tun-dopadV 7.17 ráno 30 července 1908 zničila obrovská exploze více než 40,000 stromů v oblasti Tunguska v centrální Sibiři a zdevastovala území v okruhu sedmdesáti kilometrů od epicentra výbuchu na řece Podkamenaja Tunguska. Výbuch měl sílu přibližně 15 megatun TNT.

Následující otřes byl zaznamenán na různých místech Zeměkoule včetně Anglie, Německa, Washingtnu, Jakarty a dalších místech. Otřes měl rychlost 323 metrů za sekundu, což je rychleji než 314 metrů za sekundu, která byla naměřena po výbuchu sopky Krakatoa v srpnu 1883.

 

 

Na severní Sibiři byla noc z 30. července na 1. srpen 1908, známa jako Bílá noc. Plno lidí vidělo stříbrně svítící mraky, které ozařovaly noční oblohu. Noční obloha byla prostě absolutně odlišná od normálu. V Londýně bylo například možné o půlnoci číst bez zapnutého světla. Na britských ostrovech vůbec této noci docházelo k různým paranormálním jevům, jak se dovídáme z dobových kronik. V Evropě bylo kupříkladu možné i o půlnoci fotografovat bez použití blesku.

Různé možné příčiny exploze:

  •     Dopad UFO na povrch Země
  •     Výskyt tzv. "červí díry"
  •     Náhlý vznik a zánik tzv. antihmoty
  •     Dopad meteoritu na povrch Země
  •     Dopad komety na povrch Země

Poslední dvě možnosti uvádějí vědci jako nejpravděpodobnější. Jedná se totiž o jediné dvě možnosti, které si vědci dokáži vědecky zdůvodnit. Podle počítačové simulace, vytvořené v roce 1993, se jedná o asteroid, který měl více než 40 metrů v průměru, a cestoval rychlostí 15km za sekundu. Problém je v tom, že to je jediné řešení, které můžemo se současným poznáním vědy a techniky vysvětlit. Samozřejmě se nabízí takové otázky jako například, proč se asteroid nerozpadl již vysoko ve stratosféře, nebo proč se po jeho dopadu na Zem dochovalo tak málo artefaktů. Pro možnost dopadu mimozemského vesmírného plavidla nám zatím bohužel chybí důkazy. Pro tuto možnost hovoří především obrovská síla výbuchu a malé množství zachovaných artefaktů. Mohlo by se jednat o výbuch pohonné soustavy neznámého plavidla. Ale k tomuto vysvětlení již potřebujete dostatečně velkou obrazotvornost a odvahu.

Co se stalo 30.června 1908?

Výbuch sestupujícího tělesa z nebe 30. června 1908 v prostoru střední Sibiře zůstává stále nevyřešen. Neprůhledností faktů můžeme jev řadit vedle problematiky UFO, fenoménu kruhů v obilí aj. záhad.

Výbuch sestupujícího tělesa z nebe 30. června 1908 v prostoru střední Sibiře zůstává stále nevyřešen. Neprůhledností faktů můžeme jev řadit vedle problematiky UFO, fenoménu kruhů v obilí aj. záhad. Ostatně zatím nevíme, zda nemají společného jmenovatele. Jedno, druhé i třetí, našemu poznání skutečné podstaty, dosud vzdoruje.

Velká rána nad Tunguzskou podnítila A. Kazanceva k napsání povídky "Výbuch" (1946). Popisuje v ní havárii meziplanetárního modulu, jehož jaderný pohon nad Sibiří explodoval.

Dnes, s odstupem let, po mnoha teoriích a hypotézách, převládají názory, že šlo o střet Země a komety. O jakou kometu však šlo ? A jak to, že si jejího přiblížení žádný astronom tehdy nevšiml ?

Nejvíce známou kometou je Halleyova kometa, dosud neprávem přehlížena. Dlouhá řada pozorování dovoluje vysledovat její chování. Má dokonce určité preference, přestože do přísluní přišla až po výbuchu v roce 1910. Má na svém kontě výrazné nezanedbatelné poruchy v pohybu, jak bude ukázáno dále. Historické prameny říkají, že při návratu v roce 1759 připomínala lískový oříšek (chvost se jí zkrátil). Ten tvar se prý vyskytuje tehdy, když kometě hrozí roztržení. Bod pro kometu ! Dr. Souček ve své knize "Tušení souvislostí" píše, že "nestálost Halleyovy komety se potvrdila roku 1909, kdy byly v hlavě i chvostu pozorovány prudké exploze a turbulence." (1) Tedy ještě po dopadu tělesa na Sibiři.

