nez-planetNaše Sluneční planeta má podle současných údajů devět planet - Merkur, Venuši, Zemi, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto. Může jich však být více? A jak tomu bylo v minulosti? Mohla Sluneční soustava vypadat jinak?

Co způsobilo zdánlivé nelogičnosti v pohybech a tvaru některých těles? Nejsou v ní ještě dnes ukryty další planety? 

 

Dávný vzhled Sluneční soustavy

Neznámé, neexistující či dosud neobjevené planety byly použity i jako důvod pro vysvětlení zvláštností ve Sluneční soustavě.

Vysvětlení pomocí planety Phaetón

Sovětský kosmonaut Jurij Glasgov vyslovil názor, že planeta Phaetón existovala ještě před 74 milióny lety. Jak se dostal k tomuto datu, není známo. Po svém zániku jeden z úlomků otočil jeden ze Saturnových měsíců nazpátek, jiný byl rozdrcen na množství úlomků, z nichž vznikly známé prstence. Když jiný úlomek proletěl kolem Uranu tak blízko, že z něj vyrval velkou část, která však na něj dopadla zpět a síla nárazu jím pootočila tak, že se dnes otáčí v rovině oběžné dráhy.

Energie zaniklé planety se nakonec vyčerpala v souboji s gravitačními silami ostatních planet a Slunce, a její úlomek se stal planetou Pluto.

Zánik planety Phaetón, která by byla planetou Jupiterova typu, by měl vliv na tvar Sluneční soustavy - Mars byl zřejmě jejím měsícem, vlivem změn se Merkur stal nejbližší planetou, neboť dříve byl měsícem Venuše. Pluto a Charón byly měsíci Neptunu.

Vysvětlení dnešní skladby Sluneční soustavy pomocí Nibiru

Podle výkladu sumerských textů Z. Sitchinem se kdysi Sluneční soustava skládala nejprve z těchto těles :

·         Slunce: AP.SU (Ten, který je tu od počátku)

·         Merkur: MUM.MU (Ten, který se narodil), je Apsův věrný posel a vyslanec - pěkný popis Merkuru, který se rychle a věrně otáčí kolem Slunce. I Řekové a Římané Merkur považovali za rychlého posla.

·         Venuše: bohyně LAHAMU. (Paní bitev). Venuše je bohyní lásky, ale i války.

·         Mars: bůh LAHMU (bůh války) - etymologicky je jména tohoto boha odvozeno z LHM (dělat válku). Podle pověstí je Mars bohem války. Oba bohové jsou umístěny mezi AP.SU (Slunce) a TIAMAT

·         TIAMAT - (Panna života, Panna, která dala život). Jejím satelitem byl KINGU.

·         Jupiter: bůh KIŠAR - první pevné země

·         Saturn: bůh ANŠAR - první nebe

·         Uran: AN - Ten nebe - menší než ANŠAR a KIŠAR, ale větší než první planety. AN zplodil planetu NUDIMMU.

·         Neptun: NUDIMMUD - EA/ENKI. NUDIMUD (EA) - Tvořivý umělec

·         Pluto: GAGA - poradce a vyslanec Anšara - vypráví se, že ANŠAR svému vyslanci Gagaovi ukládá úkoly a posílá ho k jiným planetám. To připomíná podobnost mezi Merkurem a Plutem. GAGA je tedy Pluto, ale Sumerové jej na mapě nekreslili za Neptun, ale vedle Saturnu, jehož "vyslancem" nebo satelitem zřejmě byl.

Země a Měsíc musí teprve vzniknout, jako produkt kosmické srážky.

Do Sluneční soustavy se začala přibližovat cizí planeta – Marduk. Epos vypráví, že byl stvořen v hlubině jako nejschopnější a nejmoudřejší z bohů. Tam mu byla určená dráha ("osud") planety. Jedna vnější planeta ho přitahovala k Sl. soustavě - "Ten, který ho zplodil byl EA." (Neptun).

Nová planeta byla nádherná na pohled, metala oheň a vyzařovala energii. Když se přiblížila k jiným planetám, "zasypávají ho strašnými blesky". Jediné slovo tu potvrzuje význam této pověsti: očekávalo ho 10 nebeských těles - Slunce a 9 planet.

Dále je popsán Mardukův pohyb : nejprve přešel kolem planety, která ho zplodila a přitáhla do Sluneční soustavy - EA - Neptun. Čím více se Marduk blížil, tím větší byla přitažlivá síla Neptunu, určovala Mardukovu cestu "dělala dobře pro jeho cíl." Tehdy musel být Marduk ještě plastický, neboť když letěl kolem Ea - Neptunu, vyvolala gravitace na jedné straně nadutí, tak jako by měl Marduk "druhou hlavu". Při tomto přechodu však z něj nebyl odtržen ani kousek, to se stalo až poté, když přišel do blízkosti Ana - Uranu, čímž se vytvořily 4 Mardukovy satelity. Marduk se tedy nepohybuje ve směru Sl. soustavy (doleva), ale v protisměru.

