Ani meteorit, ani kometa, tím méně Nikola Tesla neměl nic společného s obrovskou katastrofou, k níž došlo 30.června 1908 na Sibiři.

V 50. letech bylo možné začít s novou fází výzkumů

 

 

K. Florenskij, N. Vasiliev, G. Plechanov a další významní vědci vyvinuli obrovské úsilí, aby se prozkoumal tunguzský problém.

Bylo shromážděno mnoho věcných materiálů, ale také bylo zjištěno, že k explozi došlo ve výšce, a těleso na zem nedopadlo. To znamenalo, že pojem "meteorit", v tomto případě není správný – neboť meteorit je kosmické těleso, které dopadlo na zemský povrch.

Tehdy bylo navrženo, že se jednalo o jádro ledové komety, které se vypařilo při aerodynamickém ohřevu v atmosféře. Ale i v tomto ohledu nebylo dosaženo rozhodujícího důkazu, který by hypotézu potvrdil.

Vznikly tak stovky jiných hypotéz, ale žádná z nich nevysvětluje celé řady okolností.

Takže co se ve skutečnosti stalo? Všechny verze tunguzské události, tak nebo onak nesouvisí plně s některými jeho okolnostmi.


Obr. 4: Proč nepadly všechny stromy? 

To může být důvodem k tomu, aby se vědci vrátili k původní verzi událostí, kdy, kromě meteoritu, se uvažovalo o kulovém blesku (nebo jejich celé sérii) a zemětřesení? Tímto směrem se ubírají úvahy fyzika Andreje Olchovatova z Moskvy. Domnívá se, že hlavní příčinou tunguzské události bylo opravdu zemětřesení.

Okolnosti této události v moderní literatuře jsou popsány zkresleně, protože jsou vylíčeny pod prizmatem převládající hypotézy o dopadu meteoritu. Proto je nutno věc prozkoumat znovu a co možno maximálně objektivně.

Takže u obce Vanavara, v oblasti dávných sopečných trubek, došlo ke katastrofě. V okruhu více než 600 km od středu dění se otřásla země. Seismické vlny tohoto jevu byly zaznamenány seismografy v Taškentu, Tbilisi, Jena (Německo). Seizmograf Irkutské meteoobservatoře v 7 hodin 17 minut místního času zaregistroval zemětřesení, kterému bylo přiděleno číslo 1536. Základních pozemních úderů bylo několik. Zemětřesení bylo doprovázeno vzdušnými výbuchy takové síly, že zvuk byl slyšet do okruhu 1200 km, a přístroje zaznamenaly, že vzdušná vlna dvakrát oběhla Zemi. O pár minut později, po sérii výbuchů byly zaregistrovány poruchy geomagnetického pole, které trvaly asi čtyři hodiny.

Anomální nebeské jevy začaly ještě před 30. červnem 1908. Na střední Volze byly 17. – 19. června 1908 vidět polární záře. Od 21. června 1908 na mnoha místech Evropy a západní Sibiře byla obloha při svítání plná pestrobarevných oblaků. V noci z 30. června na 1. července 1908 od Sibiře do západní Evropy prakticky nebyla temná noc, nebe osvětlovaly stříbřitá zářící oblaka. K 4.červenci 1908 tyto anomálie v podstatě ustaly.

 

Obr.5: Bylo všeobecně přijato, že spadl buď meteorit nebo ledová kometa

Mnozí vyděšení svědci viděli ráno 30. června 1908 v jižní části střední Sibiře létající ohnivé koule. Každý pozorovatel viděl jednu kouli, ale jeho směr se lišil podle míst pozorování - zejména k epicentru jevu.

Mnozí viděli na obloze pohybující se velké barevné pruhy nebo ohnivé sloupy a kruhy, a po jejich zmizení následovaly exploze. Jiní slyšeli silný hluk, aniž by byl vítr nebo bouře.

V tajze byly povaleny stromy do kruhu o poloměru 30 km a byla spálena vegetace. Energie vzdušného výbuchu, odhadovaná podle radiálního náklonu stromů se odhaduje na 10-40 megatun TNT (asi 1000 hirošimských bomb).

Pokračování

***

 

Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 781