Silas Newton byl hlavní informátor (nebo dezinformátor) ve věci údajné havárie talíře v Aztecu, (Nové Mexico, USA) v roce 1948. (1) Případ proslavil Frank Scully (2) ve své knize Behind the Flying Saucers, („Za létajícími talíři“, 1950).

 


Poté, co v roce 1952 případ objasnil J. P. Cahn v článku v časopise True jako podvod, a následně v dalším článku v roce 1956, zájem o havárii v Aztecu téměř vymizel.

Případ byl připomenut v roce 2012 (?), když FBI odtajnila zprávy z té doby a média bez znalostí souvislostí referovala o této události jako o znovuobjevené senzaci. (3)

Avšak v posledních letech se zájem o tuto údajnou havárii znovu křísí, díky knize Scotta a Susanne Ramseyových : The Aztec UFO Incident (2012, 2016) (4) 

Webové stránky FBI popisují Silase Newtona jako "bohatého producenta ropy a muže, který tvrdil, že měl pomůcku, která by mohla odhalit nerosty a ropu."

Pod tím je příspěvek od Dana Plazaka (5), geologa z Denveru, který zkoumal kariéru Silase Newtona. Dan Plazak říká, že jeho hlavním zájmem v tomto příběhu nejsou UFO, ale jen ten přístroj, který, podle tvrzení Newtona, pochází z havarovaného talíře.

Obr. 1 Podvodníci Silas Newton a Leo Gebauer

Příspěvek Dan Plazaka:

Zastánci havárie talíře v Aztecu popisují Silase Newtona jako bohatého geofyzika, který objevil nové ropné pole Rangely v Coloradu. Jenže Silas Newton je ve skeptické literatuře někdo úplně jiný: profesionální podvodník bez vědeckého zázemí, který vytvořil příběh o havárii talíře v Aztecu jako příběh pro jednu ze svých podvodných her.

Autoři knihy „Aztec UFO Incident“ (2016 edition) však představují Silase Newtona jako: „slavného nálezce ropy." (Str. 75)

Ale ať prohlédneme tehdejší novinové zprávy a literaturu o ropném průmyslu, nenajdeme o tak slavném člověku žádnou zprávu. Člověk v této oblasti nemůže být tajně slavný. Dále se tam píše:

"Newtonův velký úspěch při hledání ropy," (str.105); "velmi úspěšný nálezem ropy." (Str. 115)

Právě naopak. Silas Newton vrtal jednu suchou díru za druhou, až byl na mizině a v dluzích.

Ukázalo to zkoumání jeho vrtacích záznamů z období, které začíná v roce 1937 při neúspěchu na ropném poli Rangely v Coloradu až do neúspěchů v Kansasu.

Jeho spis v FBI z roku 1941 se zmiňuje o "třech malých vrtech" v Kansasu, které mu vynášely asi 200 USD za měsíc. V Kalifornii Newton vyvrtal 6 suchých děr, ve Wyomingu 7 suchých děr, v Arizoně 6 suchých děr. Není to žádná ostuda vyvrtat suché díry na neprozkoumaných polích, pokud máte dobrý důvod se domnívat, že by tam mohla být ropa, ale pak Newtona nelze nazývat "velmi úspěšným".

Frank Scully začal první šířit tento nesmysl, když převzal Newtonovo vychloubání, že "objevil nové" ropné pole v Rangely v Coloradu. Newton nic takového neudělal a Rangely byl ve skutečnosti pro něj finanční debakl.

Ale nová kniha o incidentu v Aztecu ukazuje, jak mýty rostou z různého převyprávění, jak se změnil jediný vrt v Rangely do množného čísla "pole ropných vrtů."

Samozřejmě, že kniha nejmenuje další ropná pole, kde Newton údajně pracoval.

Silas Newton byl usvědčen z podvodu, ale dařilo se mu vyhýbat vězení. Autoři knihy o něm však píší, že ve 40. létech "byl tak bohatý, že neměl potřebu někoho podvádět." (Str.115)

Pravda je taková, že na konci 40. let byl Newton zadlužen tak, že si v roce 1952 nemohl dovolit složit kauci 5.000 USD.

Přitom na straně 100 knihy „Aztec UFO incident“ se ukazuje článek z Denver Post z 19. října 1952, kde se píše o projednávání Newtonovy platební neschopnosti a jeho propuštění na kauci.

"Pátral po ropě nástrojem, které ho stálo celé jmění a bylo přísně střeženým tajemstvím. S ním objevil nové ropné pole Rangely, rok poté, co hlavní ropné společnosti zde selhaly," píše Frank Scully, v knize „Za létajícími talíři“ (1950).

