com/picks-from-the-past/241755/thunder-in-his-footsteps
(2) http://cs.wikipedia.org/wiki/Sauropodi
(3) http://cs.wikipedia.org/wiki/Theropoda
(4) http://creationwiki.org/Clifford_Burdick
(5) Glen Kuban – http://paleo.cc/
(6) http://sivatherium.narod.ru/creawork/g_kuban/taylor/taylor.htm
(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Baugh

Čtěte více:

• Útok velkého teropoda ve fosilním záznamu. Osel, http://www.osel.cz/index.php?clanek=5019
• Paluxy, Wikipede, http://cs.wikipedia.org/wiki/Paluxy