tunguz"Kapesní atlas světa" vydaný v roce 1960 Ústřední správou geodézie a kartografie v Praze uvádí, že největší železný meteorit o váze 200.000  kg se nachází na Sibiři.

Na Tunguzku dopadl v roce 1908 jako jeden kus. 

 

To však odporuje stanovisku představitelů Akademie věd tehdejšího carského Ruska v Petrohradě, jež mladému badateli L. A. Kulikovi sdělili, že na Tunguzce došlo k přírodní katastrofě, nikoli k pádu meteoritu. Proto také starý režim nevěnoval na speciální průzkum této lokality ani kopejku.

Později, po revoluci, poskytla Akademie věd potřebné finance jednotlivým expedicím a posléze vytyčila i úkol - vyřešení záhady tunguzského meteoritu.

Vše začalo posvěcením od lidového komisaře Lunačarského. Cítil snad za problémem něco víc ? Tento záhadný muž podporoval vše, kde viděl zápal a iniciativu. L. A. Kulik neustále vyslovoval domněnku o dopadu několika set tunového železného meteoritu. Výsledek se dostavil. Projekt podpořil i akademik Vernadskij.

Vůbec na počátku bylo rčení "není kouře bez ohně". Tón udal žurnalista. Téma pádu tunguzského meteoritu je až příliš jasné, vojensky strohé a úderné. Říká nekompromisně, co a kde se stalo. Téma se dostalo do vědeckých publikací. Každý novinář má nyní možnost poukázat na odborný pramen ! Okruh se uzavírá, liška honí svůj vlastní ocas. V obecném povědomí zůstává, že na Sibiři dopadl meteorit. On však nedopadl ! To nakonec zjistil L. A. Kulik se svými kolegy i další expedice. Mimo meteorického prachu v rašelině, na zemském povrchu nezůstalo vůbec nic, žádný kráter.

Váhání úřadů zapříčinilo, že terénní průzkum, zahájený roku 1927 přivítal Kulika již slušně vzrostlým mladým lesem. Nebyla to potíž jediná. Mezi rokem 1908 a 1927 došlo ke svržení cara, zhroucení správního aparátu, první světové válce a nepříjemné změně zde užívaného kalendáře. Hlavním zdrojem informací byli Evenkové, od kterých se Kulik dozvěděl, že "vesmírný host" měl neobyčejné světelné, zvukové, tlakové i tepelné projevy. Z místních mužiků nedostal nikdo víc, než že "na nebesích se v čmoudu a ohni zjevil Antikrist, s rámusem a smradem spadl na Zem". Což si může každý vyložit po svém, a tak se také stalo.

Rozsah poškození lesa byl odhadnut geology v roce 1924 na 700 km2. Každá expedice okruh zvětšovala, až se odhad ustálil na 2.150 km2, kdy je již výrazně protažen k jihovýchodu, kam se svažuje terén, kam tečou řeky Chučma a Čamba a dují silné zimní větry. Nikdo již nezjistí, co mají na svědomí pozdější vichřice. Máme příklad od nás. V noci z 23. na 24. ledna 1984 postihla Šumavu větrná smršť, která v nárazech dosahovala 160 km/h. Za 3 dny se polom rozšířil na dvojnásobek v důsledku dalších větrných kalamit. Na Tunguzce to již ale končí, stopy jsou stále méně zřetelné.

Jen dobové fotografie připomínají, že polom ležel ve všech směrech radiálně, jako když vybuchne obrovský kotel. Při troše fantazie obrázek spíše navozuje dojem startu tělesa, než jeho dopadu. (1) Stromy leží naskládány jako sirky. Úměrně po pomyslného středu přibývá stojících stromů až nastává plynulý přechod v nepoškozený les, v závislosti, jak čelo tlakové vlny ztrácelo celokruhově na síle. Je vidět, že šlo o takovou sílu, kdy došlo k uspořádanému polomu, ovšem nikoli takové síly, aby došlo k chaotické skládce. Nedošlo ani ke zpětné rázové vlně. Podivné je, že žádná expedice se nezmiňuje o nálezu koster uhynulých zvířat, zvláště sobů. Přitom ještě v roce 1927 se na "zakleté místo" nikdo neodvážil vstoupit. Celá záležitost připomíná silvestrovskou petardu. Je tu a ničí. Nikdo neví, odkud přiletěla ani kdo ji sem vrhl. Hypotézy a domněnky vyslovené v průběhu let se navzájem vylučují.

