krater01Když se v 18. století Španělé dostali do Jižní Ameriky, dozvěděli se od místních Indiánů o existenci jakéhosi ohromného balvanu, který kdysi spadl z nebe a zaryl se hluboko do země.

Místo, kde měl být tento ohromný balvan, nazývali rudokožci "polem z nebe".

 

V roce 1576 objevili Španělé skutečně na "poli z nebe" jakousi skálu, obsahující čisté železo, o váze několika set tun. Během doby však tato skála obrostla keři  a stromy a propadla skoro celá do země a upadla v zapomnění.

V posledních letech byly na tomto „poli z nebe“, které je na území dnešní Argentiny prováděny vědecké výzkumy. Dělo se tak pomocí speciálních, neobyčejně citlivých přístrojů, jimiž vojenští odborníci hledají miny. Ani pomocí těchto  přístrojů však nebyl onen legendární balvan, nýbrž několik set menších, i když značně velkých, rozesetých po okolí.

Vědci měli při svých výzkumech k dispozici staré zápisky dávných španělských badatelů, kteří právě před 400 léty objevili asi uprostřed jižní Argentiny řetěz kráterů a meteorů o délce přibližně 70 km. Meteory, které tam tehdy byly nalezeny - jak vyplývá ze starých zápisků - obsahovaly téměř čisté železo s nepatrným obsahem niklu.

Dnešní badatelé připouštějí, že řetězy kráterů se táhly kdysi z Jižní Ameriky přes poloostrov iberský do střední východní Evropy a dále až k Sibiři. Vznikly před tisíciletími následkem kosmické katastrofy. Jejich obětí byl druhý Měsíc, který se dostal do oběžné dráhy Země. Tento Měsíc byl rovněž nebeské těleso, které však bylo mnohem menší než náš nynější souputník. Tento menší bratr naší Země se prý skládal z téměř čistého železa. Kroužil příliš pomalu po své oběžné dráze a v určitém okamžiku spadl na naši planetu. Již cestou se rozpadal a bombardoval zemský povrch krupobitím ohnivých železných koulí.

Zemědělské noviny, 60. léta, archiv KPUFO

Z časopisu KPUFO - ZAZ č. 2/2002

 

***

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 003