Konec únosů do UFO?

Nauka o údajných únosech lidí mimozemšťany se hroutí
Před dvaceti lety byla nauka o únosech do UFO na vrcholu slávy v čele s trojicí badatelů :

• Dr. John Mack, uznávaný psychiatr z Harvardu,
• Budd Hopkins, umělec a amatérský hypnotizér, a
• Dr. David Jacobs, historik a teoretik únosů do UFO.

Od prvního případu únosu do UFO ve Spojených státech – případ Betty a Barney Hillových v roce 1961, přes případ dřevorubce Travise Waltona v roce 1975 – znamenal „únos do UFO“ situaci, kdy se člověk dostavil na nějaké osamělé a opuštěné místo v noci, kde se údajně setkal s mimozemšťany, a byl poté unesen.

Ovšem Hopkins toto změnil už na počátku roku 1980. Už nebylo nutné být v noci venku a jít na nějaké strašidelné místo, aby mohlo dojít k únosu do UFO.

Podle Hopkinsovy verze únosů mimozemšťané přicházejí přímo do vaší ložnice a odvlečou vás, často i skrz pevné stěny místnosti a domu.

Cizí šediví mimozemšťané prý tak unáší lidi dotyčné rodiny po několik generací! Ba co víc, různě svévolně pojatá kritéria „únosu“ vedla k absurdním výpočtům, že bylo uneseno mimozemšťany na několik miliónů Američanů!

V roce 1992 se únosy do UFO staly námětem minisérie pořadů na CBS-TV v hlavním vysílacím čase, založené na Hopkinsových spisech. Do pořadů byli zváni novináři, vědci a dokonce i skeptici.

Proběhla dokonce i konference o únosech na MIT v roce 1992, podporované Dr. Davidem Pritchardem z Oddělení fyziky.

Konference nicméně neproběhla tak hladce, jak její organizátoři plánovali. Řada vědců, a to i těch, kteří byli nakloněni UFO nebo anomálním jevům, vyjadřovali podstatné námitky na podivné „metody“ této „únosové“ trojice.

V jednom z rozhovorů Budd Hopkins popsal průzkum, který prováděl s dětmi, aby zjistil, zda by mohli být v minulosti uneseni.

Ukazoval dětem fotografie různých neobvyklých věcí. Snesla se na něj lavina námitek psychologů: průzkum je k ničemu, výpovědi dětí o ničem nesvědčí. Hopkins řekl něco jako: „Omlouvám se, já jsem jen umělec a nechápu tyto odborné psychologické věci. Děkuji vám. Toto je důvod, proč jsme vás sem pozvali, abyste nám pomohli.“

Zanedlouho další z trojice, dr. Mack popisoval nějaký druh zkoušky nebo hodnocení s jeho subjekty. Narazil na podobné námitky. Měl také říci: „Omlouvám se, já jsem jen profesor psychiatrie na Harvardské universitě, a nerozumím všem těmto odborným věcem…“ 🙂

Co se to stalo s učením o únosech ?

Nedávno došlo k tomu, že jedna žena, která byla vyšetřována Jacobsem, ho veřejně obvinila z neprofesionálního chování.

Žena, která používá přezdívku „Emma Woods“, byla zkoumána v hypnotických sezeních Davidem Jacobsem v letech 2004 – 2007, což se konalo po telefonu.(!) Je možné, že spor souvisí se soupeřením této a ještě další ženy z Jacobsova okolí.

Emma obviňuje Jacobse z toho, že jí za pomocí hypnózy „pěstoval“ falešné vzpomínky o zlých mimozemšťanech, kteří jí unesli, znásilnili, a dokonce se jí pokoušeli zabít. Její web je na (1)

„Emma Woods“ nyní zvažuje právní kroky proti Temple University, kde Jacobs pracuje. Jacobs nemá žádné vzdělání v oblasti lékařství nebo hypnózy – je historik.

Druhá rána, kterou nikdo neočekával, přišla od Carol Raineyové, ex-manželky Budda Hopkinse. Když se dozvěděla o sporu s „Emmou“ vložila se do něj:

• „Důvěřivý a zranitelný pacient přijde k Jacobsovi a vypoví přesně to, co ten potřebuje pro svou knihu. Nicméně, jde mu o něco jiného, než typické „únosové“ zkušenosti: jde mu spíše o vylíčení násilných sexuálních zážitků s lidsko/mimozemskými hybridy. Navíc tento dobrý doktor (Ph.D. v oboru historie, nikoli medicíny) žádá po ženě, aby mu poslala své nevyprané kalhotky, neboť tak by mohly být testovány na cizí spermie. Navrhl jí, aby nosila pás cudnosti s hřebíky přes poševní vchod, který pro ní našel v sex-shopu, specializujícím se na otroctví/dominanci, jež navštěvuje poměrně často…“

Kdyby byla soutěž o „nejhloupější výrok,“ byl by David Jacobs silným kandidátem na výhru. 🙂

Carol Rainey pokračovala ve zveřejnění Hopkinsových „vyšetřovacích“ metod, a ten byl tak veřejně znemožněn jejím šokujícím odhalením o překrucování a přizpůsobování příběhů pro své knihy.

Carol pomáhala původně svému manželovi v editaci jeho knihy o slavném únosu Lindy „Cortile“ (Napolitano).

Byl to velmi dramatický případ, podobný napínavému thrilleru – o UFO nad Manhattanem, unesené hrdince, nebezpečných agentech tajné služby, zakázané lásce, cizím implantátu, významném svědku z OSN… Vznikla tak kniha s názvem „Únos na Brooklyn Bridge.“

Tento příběh se však pokusili někteří ufologové nezávisle prověřit, a ukázalo se, že Lindiny divoké příběhy jsou přinejmenším sporné, pokud ne přímo vymyšlené. (2)

„Ještě horší je, že Hopkins pokračoval s propagací a zveličováním zásadního významu tohoto případu i dlouho poté, co věděl, že Linda lhala,“ řekla Carol Rainey.

Zkušení psychologové a lékaři upozorňovali na to, že výsledky šetření Hopkinse a Jacobse, předkládané jako ‚silné důkazy‘ pro únosy lidí mimozemšťany, jsou založeny především na důrazném, hypnotickém opakování jejich vlastních proklamací důvěřivým pacientům.

Jde o stejné námitky, které vyvstaly proti hypnóze jakožto vyšetřovací proceduře i v jiných případech (zejména v oblasti údajného sexuálního zneužívání dítěte rodičem, apod.)

Bez ohledu na tyto nepodložené teorie byla dosud tato „únosová trojice“ hvězdami paranormální scény. (John Mack byl sražen autem a zemřel v roce 2004.) Jejich knihy, filmy a články se rozletěly po celém světě. Není pochyb o tom, že pověsti kolem únosů do UFO budou ještě dlouho přežívat.

Je ale jasné, že nauka o únosech je nyní považována již řadou ufologů za trapnou kapitolu v dějinách UFO, na kterou by se mělo zapomenout co nejrychleji.

Odkazy

(1) http://www.ufoalienabductee.com 
(2) Jak to bylo s případem únosu Lindy Napolitano do UFO. KPUFO.CZ, 04. 01. 2011 a n., http://www.kpufo.cz/portal/view.php?cisloclanku=2011010401