Udává se, že ráno 30.6.1908 v 07 hod. 17. min. 11 s. místního času (GMT + 7 hodin) explodovalo ve výšce 5 km kometární těleso. Vědci tedy nechali kometární neznámé těleso rozprášit. Je dojemné, s jakou pečlivostí je udán čas neobyčejného úkazu, ale nikde se nedozvíme časový scénář tak, jak událost proběhla.

Sibiřský žurnalista tehdy netušil, že se zrodil největší boom století, který uživí několik generací badatelů. Dnes toto místo nese označení polohy 600 55´ s.š. a 1010 57´ v.d.

Lze se jen domnívat, že fantasticky přesný čas byl odvozen ze záznamů Irkutské observatoře (přibližně 520 50´ a 1040 25´), která je asi 900 km jižně. Atypický povrchový zemětřesný záznam, registrovaný přístrojovou technikou, byl asi 15 let utajován. Proč, to ví jen bývalý ředitel observatoře A. V. Vozněsenskij.

Má snad někdo reprodukci tehdejšího záznamu ? Bylo by zajímavé porovnat tento záznam se záznamem pádu železného meteoritu z roku 1947 v pohoří Sichote - Aliň, jehož hmotnost je udávána na 100.000 kg, při nálezu 106 kráterů. Stále totiž existuje možnost, že tunguzský meteorit dopadl někde jinde. Není od věci i názor, že těleso se mohlo odrazit jako žabka od vodní hladiny a uniknout zpět do kosmu.

To málo z vizuálních pozorování, které se podařilo zaznamenat, nelze použít. Svědecké výpovědi jsou nepřesné, mlhavé a rozporuplné, tedy i nevěrohodné.

Dr. Grygar a L. Kalašová ve své knize "Země ve vesmíru" (1992) se podepsali pod názor, že kdyby některý z Evenků žijící na březích Podkamenné Tunguzky věděl čas, směr letu, svoji polohu, případně jasnost objektu, mohla by být záhada tunguzského tělesa dávno vyřešena. Celé poučení je zarámováno do odstavce "Co dělat při spatření UFO". Poznamenávám, že Evenkové to věděli, ale nikdo se jich neptal.

V současné době dává záruku aktivita badatelů a klubů UFO, že se případ nezachycených zpráv z Tunguzky nebude opakovat.

Navazujícímu průzkumu, uskutečněnému po 2. sv. válce pak neprospívala politická rivalita. Když bylo definitivně jasné, že zde žádná zásoba meteorického železa není, obrátila se pozornost k mocnosti ekvivalentu TNT a kolotoč začal znovu. Střet postojů "dvou" akademií trvá dodnes. Nepomáhá ani to, že teorie výbuchu byla podpořena mnoha indiciemi, na př. to, že tlaková vlna oběhla dvakrát zeměkouli, že zvuk výbuchu se nesl na vzdálenost tisíců kilometrů, že zahynulo desetitisíce kusů lesní zvěře, že počet vyvrácených stromů je uváděn desetkrát větší, že na obloze byla viděna dvě Slunce a další údaje.

Největším podpůrným argumentem má být zvýšený jas oblohy. Zde se nevysvětluje, zda šlo o příčinu nebo následek. Je známo, že Země od poloviny června 1908 do konce září procházela oblakem kosmického prachu. Pomlčuje se o tom, že zvýšený jas oblohy a období "bílých nocí" se opakuje každoročně kolem letního slunovratu, kdy ani u nás astronomická noc nenastává. Večerní soumrak po krátké noci přechází v ranní svítání. Nezdůvodňuje se, že různá pozorování se značným odstupem od událostí se nemusí vztahovat k té jedné myšlené události.

Protože nic není definitivní, hledá se viník a původce radiálního polomu i nadále. Zbývá jen jedno - přispět k řešení.

