kailas1Plinius Mladší, synovec známého římského historika Plinia Staršího, byl 24. srpna 79 svědkem děsivého představení. Uviděl, jak se nad Vesuvem náhle objevil obrovský černý mrak.

 

 

„Viděli jsme," napsal později Plinius mladší do svého cestovního deníku, „jak se moře stahuje do sebe. Břeh vystoupil dopředu, mnoho mořských živočichů zůstalo ležet na písku. Začal padat popel. Ohledl jsem se a uviděl, jak se na nás jako stěna řítí hustý mrak. Byly slyšet ženské výkřiky, dětský pláč, křik mužů. Z ohromného černého bouřkového mraku šlehaly ohnivé jazyky, rozbíjely ho dlouhé pásy plamenů, podobné bleskům, jenom nebývalé velikosti."

Podle všeho je to první zaznamenaný popis takového jevu. Už v dubnu roku 1964 předpověděl kandidát geologicko-minerálních věd P. Tokarev, že podobné divadlo bude možné vidět na Kamčatce, kde se probouzí vulkán Šiveluč. Podle něj měl vybuchnout v listopadu. Akademici se distancovali, ale neznámo proč projevili zájem vojáci a poslali na Kamčatku expedici geofyziků z Leningradu, Moskvy a Tomska. Za základnu si expedice vybrala vesnici Usť-Kamčatskij. Asi třicet kilometrů od ní pak umístili kovové maringotky s přístroji, kde někteří i přespávali. Zákonem schválnosti bylo, že Ševeluč začal soptit 12. listopadu 1964, právě tehdy, když velká část expedice odletěla vrtulníkem na exkurzí do Údolí gejzírů. Zbyli tu jen laboranti a přístroje začaly pracovat samy.

Laboranti začátek výbuchu zaspali. Vyskočili, až když se maringotky začaly otřásat. Síla výbuchu byla podle měření rovna atomové bombě a maringotky stály jen 70 kilometrů od místa děje. Počáteční fáze soptění a tvorba „černé stěny" odpovídaly popisu Plinia Mladšího, jen s tím rozdílem, že lidé v maringotce byli vzdáleni třikrát dále než on, takže mohli vidět nejen blesky, které se probíjely ve všech směrech, ale větvily se i po stranách v čistém vzduchu a vzhůru kamsi do stratosféry.

Černá stěna se řítila přímo na ně. Nevěděli, co dělat. Kameny k nim doletět nemohly, jen černý mrak prachu a kouře, ale co ty blesky? Maringotky S anténami radiolokátoru na střechách stály na vrcholu kopce a nebyly uzemněné.

Zbylých šest lidí nechalo přístroje přístroji a naskákalo do terénního vozu. Černá stěna je ale rychle doháněla a navíc je ohrožovaly blesky. Při jízdě se setkali ještě s jedním anomálním jevem: vpředu se vytvořil osamělý sloup z kdoví čeho a když do něj jedna ohnivá střela narazila, vznikla celá girlanda ohnivých koulí. Museli zpomalit, aby do nich nevjeli.

Když dojeli do vesničky, černá stěna již visela nad jejich hlavami a sypal se popel. Nad hromosvody domů, anténami a korouhvičkami plály desítky elektrických pochodní. Elektrické dráty na sloupech svítily temně červeným světlem a mezi domy, přímo na úrovni střech, se jako hadi vlnily horizontální blesky.

Ukázalo se. že v Usť-Kamčatsku nefunguje ani elektrická energie, ani radiové spojení a telefony. Nestartovaly motory aut ani helikoptéry. Nakonec nezbylo počkat, než se černá stěna přesune k moři a teprve pak začít zjišťovat škody. Černý mrak se převalil přes vesničku k moři a nechal za sebou popel, prach a škody.                            

O vulkánu Šiveluč:


***
Líbil se vám článek a celý web?

Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 175