A tento nesmysl se opakuje v každé literatuře o údajné havárii UFO v Aztecu: Silas Newton - geofyzikální génius - slavný nálezce ropy – objevitel nového pole Rangely v Coloradu za pomocí tajného geofyzikálního zařízení.

Obr. 2 Nákresy z údajné katastrofy UFO v Aztecu 

Jaká je pravda?

Každý, kdo zná historii těžby ropy ve Skalistých horách, nebo kdo se obtěžuje udělat i minimální rešerši historie Rangely, dá jasnou odpověď: Silas Newton nenašel, nebo neobjevil vůbec nic v Rangely. Podívejme se na historii ropného pole Rangely.

Skutečná historie ropného pole Rangely

Ropa na Rangely byla poprvé objevena v roce 1902, v mělké břidlici. Přes nízkou produkci – z většiny studní se čerpalo pouze 5 až 7 barelů denně - a vzdáleného umístění v severozápadním Coloradu, mnoho mělkých ropných vrtů byly hluboké mezi 400 až 700 stop, a byly vrtány malými nezávislými ropnými těžaři až do první světové války. Těžba v Rangely byla znevýhodněna tím, že produkce musí být dopravovaná mnoho mil po prašných cestách do rafinérie. Silnice byly často neprůchodné, zaváté sněhem, nebo utopené v blátě.

V roce 1932 California Company (firemní předchůdce Chevronu) prozkoumala Rangely lépe, než kdo předtím. Místo nebylo zkoumáno žádným geofyzikálním zařízením, ale jeho geologická stavba byla dobře zmapována a ukázala se výhodná pro hledání ropy. V červnu 1933 California Company oznámila, že objevila masivní ložisko ropy: vrstvu o tloušťce 600 stop ropou nasycený pískovec. Oil & Gas Journal to oznámil na titulní stránky: "Objev v Rangely má zásadní význam; Prvním producentem ropy je Weber formation."

Hluboké ropné vany posunuly Rangely na nejproduktivnější ropné pole v Coloradu, ale za krize v roce 1933 nízké ceny ropy nebyly schopny vyrovnat cenu za hluboké vrty v Rangely a nákladní dopravu ropy do rafinérií. Žádné další hluboké vrty se proto na Rangely nekonaly příštích deset let, ale magnáti byli trpěliví. Velké ropné společnosti koupili práva na těžbu ropy na Rangely, protože věděli, že ropa nebude vždy levná. A tak se také stalo.

Druhá světová válka přinesla potřebu nesmírného množství ropy pro válečné úsilí, a známé, dříve neekonomické hluboké vrty v Rangely byly najednou potenciální zlaté doly. California Company obnovila deset let staré hluboké vrty v září 1943, a Oil & Gas Journal uvedl, že jde o "začátek nové éry" pro ropná pole. Krajina byla posetá ropnými plošinami a společnosti začaly stavět ropovody z Rangely. Velkými vítězi byla hrstka velkých ropných společností, které vyčkaly na tento okamžik, když předtím koupily téměř všechna práva na těžbu ropy v Rangely.

Takže jaký byl Newtonův příspěvek k objevení nebo znovuobjevení ropy na Rangely? Absolutně žádný.

Newton se objevil v Rangely v roce 1942, tedy až devět let po objevu ropy společností Weber. Byl to jen jeden z mnoha opozdilců, kteří se hrnuli do Rangely, ve snaze najít nějakou ropu, kterou ostatní přehlédli.

Nejlepší část polí byla již ve vlastnictví tří velkých společností: California Company, Texaco, a Stanolind (Amoco).

Všichni už věděli, že sedí na zlatém dole, a tak neměli zájem o prodej. Ale Newton našel Johna Bockholda, olejového magnáta z Kansasu, kteří mu pronajal zhruba 3000 akrů podél jižního okraje Rangely, a potřeboval nájmem zaplatit nějaké dluhy. Newton vsadil na to, že bude potřebovat mnohem větší plochu, a koupil 3.000 akrů na leasing za 250.000 USD, což byla vysoká cena v té době.

Newton si domluvil splatit nejprve jen malou sumu, a zbytek měl být zaplacen z budoucí těžby ropy.

Ložisko ropy v pískovci v Rangely je klasické – má tvar podlouhlé obrácené misky. Ropa plave na vodě, takže když se vrtá v horní části mísy, najde se ropa; pokud se bude vrtat příliš hluboko po stranách, najde se pouze voda. Nikdo ale přesně neví, nakolik je mísa naplněna ropou.

Newtonův pronájem zahrnoval část jižního křídla struktury, takže s trochou štěstí by našel ropu v nejsevernější části pronájmu. S velkým štěstím by našel ropu pod značnou částí plochy pronájmu.