Americký vědec John Anderson je znám výrokem, že "při hledání desáté planety Sluneční soustavy - mezi rokem 1810 a 1910 nastaly v oběžných drahách Neptunu i Uranu nevysvětlitelné změny, které nebylo možné připsat náhodě." Americký astronom J.L. Brady šel ještě dále. Poruchy v dráze Halleyovy komety připisuje existenci planety za Plutem, která je prý třikrát větší než Saturn. Domnělá planeta má být vzdálená 9,7 miliard km od Slunce. Tři měsíce po výbuchu na Sibiři byla pozorována kometa, nazvaná "Bláznivka", jejíž chování bylo velmi zvláštní, připsané chaosu v magnetickém poli. "Tam nahoře" se již od návratu komety roku 1835, 1910, 1986, něco dělo. Návrat komety v roce 1910 byla navíc nejkratší perioda jejího oběhu - 74,42 roku. K tunguzskému výbuchu došlo o 657 dní dříve. Pokud by těleso nad Tunguzskou bylo odštěpkem komety, pak by se jednalo o předčasný návrat za 72 let a 228 dní, což je realistické. Kometa stárne, drobí se. Každým dalším návratem ke Slunci je blíže sebevraždě. Po staletí je podezřívána (nejen ona), že slapovými silami ztrácí hmotu, odštěpky provázejí její dráhu a vlastně ohrožují i Zemi. Kometu při jejím letu provázejí rozdílné gravitační podmínky. Každý návrat komety z míst se slabým gravitačním polem do vlivů gravitačního pole Slunce a vnitřních planet po zakřivené dráze rychlostí přes 40 km/s a v odsluní asi 2 km/s i méně představuje pád napříč gravitačním polem a na otočce zpětné vymrštění. Jistou zákonitost v jejím pohybu pochopil již polský astronom M. Kamieňski, který k nelibosti kolegů prosazoval uznat jako střední dobu oběhu 76,9 roku. Návrh si vysloužil přízvisko "Kamieňského formule". Kometa, která má označení P/Hall, má tu zvláštnost, že do přísluní přichází v každém tisíciletí třináckrát, jak lze dokumentovat v tabulkách návratů.

Roky návratů komety P/Hall v 1. a 2. tisíciletí n.l.:
66 - 141 - 218 - 295 - 374 - 451 - 530 - 607 - 684 - 760 - 837 - 912 - 989 - 1066 - 1145 - 1222 - 1301 - 1378 - 1456 - 1531 - 1607 - 1682 - 1759 - 1835 - 1910 - 1986.

Orientační návraty komety P/Hall v 1. a 2. tisíciletí př.n.l.:
12 - 87 - 164 - 240 - 317 - 394 - 471 - 550 - 627 - 706 - 783 - 860 - 935 -1010 - 1087 - 1163 - 1240 - 1317 - 1394 - 1470 - 1550 - 1627 - 1706 - 1784 - 1860 - 1935.

Kometa je součástí našeho planetárního systému. Planetám se však vyhýbá. Oběžnou rovinou Země prochází pod úhlem asi 18 stupňů. Mezi kometami je nezaměnitelná - pohybuje se retrográdně, což jí umožnilo jí přiblížit se k Zemi roku 837 n.l. na vzdálenost 4,8 mil. km. Zde záleží na poloze Země. Roku 1986, právě když kometa procházela přísluním, byla Země na protilehlé straně Slunce. Protože dráha Země a dráha komety jsou vstřícné, stihla se přiblížit k Zemi asi na 60 mil. km. Když nás v protisměru míjí, má rychlost na orbitě asi 38 km/s a Země téměř 30 km/s. Kometa má hmotnost asi 6,5 . 10 13 kg, některé odhady jsou i vyšší. Při každém obletu roznáší kolem sebe obrovské množství pevných částic. Přesto její pohyb stále vykazoval fantastickou přesnost. Vykoná dvakrát 5 mld. km. Průměr 29 oběhů je 76,72 let, poslední dobou však ztrácí dech.

Normální stav je, že každý druhý návrat je delší. Počínaje rokem návratu 1835 je uvedený rytmus porušen. Na úkor získání energie mezi lety 1759 a 1835 došlo při dalším oběhu mezi roky 1835 a 1910 k vysunutí komety na více vnitřní dráhu a předčasný návrat, roku 1986 celkovou ztrátu času a rytmus již nevyrovnal. Oznámený návrat na rok 2060 se zdá být otřesen. Podle grafu zjistíme, že kometa mohla klidně přijít o 3 až 3,5 roku později.

Halleyova kometa je podezřelá. Indicie, že mohla způsobit výbuch na Tunguzce, rovněž. Zůstává jediné - vymodelovat dráhu střetu. Ujme se tohoto úkolu někdo ? Hodnotu má i záporný výsledek. Zdá se, že odpovědní pracovníci svůj čas propásli, měli na to skoro 90 let. Objekt na Tunguzce zatím patří mezi neidentifikované létající předměty.

Stanislav Karban

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 019