Rapa Nui: Velikonoční ostrov soch

13. 4. 202412. 5. 2024 zahadyazajimavosti Amerika, Oceánie

Izolovaný sopečný ostrov Rapa Nui

(známý jako Velikonoční ostrov (1), protože byl poprvé navštíven Evropany na Boží hod velikonoční roku 1722) je nejlépe známý pro obrovské sochy, nazývané mo’ai v místním polynéském jazyce (2).

I když jsou obvykle popisovány jako monolitické, nejde o monolity, protože se skládají z jednotlivých prvků: hlavní těleso, od spodní části trupu k hlavě je hlavní část, některý jsou ozdobeny červenou pukao (obvykle překládané jako „uzel vlasů“, ačkoli mohou představovat opeřené čelenky) a oční důlky mohou být vyplněné kameny z bílého korálu a černými nebo červenými okraji.

Obr.1 Satelitní pohled na Rapa Nui

Na ostrově je 887 takových soch, ale 394 z nich zůstalo v lomu, kde vznikaly.

Tajemství mo’ai

Hlavní „tajemství“ mo’ai je, proč jich existuje tolik na tak malém ostrově.

Obr.2 Obnovená mo’ai na Ahu Ko Te Riku

Rapa Nui, je chilský ostrov o rozloze pouhých 163,6 km2 a je nepravděpodobné, že by někdy hostil obzvláště velkou populaci. Populace ostrova v 17. století byla kolem 15.000 lidí, ale klesla na 3000 v době prvního kontaktu s Evropany (i když to může být dost snížený odhad). Důvody tohoto katastrofického poklesu nejsou známy, ale šlo údajně o dopady přelidnění, účinky odlesňování a přemnožení potkanů. To způsobilo ztrátu zemědělských produktů, neschopnost postavit rybářská plavidla a pokles počtu ptáků.

Výsledkem bylo hladovění, smrt a možná i kanibalismus. Existuje také hypotéza, že sto let před prvním kontaktem s Evropany vypukla válka, ale to není podloženo archeologickými důkazy. Po kolonizaci kolem roku 1200 n.l., populace rychle rostla až do ekologické katastrofy v sedmnáctém století; mezikmenové násilí vzniklo zřejmě v době mezi návštěvou Jacoba Roggeveena (1659-1729) (3) v roce 1722 a při dalších kontaktech s Evropany, až do dne 15. listopadu 1770, když dvě španělské lodě, San Lorenzo a Santa Rosalia, připluly k ostrovu. Když James Cook (1728-1779) (4) navštívil ostrov v roce 1774, oznámil, že některé sochy byly již ve vzpřímené poloze. Do té doby válka probíhala a zpráva o zbývající postavené mo’ai pochází z roku 1838.

Mimozemšťané?

Pravděpodobně nejznámější „alternativní“ vysvětlení pro stavbu mo’ai podal Erich von Däniken, který tomu věnoval krátkou kapitolu v knize „Chariots of the Gods?“(1969) (5)

Je to krátká kapitola o pouhých sedmi stranách. Píše se v ní, že na ostrově nebylo dost lidí ke stavbě soch, a tvrdí, že „ostrov sotva poskytl potraviny pro více než 2000 obyvatel“).

Obr.3 Mimozemšťané staví mo’ai

V knize „Zpět ke hvězdám“, v kapitole 9 „Nevyčerpatelné téma: Velikonoční ostrov“ (6), odmítá experiment Thora Heyerdahla (1914-2002) (7) z roku 1950, který popsal možnosti pro výrobu a pohyb mo’ai. Von Däniken předkládá svou verzi vzniku moai:

Malá skupina inteligentních bytostí byla uvězněna na Velikonočním ostrově vlivem „technických problémů“. Skupina měla velké znalosti, velmi pokročilé zbraně a způsoby opracování kamene.

Mimozemšťané doufali, že je najdou a zachrání jejich vlastní kolegové. Nejbližší pevnina je však asi 3000 km daleko. Život na ostrově se stal nudným a monotónním. Začali tedy učit domorodce; řekli jim o cizích světech, hvězdách a planetách. Možná aby zanechali trvalou vzpomínku na svůj pobyt, možná také jako znamení přátelům, kteří je hledají, mimozemšťané vytvořili kolosální sochu z vulkanického kamene. Pak udělali další kamenné obry, které umístili na kamenné podstavce podél pobřeží tak, aby byly viditelné z velké dálky. Ostrované je vytvářeli i po jejich odchodu.