Po vyvrtání mělkého vrtu v břidlici na konci roku 1943, Newton začal vrtat svůj první vrt na Rangely v dubnu 1944, zhruba ve stejné době, kdy California Company začala vrtat druhou vlnu hlubokých studní. California Company začala těžit ropu z pískovce v září 1944. Ale Newton měl při vrtání problémy. V září 1945, 17 měsíců poté, co začal vrtat, Newton se nakonec vzdal, aniž by dosáhl pískovce.

Silas Newton se přesto ukázal jako mistr public relations. Úvodní článek v Steamboat Springs vyšel s titulkem “Newton Oil Co. Strikes Gusher at Rangely.” ("Newton Oil Co. má gejzír na Rangely.") 

Ve skutečnosti šlo o několik set barelů denně, což nelze zrovna označit za "gejzír". Článek dokonce zamlčel existenci Wasatch Oil Company, které skutečně ropa patřila, protože vrt byl společný podnik mezi Newtonem a Wasatch. Newton vrtal mělkou část díry s jeho vrtnou soupravou, a pak Wasatch Oil s rotačním vrtným zařízením vrtal hlubokou část otvoru, a dokončil jej jako producent ropy. Ale i když vrt vlastnil pouze částečně, Newton se pokusil převzít všechny zásluhy.

V srpnu 1945 Newton Oil Company zahájila vrtání její druhé hluboké studny na Rangely. Zastavila vrty v hloubce 1,838 stop. I když Newton dokončil vrt jako producent plynu, nebyl zde plynovod z Rangely, takže jediné použití malého množství plynu bylo pro vrtání a pro provoz výrobních zařízení. Studna byla v podstatě suchá díra.

V říjnu 1945, Newtonoa společnost začala vrtání třetího hlubokého vrtu, a v červnu 1946 oznámila, že se jedná o suchou díru. Do té doby ropné společnosti už vyvrtaly 71 vrtů a v každém byla ropa. Newton našel pouze vodu. Associated Press přinesl příběh do novin po celé zemi a ukázala Newton Oil jako společnost, která vyvrtala první suchou díru v Rangely, po 71 úspěšných ropných vrtech…

Takže v červnu 1946, po více než dvou letech vrtání, Newton vyvrtal tři suché díry, a vlastnil částečně jeden ropný vrt, který dokončila jiná společnost.

To byl velmi špatný výsledek projektu, který měl mít minimální riziko. Ačkoli Newton dělal, co mohl, v nejlepším případě severní okraj jeho nájemní plochy byl perspektivní pro těžbu ropy.

Newton pak vyvrtal čtyři ropné vrty, každý z nich přinesl ropu, ale jen dva z nich za nízkou cenu. Typické ropné vrty v Rangely přinášely od 100 do 600 barelů denně, ale tyto pouze 45 a 23 barelů denně.

V roce 1947, Newton prodal produktivní část svého leasingu v Rangely firmě Stanolind za nezveřejněnou částku.

Věřitelé původního nájemce, Johna Buckholda, žalovali Silas Newtona o 67.000 USD, což Newton dostal za prodej části nájmu, a měl být vyplacen jako součást kupní ceny 250.000 USD. Jejich žaloba měla legální úspěch v tom smyslu, že soud nařídil Newtonovi zaplatit, ale Newton ohlásil finanční úpadek, protože již peníze utratil.

Newtonovy vrty na Rangely byly čtyři, všechny neúspěšné, brzy naplněné vodou, částečný podíl na jednom částečně úspěšném ropném vrtu. Dále vyvrtal čtyři suché díry, i když některé z nich byly zřejmě dokončeny v mělké břidlici, a přinášely malé množství ropy.

Sečteme-li Newtonovy výdaje a příjmy, nejspíš ztratil o něco víc než milion dolarů na Rangely. To, že přišel o peníze na Rangely je podpořeno skutečností, že nikdy úplně nezaplatil 250.000 USD za pronájem, a věřitelé Buckholda ho ještě žalovali v roce 1952.

Finanční tíseň Newtona, která začala na konci 40. let, pokračovala a vyústila v kolosální podvod, který vešel do dějin ufologie.

Silas Newton lhal o svých ropných úspěších a Frank Scully lži ochotně převzal a šířil dál. Byl tak naivní? Je nepravděpodobné, že by si neudělal ninimální literární rešerši, která by odkryla Newtonovy nesmysly. Dnes má Newtonovo chvástání s odstupem 70 let mnohem větší a důvěřivější publikum.

Jedna z bajek kolem incidentu v Aztecu je, že Silas Newton našel ropu pomocí tajného magnetického detekčního zařízení, vyvinutého během druhé světové války, na základě přístroje pro vyhledávání nepřátelských ponorek.

Autoři knihy o incidentu v Aztecu se ptají, jak je možné, že Scully věděl o této magnetické detekci ponorek v roce 1949, kdy psal knihu, když v té době byly všechny takové programy utajeny?

