Podzemní světy (5)

Legendy o podzemním světě jsou příliš hluboko zakořeněny – patří do trvalé výbavy lidských archetypů, nebo jsou na ústupu?

Šambhala a Agharta

Na Západě se ve 20. letech legendy o podzemním světě pevně propojily v jeden souvislý celek s legendami o podzemní vládě.

První zmínku o Aghartě lze nalézt v esotericko – fantastickém románu od Yves Saint d’Alveydra „Mise v Indii a v Evropě“ (1886). „Pod zemí, stejně jako na povrchu,“ psal, „nachází se zbytky památek z minulých cyklů a nejednou se lidé pokoušeli navštívit kamennou knihovnu, aby se vrátili odtud nikoli s prázdnýma rukama.“

Král Agharty, „Mahátma“ ochraňuje tajemství a neprozradí je, protože by je síly Antikrista využily pro mocnou zbraň. Jakmile síly zla budou zničeny, „Mahátma“ odhalí tajemství ve prospěch lidstva.

Román udělal dojem, a legenda o Aghartě pronikla do dokumentární knihy polského vědce Ferdinanda Ossendovského, „Země zvířat, lidí a bohů,“ (1922). Ossendovski napsal, že mongolští lámové mu řekli o Aghartě, podzemní říše v Mongolsku, kterou spravuje Král Světa.

V budoucnu, až materialismus zničí svět, vypukne strašná válka. Tehdy lidé z Agharty přijdou na povrch a pomohou skoncovat s násilím.

„Stařešinové, žijící na Amyle, mi vyprávěli staré legendy o tom, jak jakýsi mongolský kmen, prchající z jha Čingischána, se ukryl pod zem,“ tvrdí Ossendovski.

• „Pak, v blízkosti jezera Nogan-Kul, jeden Mongol mi ukázal bránu, vedoucí, podle jeho slov, do samotného království Agharty. Kdysi dávno jistý lovec pronikl do království, a když se vrátil, vyprávěl o všech zázracích, co viděl.
• A tehdy mu lámové vyřízli jazyk, aby už více nemohl nikomu říci o Záhadě záhad. Lovec opět přišel ke vchodu do jeskyně, kde navždy zmizel v podsvětí, a vzpomínky na tuto příhodu se uchovávaly a hřály mnoho let srdce kočovníků.“

Ještě zajímavější informace dostal Ossendovski od Dželiba Džamsrapa z Narabanči, který mu řekl příběh o příchodu tajemného a silného Krále Světa, Pána podsvětí na Zemi. Popsal vzhled hosta, zázraky, které dělal, i vyslovená proroctví.

• „Právě tehdy jsem ocenil, že z touto legendou, která přišla záhy v podobě svévolné hypnózy, se skrývá nejen určité tajemství, ale velmi reálná a mocná síly, která může ovlivňovat politický život v Asii. Od té doby jsem začal důsledně shromažďovat veškeré informace na toto téma.
• Gelun Láma – oblíbenec knížete Čul-tuna Bej-li – mi dal obecnou představu o podsvětí. „V našem smrtelném světě,“ řekl, „se neustále mění všechno – lidi, věda, náboženství, zákony a zvyklosti. Kolik velkých říší upadlo do zapomnění, co kultur vymřelo!“
• Pouze Zlo – nástroj zlých duchů – zůstává stále stejné. Před více než šedesáti tisíci lety někteří světci zmizeli i s celým svým kmenem pod zem, a nikdo je už neviděl. V podzemním království pobývalo mnoho lidí… Nyní však nikdo neví, kde toto království je. Někdo říká, že v Afghánistánu, jiní, že v Indii…
• Lidé tam neznají zlo, v království není zločinů. Tam se mírovou cestou rozvíjí věda a zničí se všechno, co je nebezpečné. Podzemní lidé dosáhli mimořádné úrovně znalostí. Nyní je to velká říše s mnoha milióny lidí, kterým moudře vládne Král Světa.
• Jsou mu známy všechny skryté úrovně vesmíru, chápe duši každé lidské bytosti, a čte ve velké knize osudů. Tajně řídí chování osmi milionů lidí na Zemi, všichni plní jeho vůli …
• K tomu Čul-tun Bei-li dodal: „Toto království se nazývá Agartha. Rozprostírá se pod zemí po celém světě. Já sám jsem slyšel osvíceného čínského Lámu, jak řekl, že v amerických jeskyních žije národ dávných lidí, který se zde kdysi dávno ukryl do podzemí.
• A nyní na zemi nacházíme stopy jejich existence. Vládci těchto lidí teď poslouchají Krále Světa, který je pánem všech podzemních prostor. Nic neobvyklého na tom není.
• Je známo, že na místě dvou velkých oceánů – východního a západního – se nacházely dva kontinenty. Ponořily se do vod, ale lidem se podařilo uniknout do podsvětí.
• V hlubokých jeskyních je zvláštní záře, která dovoluje i pěstovat zeleninu a obiloviny, lidé žijí dlouho a neznají nemoci. V podsvětí žije mnoho různých národů a kmenů.“

Baron von Ungern-Sternberg uvěřil tomuto příběhu, a dvakrát vyslal expedice na hledání Agharty, ale neúspěšně.

Sven Hedin, slavný švédský badatel Asie, byl nucen napsat knihu „Pravda o Ossendovském“ (1925). Napsal v ní, že Ossendovskij převzal mýtus o Aghartě od Saint-Yves d’Alveydra a spojil vše v jedno, aby přilákal germánské čtenáře zajímající se o okultismus.

Tak i krátce po Říjnové revoluci se vydal Šambhalu hledat Nikolaj Konstantinovič Roerich (1874-1947), malíř, filozof, spisovatel a bojovník za mír. Expedice začala v kašmírském Šrínagaru v roce 1925 a trvala 3 roky. I když expedice měla oficiálně za cíl prozkoumat země a lid Střední Asie a jejich kulturní odkaz, z dopisů a knih vysvítá skutečný cíl výpravy: hledání legendární Šambhaly. Tvrdí se, že expedice byla financována NKVD a nesla poselství Mahátmům o vítězství Říjnové revoluce.

V těchto letech Aghartu začali trochu zmateně spojovat se Šambhalou, která nikdy nebyla považována Tibeťany za podzemní říši. Zde zřejmě sehrály svoji roli rady, velkoryse rozšířených Helenou Blavatskou v „Tajné doktríně“ (díl 2):

• „Tradice říkají – a archeologie přijímá za pravdivou legendy, že značný počet nyní prosperujících měst v Indii bylo postaveno na několika jiných městech, které jsou však v podzemí a mají šest nebo sedm podzemních pater.
• Takovým městem je Dillí, Allahabád a další, a taková města lze nalézt i v Evropě, například Florencie, která je založena na několika zaniklých etruských městech. Proč by pak jeskyně El-Laura, Elefanty, Carli a Alchanty neměly být stavěny nad podzemními chodbami a labyrinty, jak se o nich tvrdí? Samozřejmě, že nejde o jeskyně, známé všem Evropanům. Z hlediska moderní archeologie jsou tyto úvahy nepodložené.
• Ve skutečnosti je známo, že není jeskynního chrámu v Indii, který by neměl své podzemní chodby, odlišné od všeho, co je Evropanovi známo.“

Pokračování