Jezero o ploše 600 x 160 metrů, hloubce jen 5 – 7 metrů, na svých březích zachovává dodnes památky na anomální síly přírody.

 

 

 

Poprvé se s tajemnými silami setkal lesník Vasilij Michajlovič Brodskij, který ihned telegramem pozval specialisty z Moskvy.

Jak se ukázalo, mezi 20 hodinou večer a 8 hodinou ráno, tedy v noci z 27. na 28. dubna 1961 (tedy jen několik dnů po letu Jurije Gagarina), vznikla z neznámých příčin (zřejmě působením nějakého letícího předmětu) jáma o rozměrech 24,55 x 18,6 x 3,5 metrů, a to rovnoběžně s břehem jezera. V prodloužení ve směru jámy byl vyvrácen silný strom. Měření ukázala, že zmizelo mnoho krychlových metrů zmrzlé země a rašeliny, část spadlo do vody, ale na povrchu nebyl ani kousek země. 

Těleso, které by muselo mít asi 20 metrů délky, by před sebou vytvořilo val vysoký asi 1,5 metru, ale zemina prostě zmizela. Magnetometrické měření neodhalilo ani kousek něčeho, co by mohlo kráter vytvořit.

Potápěči zjistili, že pod vodou jsou 30 cm kusy ledu, vyzařující jasnou smaragdovou záři. V jámě byly nalezeny malé černé kuličky, velmi křehké a lehce rozetřené rukama. 

V letech 1961 – 1979 zde působily expedice V. Děmidova, J. Rajtovského, akademika Semenova a dalších vědců, jejichž měření dostatečně objasnila, co jámu nezpůsobilo: výbuch chemických nebo jiných výbušnin, dopadem střely nebo výbuchem miny, dopadem meteoritu, sesuvem půdy…

Z časopisu ZAZ č.2/2005

 

***

 

Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 208