V knize "Záhadné syndromy" edice "Největší záhady světa" (1996) autor W. J. Langbein píše, že "v onom roce vybuchla nad tajgou mimozemská kosmická loď. Příslušné dokumenty se však na Západě dosud zamlčují."

Zajímavou informaci přináší Magazín 2000 1/96 o tom, že v říjnu 1995 byl v Tveru zavražděn ruský vědec a badatel UFO A. Solotov, který byl nejvýznamnějším výzkumníkem "tunguzského případu". Protože jde pravděpodobně o fonetické zkomolení jména při překladu z německého originálu, dovoluji si připojit názor geofyzika A. V. Zolotova z roku 1969. Ten je znám výrokem : "Tunguzské kosmické těleso nemohlo být kometou, nemohlo být ani rojem částic nebo oblakem kosmického prachu, nemohlo být ani běžný železný, kamenný nebo ledový meteorit. Nad tajgou došlo k jadernému výbuchu. K explozi došlo ve výšce 5 - 7 km. Kosmické těleso mělo průměr 50 - 70 metrů, délku 550 - 560 metrů a pohybovalo se rychlostí 1 - 2 km za sekundu."  Alexej Vasiljevič Zolotov již dříve zdůrazňoval, že tato rychlost na vypaření tělesa nestačí.

V letech 1958 - 65, 1968 - 79 bylo zde provedeno 843 rašelinných odběrů, celkem 800 kg z rašelinišť Severního a Jižního močálu (od ostrova Kabajevovo). Na základě těchto odběrů i dalších pod potoka Choj, Velké kotloviny, Bublik aj. se v časopise Vesmír (6/1986) uvádí, že tunguzské těleso mělo neobvyklé složení. Zvláštností v této oblasti, na rozdíl od rašelinišť z oblasti Tomska, je obohacení zinkem, olovem a mědí.

Otázka tunguzského tělesa  zůstává stále otevřená.       

Stanislav Karban    

Pozn. :

    Kruteljov, J. v článku: "Ako obyčajne, začátkom storočia" (TA 8/1991) ukazuje na základě zpráv z ruských a sibiřských kronik, že na počátku každého století lze zaznamenat v této oblasti podivné anomální světelné i další jevy. Vyslovuje názor, že vše činí dojem, jako by docházelo k pravidelnému "střídání stráží" cizích pozorovatelů. (In: Problémy mimozemských civilizací a UFO. Sborník statí. Včelka Plzeň 1992)

    Kazancev, A. ve stati "Tunguzská exploze - nová fakta ke staré hypotéze" (TA 31/1989, in : tamtéž) uvádí, že dva dělníci našli v roce 1986 na břehu řeky Vašky kus kovu o hmotnosti půldruhého kilogramu, a to na prodloužené dráte tělesa o tisíce kilometru dále. Nález zaslali do 3 vědeckovýzkumných ústavů k analýze. Stříbrolesklý kov se skládal z 67 % ceru, 10 % lanthanu, 8 % neodymu a 0,4 % čistého železa bez oxidů. Závěr výzkumů zněl, že získat takovou slitinu vzácných kovů je i při nejmodernější pozemské technologii nemožné. Ukázalo se, že úlomek byl součástí většího celku v podobě kruhu, válce nebo koule o průměru kolem 1,2 metru. Zařízení, které by bylo schopné lisovat součásti takového rozměru, pod tlakem 10.000 atmosfér, doposud neexistuje.  

Další údaje k tunguzskému případu uvádí literatura např.:

   Buttlar, J.von : Dračie cesty. Sl. spisovatel Bratislava 1992, (s. 170 a n.),
   Karban, S. : Co se stalo 30.8.1908 ? ZAZ 1/1996 (s. 18 - 19),
  Něvskij, A.: Tunguzský fenomén na cestě k vyřešení ? TA 34/1990 (In : Problémy mimozemských civilizací a UFO. Včelka Plzeň 1992),
  Mostowicz, A.: My z kosmu. Práce Praha 1988 (s. 113 - 132),
  Souček L. : Tušení souvislostí. Čs. spisovatel Praha 1980 (s.165 - 190) a další.
  Další statě z tisku z období zhruba více než 30 let má ve svém archivu KPUFO. (pozn. red.)

Z časopisu ZAZ 1/1997

***

 Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 017