Kresby na povrchu země

Z neobjasněných záhad pradávné kultury je jedna mimořádně záhadná:

– lidé, které možná ani nenapadla myšlenka, že by se dalo létat, vytvořili na povrchu Země kresby tak gigantických rozměrů, jež nelze ze zemského povrchu prohlédnout celé, a někdy ani vůbec zpozorovat.

Takové povrchové kresby se nacházejí v Evropě i v Americe. V jižním Peru na pouštních náhorních planinách lze pouze z výšky zpozorovat mnohé kresby: labyrint trojúhelníků, čtyřúhelníků, lichoběžníků. Rovné i křivolaké čáry se proplétají s nejrůznějšími figurálními motivy, rybami, ptáky, plazy, opicemi i lidskými tvářemi.

Technika pradávných „umělců“ byla velmi jednoduchá: po odstranění tmavších vrchních kamenů se objevil bledší podloží. Fascinující jsou rozměry takto vytvořených obrazů, např. délka zobáku jednoho ptáka je tři sta metrů, některé trojúhelníky jsou dlouhé několik kilometrů. Nejpravděpodobnější je hypotéza, že tato soustava čar měla astronomický význam. Jisté je, že jsou to zbytky kultury Nazca, vzkvétající od roku 300 před n. l. do roku 900 našeho letopočtu.

Na území dolního toku Colorada, v Kalifornii a Arizoně, se nacházejí dva a půl tisíce let staré povrchové kresby, které se v mnohém podobají kresbám v jižním Peru, ale jsou to většinou reliéfy, jejichž obrysy jsou z kamene a štěrku. U kalifornského města Blythe se nachází několik skupin. Ve středu jedné skupiny je obrovská lidská postava, čtyřnohé zvíře a obrazec ze zatočených čar. Obr původně zobrazoval asi ženu. Vzdálenost od hlavy po paty je dvacet osm metrů, rozpětí roztažených rukou přesahuje dvacet jeden metr. (obr. 1-3)

Ve středu další skupiny je také obrovská lidská postava a čtyřnohé zvíře. Jejich rozměry jsou ještě větší, obr je též žena o velikosti 51 metrů, kůň má délku šestnáct metrů.

I u arizonského Sacatanu se nachází postava obra na kamenném povrchu – rozměr je 45 metrů. Trup je rovná brázda, půl metra široká, šířka brázdy neúměrně krátkých rukou a no-hou je dvacet centimetrů. Konce častí těla a důležitější body zvýrazňují hromádky kamenů. Vedle je postava menšího vzrůstu – pravděpodobně dítěte.

Podobné kresby jako v Coloradu je možné ve větším počtu najít i v severní části americké pevniny – v Kanadě. Tyto kamenné a štěrkové kresby označované „boulder mosaics“ zobrazují hady, bizony a lidi. Nejkrásnější se nacházejí v manitobské Whiteshelle, v národním parku, dvě stě kilometrů od Winnipegu. Jsou to pravděpodobně díla Indiánů Čippeva, doba jejich vzniku je však nejistá. (obr.4-5)

Křídovou půdu jihoanglického kopcovitého venkova pokrývá odpradávna tráva. Zde mistři povrchových kreseb vytvářeli svoje díla vyřezáváním travních drnů, čímž do zelené krajiny vykouzlili bílé čáry a skvrny.

Od 18. století vznikl tucet takových travnatých děl, buď jako díkůvzdání králi, nebo jako výtvor nudící se stráže či studentů. Ale tento nápad nebyl původní. Ještě na úsvitě anglické historie vznikly tři památky: uffingtonský bílý kůň a dva obři.

Na jednom svahu na okraji Berkshirské pahorkatiny lze vidět bílého koně, který už ve 14. století patřil mezi pamětihodnosti země. Ve vědecké rozpravě o krásách Velké Británie se vzpomíná na druhém místě po Stonehenge chráněný skvost Uffington. Sto deset metrů dlouhý obraz zvířete vytvořené vyřezáním trávy se nachází vedle hradeb z doby železné. Toto společně se zobrazením na keltských mincích z doby železné svědčí o tom, že stáří uffingtonského koně je kolem dvou tisíc let. Mimořádně zajímavá je i obrovská mužská postava při dorsetské vesnici Abbas, vytvořená stejnou technikou.

Povrchové kresby vzniklé v dávných časech mají nepopiratelné kultové poslání. Jejich zhotovení určitě vyžadovalo spolupráci velkého množství lidí a účast na těchto pracích měla pro ně kultovní význam.