Odpověď je - ze zběžné literární rešerše vyplývá, že magnetická detekce ponorek byla známa v dostatečném předstihu, než Scully začal psát svou knihu. Ten ji začal psát v roce 1950, ne v roce 1949.

Program MAD byl přitom zveřejněn v nikoli přísně tajných dokumentech, ale v denících a časopisech: (Life magazine, Flying (Jan. 1947: “The MAD cats”), Science News Letter (Aug. 14, 1948: “Doodlebug hunts oil”), and Popular Science (Mar. 1950: “How good is our anti-submarine defense”).

Autoři knihy o UFO incidentu v Aztecu překrucují fakta. Posunují Scullyho knihu o jeden rok dříve, a vymýšlí si, že existence programu magnetické detekce ponorek byla držena v tajnosti nejméně čtyři roky, než tomu tak ve skutečnosti bylo.

Autoři tvrdí, že věnovali tomuto incidentu 28 let výzkumu.

Tvrdí, že protiponorkové zařízení pro magnetickou detekci anomálií neboli MADD, byl vynalezen GSI.

Ve skutečnosti byl MADD vynalezen vědcem v Gulf Research, Victorem Vacquierem. GSI (nyní Texas Instruments) bylo během války pouze výrobce zařízení. Podle webu Texas Instruments, kde jsou zakázky v oblasti obrany, a neobsahují žádný vlastní vynález až do poloviny 50. let (6)

V knize se tvrdí, že MADD je dnes známý jako magnetron.

Je to nesmysl. MADD a magnetron jsou zcela odlišné věci. MADD nepoužíval magnetron. GSI nevynalezl magnetron, ten byl vynalezen inženýrem Albert Hull v General Electric v roce 1920.

Magnetron byl použit ve druhé světové válce jako zdroj radarových vln, byl vynalezen britskými vědci J. T. Randall a H. A. Boot.

Podle knihy byl MADD držen v tajnosti do roku 1950, a nebyl používán v ropném průzkumu.

Ve skutečnosti Gulf Research proozoval geofyzikální služby, a brzy po válce propagoval svůj magnetometr, v podstatě MADD, pro ropný a geologický průzkum. Původně válečný program a jeho aplikace na ropný průzkum byl popsán do technických detailů v časopise Geophysics v červenci 1946 a v dubnu 1948, včetně schématu feromagnetického magnetometru.

V roce 1950 bylo 2566 vědců, pracujících v oblasti vyhledávání ropy a zemního plynu.

Leo Gebauer a Silas Newton se neobjevují ve vydaných seznamech členů Society of Exploration Geophysicists (seznamy od roku 1937 až 1950). Gebauer ani Newton nejsou uvedeni jako členové American Association of Petroleum Geologists; ani American Geophysical Union.

Pokud Silas Newton použil MADD, odvozenný k nálezu ropy, byl jen jedním z mnoha, protože technologie byla k dispozici každému. Ale ať už jej použl nebo ne, žádný prospěch mu to nepřineslo.

Kniha „Aztec UFO Incident“ tvrdí, že existuje skutečná záhada havárie UFO v Aztecu. Ale skutečná záhada představované knihy je tato: jak mohou tři autoři, z nichž se jeden opakovaně chlubí svými 28 roky výzkumu tohoto tématu, vydat knihu s tolika nedbalými a nesprávnými údaji?

Odkazy

(1) (-r-): Havárie UFO nebo mystifikace. ZaZ, 18.4.2016 a n. Internet: http://zahadyazajimavosti.cz/index.php/ufo/810-havarie-ufo-nebo-mystifikace-1
(2) (-r-): Kdo byl Frank Scully. ZaZ. Internet:  http://zahadyazajimavosti.cz/ufo/918-kdo-byl-frank-scully 
(3) (-r-): FBI odtajnila dokumenty o UFO. ZaZ, Internet: http://zahadyazajimavosti.cz/ufo/873-fbi-odtajnila-dokumenty-o-ufo 
(4) The Aztec Incident. Internet: http://www.theaztecincident.com/
(5) Dan Plazak je geolog z Denveru, autor historie podvádění v těžebním průmyslu: A Hole in the Ground with a Liar at the Top (University of Utah Press, 2007),viz http://www.miningswindles.com. V současné době pracuje na knize o podvodech a dalších nevědeckých způsobech hledání ropy a nerostných surovin.
(6) Defense: http://www.ti.com/corp/docs/company/history/timeline/popup.htm 

 

***
Líbil se vám článek a celý web? Podpořte, prosím, badatele, autory a překladatele jakoukoli částkou na účet: SBERBANK, č. ú. 4211013926/6800, variabilní symbol článku je 956