tunguz30. června roku 1908, během tunguzské katastrofy obyvatelé jakutské obce Tuoy Chaja zažili silné zemětřesení – rozpadly se domy, padaly koně, viděli záři na severu - přesně tam, kde je „Údolí smrti“.

Místní Tunguzové jsou přesvědčeni, že nad tajgou neexplodoval meteorit, ale právě odtud vyletělo to, co způsobilo tunguzskou katastrofu. Je to takzvaná ohnivá koule Tong Du, která se vyrvala z útrob Jakutska. 

Mezi jakutskou Dolinou smrti a místem údajného dopadu tunguzského meteoritu je asi 500 kilometrů. V kosmických, i všeobecně ruských měřítcích je to směšná vzdálenost.

Jurij Michajlovskij se před 37 lety setkal s podivným staříkem. Podílel se tehdy na stavbě Viljujské hydroelektrárny. A přitom jej jeden starý muž z malé osady požádal o pomoc při stěhování věcí z území, které mělo být zatopeno.

dolina3„Pomohl jsem mu bezplatně, odvedl jeleny a odnesl věci. Starý muž byl velmi vděčný,“ pokračuje Jurij. „Pozval mne na čaj a chvíli jsme poseděli. Stařec se napil horkého čaje s mlékem a řekl: "Já už odžívám svůj věk a odnesu si s sebou tajemství viljujských kotlů, ve které Rusové nikdy nebudou věřit.

Pamatujte si, že brzy vyletí z hory Tong Duuraj! Vylétá každých sto let. Zdejší půda se pak přeměňuje v pustinu,“ dodal starý muž a pohlédl na kovovou tabulku na své hrudi.

Teprve později jsem se dozvěděl, že tato kovová destička je šamanský znak, jakutský hvězdný kalendář na tisíciletí se zašifrovanými symboly, které jsou srozumitelné jen pro šamany...“ dodal Jurij.

Co je to ale Tong Duuraj? Odpověď lze nalézt v místních legendách a slavném jakutském eposu Oloncho. V něm se popisuje, co se zde odehrává jednou za sto let – je to bitva démonů z nižšího světa s nebeskými rytíři.

Z odkrytých čepiček kovových polokoulí, vystupujících nad povrch z věčně zmrzlé půdy, šlehají sloupy a ohnivé koule, vyslané podzemními démony, jménem Usumu Tong Duuraj (přeloženo jako "potrestaní cizinci, ukrývající se v podzemí a ničící všechno kolem.") Přesto není jasné, co se pod tímto jevem skrývá.

„Jsem ateista a vždy jsem jím byl," vypráví pracovník Udačninské elektrárny, Alexander Pavlovský. „V UFO jsem nevěřil. Před pár lety jsme rybařili na Olgujdachu. Já, syn Saša a Vasilij Ivanovič, můj přítel a starý lovec.

Zastavili jsme se na noc v Údolí smrti. A najednou na protějším břehu řeky jsme uviděli explozi nějaké žluto-oranžové koule, 2 m v průměru! A od ní, jako od světlometu, pruh světla 30 metrů dlouhý. O několik minut později - druhá koule explodovala, třetí... V tichosti jsme se připlížili k řece a rychle skočili do člunu.

Neurazili jsme po řece ani 400 metrů, a v okamžiku, jako v pohádce, se nad tajgou vznesla obrovská kopule o výšce 150 do 200 m, průměru kilometr a půl.

Bylo zřejmé, že to není oblak, bylo to z nějakého pevného materiálu, neboť vypadala jakoby z oceli, byla stříbřitá. A uvnitř kopule – množství pohybujících se svítících koulí. A tu si někdo vzpomněl na staré příběhy o tom, co se stane jednou za sto let...“

Čeká Dálný východ další katastrofa?

ZAZ č. 4/2011

***

 Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 020