Kon-Tiki a peruánští průzkumníci

Thor Heyerdahl provedl experiment, při kterém byla mo’ai úspěšně přestěhována pouze s použitím materiálů dostupných na ostrově před kontakty s Evropany. Jeho expedice Kon-Tiki (8) měla potvrdit vazby mezi Velikonočním ostrovem a Tiwanaku (Tiahuanaco) (9).

Podle Heyerdahla, podobnosti mezi mo’ai z Rapa Nui a prekolumbijským sochařstvím v Peru byl důkazem k tomu, že ostrov byl zabydlen přistěhovalci z Jižní Ameriky, nikoliv z Polynésie.

Obr.4 Kon-Tiki, balzový vor, kterým šest mužů přeplulo Tichý oceán z Chile na Rapa Nui v roce 1947

V roce 1947 Heyerdahl postavil balzový vor, který pojmenoval Kon-Tiki, podle jednoho z alternativních jmen boha Viracocha (lépe Apu Qun Tiqsi Wiraqutra). To bylo založeno na plovoucích vorech na jezeře Titicaca a bylo jasné, že materiál i konstrukce je dostatečně způsobilá k plavbě, aby bylo možné podniknout cestu od pobřeží Jižní Ameriky na Rapa Nui, vzdáleném 3510 km západně od kontinentu. Cesta byla úspěšná, a dokázala, že mohla být provedena v prekolumbijském období. Co dokázat nemohla, bylo to, zda k takové cestě skutečně došlo.

To je metodický problém v experimentální archeologii: že něco je možné, není to samé jako by k tomu skutečně došlo. Jedná se o problém s tzv. „baterií z Babylonu“ (10), kde experimenty ukázaly, že mohou být použity (s malou úpravou) k produkci elektrického náboje, ale nemáme žádný důkaz pro použití elektřiny v Parthii.

V případě expedice Kon-Tiki, žádný další důkaz nepodpořil myšlenku, že lidé z Rapa Nui přišli z Jižní Ameriky. Thor Heyerdahl byl extrémní diffusionista (11), který věřil, že prakticky všechny kulturní podobnosti měly jediný původ.

Přes své neobvyklé myšlenky o původu rapanuiské kultury, Thor Heyerdahl provedl první systematickou archeologickou práci na ostrově, a dokázal, že je opravdu možné vytesat sochy ze sopečného tufu pomocí kamenných nástrojů a přepravu za použití místně dostupných materiálů. Jeho průkopnická práce zbavila mo’ai mnoha mýtů a umožnila následně archeologům soustředit se na pochopení kultury obyvatel ostrova.

Rapa Nui jako pozůstatek potopeného kontinentu

Podle některých představ existoval v Tichém oceánu kontinent, tzv. Mu (12). Podle Grahama Hancocka (13) šlo o vyspělou civilizaci během druhé části pleistocénu (14), která zanechala stopy své existence v pozdějších kulturách.

Obr. 5 Jedna z verzí kontinentu „Mu“

Pozůstatky této civilizace jsou ztraceny pod vlnami oceánu v důsledku stoupající hladiny moře v holocénu (15). Netřeba dodávat, že Hancockovy myšlenky se nesetkal s pochopením archeologické komunity, a postupně od některých svých extrémních názorů ustoupil.

Proč byly mo’ai stavěny?

Stavitelé umístili sochy na kamenné plošiny, u pobřeží, dívají se většinou směrem do vnitrozemí.

Radiokarbonové datování ukazují, že nejstarší byly postaveny brzy po příchodu prvních osadníků, kolem poloviny třináctého století n.l., a že ve stavbě bylo pokračováno příštích 250 let.

Jejich styl je polynéský, ale jejich velikost je bezprecedentní. Také plošiny ahu, na nichž byly postaveny, mají také polynéský původ (viz posvátné plošiny Marae) (16).

Také další prvky kultury Rapa Nui ukazují na spojení s polynéskou kulturou: jazyk patří do východní polynéské skupiny, s úzkými podobnostmi s Marquesany a Māori, zatímco tradiční náboženství bylo forma uctívání předků, takže sochy zřejmě představující významné předky.

Podle mýtů domorodých obyvatelů, svůj původ odvozují k pravlasti na neznámém ostrově zvaném Hiva, což mohou být zřejmě Markézy (17), což je překvapivé, vzhledem k jazykové příslušnosti.

Odkazy

Duben 2024
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30

Mohlo by se vám také líbit

„Bigfoot“ je žena

Lidstvo žije v příliš malé „bublině“

Jak to bylo s letopočty