Mardukovo přiblížení ke Slunci zapůsobilo na vnitřní planety rušivě. Přitažlivá síla velké přibližující se planety, vytrhla kusy z TIAMAT. Z jejího středu se vynořilo jedenáct "kňučících, zuřících netvorů", "oslabilo to její životní sílu" - její dráha byla zjevně porušená. Jejím satelitem byl KIN.GU, který se začal vlivem gravitace přiklánět k Mardukovi. Marduk poté, co za sebou nechal Neptun a Uran, Anšar (Saturn) a jeho široké kruhy, "osud", dráha určená bohy, jej vedla k bitvě, ke srážce s TIAMAT. Zde tedy nanejvýš originální teorie vysvětluje nebeskou hádanku.

Do nestabilní Sluneční soustavy, která se skládá ze Slunce a 9 planet, vniká zvnějšku velká, kometě podobná planeta. Nejprve se setkává s Neptunem, pak s Uranem, Saturnem a Jupiterem, je přitahována do centra Sl. soustavy a strhává s sebou 7 satelitů. Na své cestě se musí srazit s TIAMAT. Ale tyto planety se nesrazily, což je fakt, který má velký astronomický význam. Marduk rozbil její "armádní roj" - satelity - a vtáhl je do svých "sítí" - na svou oběžnou dráhu. Nikdo dosud nevysvětlil, proč se komety právě takto pohybují.

Byl to Mardukův satelit, který narazil do Tiamaty. Jeden z nich (nazývaný "severním větrem") narazil na TIAMAT. Náraz pohnul touto částí na novou, Slunci bližší oběžnou dráhu. Úlomky planety se staly "náramkem na nebi", pásem asteroidů. Po bitvě vzal Marduk "tabulku osudu" KINGA, (samostatnou dráhu) a ten se tak stal satelitem Země - Měsícem. Byl přitom oloupen o své životní prvky (vodu ?) a stal se "neživou hliněnou masou". Tak jej také naši astronauti poznali.

Po bitvě Marduk "křižoval znovu po nebi a kontroloval své oblasti". Tentokrát se zaměřil na to, aby stanovil konečný osud GAGA, někdejší satelit Anšara (Saturnu) a poslal jej "na skryté místo v hlubině" - Pluto se stalo nejvzdálenější planetou.

Tento epos o stvoření překvapivě vysvětluje více otázek najednou - nejen dráhy komet, vznik asteroidů, nepoměrně velký Měsíc k Zemi, ale i to, proč jsou kontinenty na Zemi rozloženy na jedné straně a na druhé straně je hluboká díra - Tichý oceán.

Poté, co Marduk tímto způsobem určil polohy planet, zaujal sám polohu NIBIRU, "křižoval nebe a kontroloval" novou Sluneční soustavu. Tato se nyní skládá z 12 nebeských těles, které zastupuje 12 velkých bohů.

Jakkoli je tento scénář líbivý a navenek dokonalý, že uchvátil mnoho badatelů, nelze si nevšimnout jedné podezřelé okolnosti: kromě toho, že neznámá planeta vlétá do Sluneční soustavy přesně v rovině ekliptiky, ve které se pohybují planety, nachází je všechny seřazené za sebou, a tak je může postupně ovlivňovat! I když víme, že se to stát může (5), pravděpodobnost toho, že cizí planeta je při průletu kolem Neptunu namířena přesně na Uran, a pak na další a další planety, tak, jak jdou za sebou, je příliš nízká. Přesně to ovšem odpovídá znalostem o tom, jak vypadá Sluneční soustava a dráhy jednotlivých planet za sebou, ovšem zapomíná se na to, že planety se mohou nacházet kdekoli na kruhové dráze v rozmezí 360 stupňů.

Vysvětlení pomocí planety Venuše

Immanuel Velikovský ve své knize „Světy v kolizi“ (6) vyslovil názor, že dnešní tvar Sluneční soustavy se vytvořil za pomocí dnešní Venuše. Ta prý před 3500 lety byla kometou a byla při průletu Jupiterem vržena ke Slunci. Tím, že Země prošla jejím ohonem, a pohnula drahou Marsu, způsobila na Zemi katastrofy, které jsou popsány v bibli, zemětřesení a potopu, při které zanikla Atlantida. Pak zakotvila na své nynější dráze, a z jejího původu jí zůstala zvláštní rotace.

Jeho teorie se však okamžitě dostala do rozporu nejen s poznatky astrofyziky. Venuše totiž existovala dříve než 1500 let př. n.l., její složení neodpovídá kometární struktuře, a také by nyní nemohla mít tak pravidelnou kruhovou dráhu.

Závěr

Tvar a uspořádání Sluneční soustavy není dosud vysvětleno. Ať už je jakákoli hypotéza sebelíbivější, není možné přizpůsobovat fakta a překrucovat skutečnosti tak, aby vybrané hypotéze co nejlépe odpovídaly.

-sl-

Podle:

1) Daniken, E. von: Den, kdy přišli bohové. Baronet, Praha, 1994

2) Černěnko, G.: Pamatují si meteority Phaetón? MF, 1969

3) -zt-: Konec světa v roce 2521? Mladá fronta, 24.5.1969

4) Sitchin, Z.: Dvanáctá planeta. Železný, Praha, 2000

5) Právě v dubnu 2002 dochází k seřazení 5 planet Sl. soustavy (pozn. red.)

6) Velikovski, I.: Světy v kolizi. Práce, Praha, 1993

Závěr seriálu 

Z časopisu ZAZ č. 2/2002

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 005