Tlusté „Venuše“?

„Venuše“ doby kamenné modelovali podle skutečnosti
Na univerzitě v Yale zjistili, že ženy v době kamenné byly malé a tlusté.

Představu o jejich pravděpodobném vzhledu dávají postavy „Venuší“ – což je termín oficiálně přijatý ve vědeckých kruzích – sošky vyřezané z mamutí slonoviny před 40 tisíci lety, které jsou uznávány jako nejstarší vyobrazení žen v historii.

V jeskyni Hohle Fels v jihozápadním Německu nalezl archeolog Nicholas Conard z univerzity v Tubingen Venuši o výšce – 6 cm. O svém nálezu publikoval zprávu v časopise Nature.

Obr. Venuše z Hohle Fels

„Venuše“ je dobře zachovalá – chybí pouze jedna ruka, část nohy a hlava. Ale možná, že to tak původně nebylo, že sochař speciálně vyřezal jen tělo, a hlava nebyla vůbec zamýšlena. Nebo to mělo znamenat, že hlava není vůbec důležitá část ženy. Boky, prsa a genitálie jsou zobrazeny velmi pečlivě, v detailu, a velmi velké. Genitáliím byla obvykle přidělena až čtvrtina velikosti figurky.

S kyprými tvary…

Vědci přisuzují vytvoření sošek Venuší do středního nebo pozdního paleolitu. Nic staršího ve vyobrazení ženské postavy není. Co způsobilo zahájení sochařství před 12 tisíci lety? Vždyť podobná umělecká díla z doby kamenné, které archeologové objevili, nemají více než 27 tisíc let.

„Ukazuje se,“ říká Jill Cook, specialista na paleokulturu z Britského muzea, „že v té vzdálené době lidé měli už poměrně dobře vyvinutý mozek jako náš. Ovládal abstraktní a imaginativní myšlení, což mu umožnilo tvořit.“

Podle mínění vědců jsou postavy s hypertrofickými pohlavními znaky obrazem božstva. Je to symbol plodnosti, nebo sama plodnost, nebo symbol ženské sexuality. A kypré tvary zde byly proto, aby to vše zvýraznily.

Obr. Venuše z Willendorfu

Zdá se, že i nově nalezená „Venuše“ byla určena pro rituální účely. Kdosi jí nosil jako medailon. V místě, kde by měla být hlava, je prohlubeň, což vypadá, jakoby byla od popruhu.

Figurky přetučnělých žen bez hlav, jsou nalézány stojící i ležící. Například na Maltě je nejznámější „Spící paní“ – plastika ležící či spící ženy, s velmi kyprými tvary a sukní, která má v dolní části třásně.

Také další na Maltě nalezené figurky žen mají v místech krku otvor, kam se zřejmě zasazovaly výměnné hlavy podle potřeby.

Ideál z mužského pohledu

Přesto tyto sošky vyvolávají otázky. Odrážejí skutečný obraz ideální ženy? Měly ukazovat to, co bylo přáním ? Nedostižným ideálem?

Nebylo by to nic divného. Je známé, že samotní Řekové či Římané se rozhodně nepodobali krásným sochám svých bohů a bohyň.

Obr. Věstonická Venuše

Starodávní sochaři tvořili podle skutečnosti

Na jedné straně je těžké uvěřit, že bychom se v době kamenné opravdu setkali s velmi tlustými ženami – podle dnešních představ muselo jít o neustálý boj o potravu a holé přežití. Taková je obecná představa, která pronikla i do oficiální vědy, filmů a dokonce i obrázků v učebnicích.

Skutečnost však mohla být jiná. Navíc – jak by lidé poznali, že ženy mohou tak vypadat, jak nalézáme u „Venuší“? Abstraktní myšlení nebylo na takové úrovni, aby bylo možné si představit takový zázrak. Lidé to museli vidět.

A dále – byly všechny ženy dobře živené, nebo to byly jen některé, které si zasluhovaly zvěčnění?

Kde se však vzalo tolik jídla? Na tuto otázku lze také odpovědět. Bylo to období do vzniku zemědělství, období matriarchátu, a tedy – vládly ženy. Znamenalo to tedy i hospodaření s potravinami. Ženy určovaly rozdělování jídla a samozřejmě měly přednost – tloušťka žen by nebyla nic divného, kdežto muži byli vychrtlí až podvyživení.

Dosud se však nepodařilo najít dostatek kosterních pozůstatků, které by tuto hádanku bezezbytku vyřešilo.